1 Pt 5,8-11 kázání
Milé sestry, milí bratři, asi všichni známe takové ty dny – kdy se nám nic nedaří, kdy cokoliv se může pokazit - tak se pokazí.
Toho si všimly už kdysi dávno starověké generace a mnozí sledovali jakousi osudovou zlomyslnost v mnohém dění. Vždyť svět starověkého člověka byl mnohem dramatičtější a tajemnější než náš dnešní. Člověk byl obklopen zlými i dobrými bytostmi, předměty byly často naplněny duchy – dobrými či zlými. I dnes se okolo nás dějí mnohé tajemné úkazy, ale některé, na rozdíl od pradávných dob už jsme schopni vysvětlit vědecky. I když stále ne všechny.
A tak není divu, že od dávných dob - ve světě biblickém i mimobiblickém - býval objevován, pojmenován - jakýsi nepřítel, zlovolná síla, našeptávač, pokušitel, ďábel. Ten nejen že rád uváděl věci do pustého, bezobsažného a nesmyslného stavu, ale i lidi ohrožoval.
Jak ten zlovolný nepřítel lidi ohrožuje? Tak, že je vede k jejich přirozenosti. Totiž k příjemnému pohodlí. Například tak, že nám napovídá nečestné zkratky v životě. Můžeme pilnou prací zvelebit sebe, svou rodinu, svůj majetek, zvýšit si blahobyt. Ale co - ono to jde nejen pilnou prací, ale také mnohem pohodlněji. Třeba podvodem, lží. Bude to snazší, ne tak pracné.
Inu – to je dílo zlovolného našeptávače: zkus to takhle! Bude to jednodušší, příjemnější i rychlejší. Co na tom, že tím několik nebo spoustu lidí poškodíš? O to se nestarej! A když ti někdo překáží - tak ho odstraň! To je dílo našeptávače, pokušitele. To je dílo ďáblovo.
Může nám připadat směšné představovat si ďábla jako osobu, ale sotva zapřeme, že nějaká zlovolná síla tu je - v nás samých, v druhých lidech, v dějinách. A stejně jako zahrada bez péče pustne - tak také my - bez sebekázně, bez jisté míry zápasu se sebou samými, bez dobré výchovy - pustneme a směřujeme k bezohledným zkratkám. Ke zkratkám, kterými sice sami získáváme domnělé a dočasné výhody - ale kterými ubližujeme druhým lidem, ostatnímu světu, přírodě.
Nemusíme věřit v ďábla jako osobu, ale sotva zapřeme, že existuje jakési pokušení. Pokušení uvnitř nás samých. Někdo mu podléhá víc, někdo méně. A že když jako jedinci nebo skupina nebo národ něčeho dobrého dosáhneme - hned se do toho vloudí narušení, možná zkáza pokušení, kterému mnozí těžko odolají a které se rádo postará, aby to dobré bylo co nejvíc pošpiněno a poškozeno.
Člověk se již od dávných časů snažil objasnit - proč existuje toto pokušení - toto zlo – v nás samých, v druhých lidech, ve světě. V průběhu staletí vznikají různé názory – například ten, že mezi dobrem a zlem probíhá rovnocenný boj - jako by existovali dva znepřátelení bohové - soupeřící o to, kdo z nich je mocnější. Církev učení o existenci dvou rovnocenných božstev rozhodně odmítla, ale nepopřela, že tento boj skutečně probíhá.
Důstojnost člověka spočívá v tom, že jeho příběh nezávisí na slepém osudu, ale je z velké části vytvářen jeho vlastním úsilím a rozhodnutími. Člověk pouze neočekává, že se věci kolem budou dít, ale sám do různých situací a událostí svými vědomými rozhodnutími vstupuje.
Františkánský mnich, Elias Vella, známý exorcista, ve své knize píše:
Člověk se kdysi dávno postavil proti Bohu (to je ten tzv. prvotní hřích – podle vyprávění o vyhnání Adamy a Evy z ráje z knihy Gn). Tím všechno stvoření ztratilo svou původní dokonalost. Tehdy začal boj mezi Bohem a ďáblem. Bitevním polem je člověk. Bůh i ďábel nechtějí od stvoření nic jiného a nic menšího než jeho srdce a mysl, jeho věčný osud.
Když Bůh tvoří člověka - má pro něj vždy plán - jakýsi obraz toho, kým je a kým se má ještě stát. Bůh pro něj tvoří originální plán a člověk má svobodu se tohoto plánu přidržet nebo se mu vyhnout. Když Boží plán následuje - tedy rozhoduje-li se ve světle, které mu dává Bůh - bude mít i přes různá utrpení srdce plné pokoje. Když se ale rozhodne jít cestou svévole – tedy když Boha ze svého života vyloučí – tak také sklidí ovoce svého rozhodnutí. Cenou bude často nepokoj, duchovní a psychická nevyrovnanost, další chybné kroky, které ho přivedou do zapeklitých situací.
Kdo člověku ukazuje falešnou cestu? Je to ďábel, ten věčný pokušitel, který člověku rovněž nabízí svůj projekt. Jeho plán je ale naprosto jiný než ten, který vytvořil Bůh. Lze říci, že hlavním zaměstnáním ďábla je odvádět člověka od Božích cest. Pokud se člověk odvést nechá, pak opouští božský příběh a stává se součástí příběhu démonického. Dokud se bude Bohu vzdalovat, dokud půjde opačnou cestou než tou, kterou mu nabízí, bude uvězněn v negativním plánu, který pro něj spřádá ďábel. Tak to tedy vidí Elias Vella.
Člověk dostal dar svobody jistě proto, aby se mohl svobodně rozhodovat pro dobro. Ale v člověku je stále slabost. Neměli bychom ale člověka zbavovat odpovědnosti za zlo a za vlastní rozhodování. Ano, člověk je slabý, ale může se rozhodovat. Nelze všechny naše špatné činy svádět na toho zlého - jako bychom už ani nebyli za své činy zodpovědní. Jsme vystaveni stálé bitvě s ďáblem (1 P 5,8) - zároveň je ale jisté že konečné vítězství patří Kristu a ten na konci času svrhne ďábla navěky do propasti (Zj 20,10). Církevní otec Augustin k tomu říká: Čím je silnější ďáblova přítomnost mezi námi, tím více musíme být spojeni s Kristem, skrze něhož vystupujeme z nejhlubší pozemské propasti do nebeských výšin.
A tak dnešní apoštolské varování: Buďte střízliví, buďte bdělí, váš protivník obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil - je výstižné. Je-li hradba neporušená, pevná - nemůže nepřítel zvenku nikoho ohrozit. Ale stačí skulinka – a číhající lev si ji najde. Je to vlastně stálý zápas našeho života, společného i vlastního. Jestliže polevíme, hned se nám to vrátí.
Můžeme se vysmívat lidové představě ďábla. Lidové pohádky ho zneškodnili do postavy čerta, který je zlý, ale přitom natvrdlý a neohrabaný. A český hloupý Honza je natolik mazaný, že nad ním vždycky vyzraje. Ale kdyby to bylo takhle jednoduché – nečetli bychom v Bibli tolikeré varování.
A tak – nedá se nic dělat – musíme se smířit s tím, že je zde jakási zlovolná síla, která se ustavičně pokouší o zmar a zkázu – a apoštolské varování ji vystihuje: Buďte střízliví, buďte bdělí, váš protivník obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil.
Ale apoštol k tomu zároveň připojuje: Vzepřete se mu!
A k tomu nabízí dvojí protilék:
Zakotveni ve víře – trvejte v ní, neopouštějte ji.
Pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. – Nejste v tom sami. Ďáblovy zbraně mohou být nenápadné: je to lhostejnost, pýcha, pomluvy, negativní myšlenky, nezájem o druhé - o jejich starosti a bolesti, sobectví a myšlení jen na sebe, nevděčnost, nespravedlnost atd.
Část toho zápasu s ďáblem nemusí být žádné dramatické výkony, ale docela obyčejná poctivost, vděčnost, pokora, důslednost, spolehlivost, energická obrana proti nepoctivosti, nespravedlnosti. A sebekontrola. Držte se, vzepřete se, nepodlehněte pokušení! A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, posílí a postaví na pevný základ. - Původní čtenáři, křesťané, kterým autor psal tato slova - byli pro svou víru opravdu ve stavu ohrožení, pronásledování, utrpení. A právě jim pisatel sděluje, že i dlouhé utrpení je krátké, snáze překonatelné, jestliže jsou zakotveni ve víře.
V dnešní společnosti sice není nikdo pro svou víru či nevíru pronásledován, ale jsme ohrožováni jinými způsoby. Třeba tím, jak je dnešní společnost nenápadně, ale úmyslně čím dál víc uměle rozdělována.. A co rozděluje dnešní společnost? Myslím, že to jsou např. rozličné dezinformace, které se na nás hrnou ze všech stran a vyvolávají strach, nepohodu a nepokoj. Ty pak plodí neústupné názory např. na uprchlíky, na menšinové skupiny, na politickou scénu dnešní doby, na covidovou epidemii, na názory ohledně očkování proti ní. I toto všechno může být dílo pokušitele.
A tak i my smíme přijímat zaslíbení těchto čtyř sloves: Bůh veškeré milosti nás - obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků. Amen.
12.9.2021 Prčice
Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás vítám na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 15. neděli po Trojici.
AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého.
Introit: (Ž 111,1-3) Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění. Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli. Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy. Amen.
Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem
Modlitba: Panovníku Hospodine, děkujeme ti za tento den. Oslav se a promluv k nám v něm také dnes. Ty jistě do každého našeho nového dne kladeš nové naděje. Přidáváš nám den ke dni, obdařuješ nás mnohými novými možnostmi a příležitostmi. Očekáváš od nás dobré věci a jsi připraven nám pomoci. Ale my neumíme dostát tvému povolání. Často ho kazíme svou nemoudrostí, svým sklonem k pohodlí a sobeckosti. Někdy nechápeme, kam a jakým směrem se obrátit, abychom kráčeli cestou, která vede k tobě. Jsme nedokonalí, ale toužíme po tvé lásce, pochopení, odpuštění. Pane Bože, prosíme tě, přijímej nás i s naší slabostí, odpusť, potěš, povzbuď a vyšli nás ke svému dílu, popostrč a ponoukni, dodej odvahy a odhodlání.
Pane Bože, prosíme Tě, oživuj pro nás slova Písma. Buď nám přítomen a provázej nás dnešními bohoslužbami. Amen.
1 čtení: Ž 119, 57-64
Píseň: 438 – Přišli jsme ó Ježíši
2.čtení: 1 Pt 5,8-11 kázání
Píseň: 440 – Ozvi se, Pane můj
Ohlášky:
Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví
Příml. modl.: Svatý Bože, pro lásku Ježíše Krista, prosíme tě, dávej nám moudrost, abychom uměli rozpoznávat klamy a lsti ďáblovy i čelit zárodkům zla. Přimlouváme se nejen za sebe, ale také za tento rozvrácený svět. Jsme svědky tolika nespravedlností a křivd. Jsme svědky násilí, nenávisti. Prosíme tě, zastavuj zlovůli, přemáhej ji a vnášej do lidských srdcí pokoj, radost a dobrou naději.
Prosíme tě za tento tvůj sbor a vkládáme do tvých rukou jeho přítomnost i budoucnost. Podněcuj moudrost, věrnost, důslednost, obětavost a napomáhej k tomu, aby i zde tvé dílo rostlo a rozmáhalo se ke tvé slávě, která je navěky.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…
Poslání: (1K 10,12.23) Ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. Všechno je dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá společnému růstu. Amen
Požehnání:
Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný