Abd 1-21

Abd 1-21
Milé sestry, milí bratři, kniha proroka Abdijáše je nejkratší knihou ve SZ – má právě jen těch 21 veršů, které jsem četla.
Tenkrát byla válka. Zlá válka – jako všechny války. Tahle ovšem byla o to horší, že proti sobě nestály jen dva znepřátelené národy, ale dokonce i dva národy blízké – doslova bratrské. Můžeme si jako u každé války položit otázku: „Proč k ní došlo“? Proč byla bořena města, ničena pole, prolévána krev a mařeny lidské životy?“ - Příčinu lze vytušit. Mocná říše na severu, veleříše babylonská se stále víc a víc rozpínala. Babyloňanům se dařilo podmaňovat si okolní země a národy, a tak časem přišla na řadu i země zaslíbená s vyvoleným národem. Boží lid Izrael čelil pohromě, která se na něj valila. Po pravdě řečeno: Izraelci moc šancí neměli. Maličké království v judských kopcích nemohlo vzdorovat stonásobně většímu nepříteli. Šance vyhrát v boji byly nulové. A právě tuto bezbrannost si uvědomili i sousedé Izraelců. Jak jednoduché! Postavit se na stranu Babylóňanů, vtrhnout spolu s nimi do země a urvat si kus izraelské země a jejího bohatství.
Izraelci dovedli pochopit nepřátelství cizáckých Babyloňanu, ale nechápali, proč se k nepřátelství připojil i sousední národ Edóm. Vždyť dosud spolu žili v míru, každý na svém, beze sporů. Dva národy blízké jazykem, kulturou, zvyky. Izrael a Edóm. Dva bratři. Bible líčí jejich zakladatele jako dvojčata. Jákob a Ezau, dva bratři, kteří se dovedou pořádně poprat, ale také se usmířit. Tito praotcové kdysi našli způsob, jak žít vedle sebe v míru. I písničku si o tom zpívali: Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři žijí svorně (Ž 133,1)
Ale teď už žádné dobro, žádné blaho. Teď byla válka. Místo, aby národ Edóm svému bratru Izraeli pomohl, tak zneužil jeho tísně. Když ze severu přitáhli Babyloňané, Edómci vpadli do země od jihu. Edómovi patří proroka slova: V ten den ses postavil proti němu, v den, kdy cizáci jímali jeho vojsko. Když vcházeli do jeho bran cizinci a losovali o Jeruzalém, i tys byl jako jeden z nich (v. 11).
Těžká rána to byla pro lid Izrael. Nejen zničená země, ale i zničená důvěra k vlastnímu bratrovi. Takový podraz! Na co dál spoléhat? Na bratrskou pomoc rozhodně ne! - Pokořený a zklamaný Izrael se rozhlíží po svém okolí a hledá, čeho se chytit, když lidé zklamali. A v tom se ozve prorokův hlas. Vidění Abdijášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edómu. Slyšeli jsme zprávu od Hospodina, že mezi pronárody byl poslán vyslanec: „Vzhůru, povstaňme k boji proti němu!“ (v. 1)
Prorok hlásá, že je nutné s podlým Edómem zúčtovat. Ale ne podle lidské nenávisti a mstivosti, ale podle Boží spravedlnosti. Po pravdě ukázat, kdo je násilník a kdo je obětí. Zřetelně označit, které činy jsou špatné a špatnosti potrestat. Hle, mezi pronárody tě činím maličkým, budeš ve velkém opovržení. (v. 2) To, jak se Edóm, zvaný též Ezau, zachoval, si nezaslouží pokračování. Nesmí přetrvat nic z toho, co životu škodí a co život ničí. Prorok vyhlíží nápravu, nový čas, kdy už škůdce nebude moci škodit a zrádce přestane být nebezpečný. Jeho násilnost se obrátí proti němu. Až na tebe přijdou sběrači hroznů, nenechají ani paběrky. Tak bude Ezau propátrán, jeho úkryty proslíděny. Poženou tě až na hranice, podvedou tě všichni, s nimiž máš smlouvu, zmocní se tě ti, s nimiž v pokoji žiješ, ti, kteří jedí tvůj chléb, zákeřně ti zasadí ránu. On však rozum nemá. (v. 5-7)
Byla to ošklivá válka. Válka mezi Izraelem a Edómem, válčily proti sobě lid Jákobův a lid Ezauův. - Jaký to má ale význam pro nás? Proč si zrovna tohle připomínat? Vždyť všelijakých bojů a válek jsou plné dějiny. Kdo dnes ještě přemýšlí nad zmizelým národem Edómců a nad problémy, které působil? Tedy – proč vlastně číst proroka Abdijáše, který svolává zkázu na nepřítele? Tvoji bohatýři se zděsí, neboť na Ezauově hoře – hoře Edómově – budou všichni vyhlazeni, protože vraždili. (v. 9)
Sestry a bratři, my se ale můžeme na Abdijáše podívat z úplně opačného konce. Co když nám vlastně vůbec nechce vyprávět historii? Co když nám na základě obrazů z minulosti sděluje něco pro současnost? Začněme třeba jeho jménem: Abdijáš - Služebník Hospodinův. Představují se nám slova a postoje sluhy Božího. Neříká Abdijáš něco o nás, nevyslovuje něco za nás? Nepopisuje také naši službu Bohu?
Edóm a Izrael se utkali ve válce. Dva národy odvozené od dvou bratrů. Od dvojčat Jákoba a Ezaua. Když se začteme do jejich příběhu, objevíme dvě naprosto odlišné postavy. Starší Ezau je lovcem, uchvatitelem, kořistníkem. Prahne po okamžitém zisku a na vzdálenější budoucnost nehledí. Prvorozenství a požehnání vymění za mísu čočky. Bezohledně si jde za svým. Prolévá krev, kde mu to právě přijde vhod. Proto se tehdy lačně vrhnul na bratrský národ navzdory varování: Jen se nepas pohledem na den svého bratra v den jeho neštěstí, neraduj se nad judskými syny v den jejich záhuby, nepošklebuj se jim v den soužení! Nevcházej do brány mého lidu v den jeho běd; právě ty se nepas pohledem na zlo, jež ho stihlo v den jeho běd; ať tvé ruce nesahají po jeho majetku v den jeho běd! (v. 12n)
Mladší bratr Jákob, zvaný Izrael, je opakem dravého Ezaua. Jákob je pastýřem, živí se prací svých rukou a obživu nenadhání jako lovec po všemožných místech. Jákob očekává a přijímá život od Boha. Požehnání pro něj není kořistí, které se musí zmocnit. Požehnání je pro něho Božím darem. Dva bratři – Ezau a Jákob - jsou dva prototypy, dva pravzory lidského chování. Ezau představuje člověka přízemního, živočišného. Je to člověk ve své pýše, zpupnosti, hamižnosti. Opovážlivost tvého srdce tě zavedla. Bydlíš v skalních rozsedlinách, sídlíš vysoko, v srdci si říkáš: „Kdo by mě strhl k zemi?“ I když sis založil hnízdo vysoko jak orel a položil je mezi hvězdy, strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův.(v.3n) Ezau jako člověk přirozený, starý.
Naproti tomu druhorozený Jákob je člověk, který přirozenému zákonu síly vzdoruje. Člověk, který se snaží být lidský. Člověk, který nespoléhá jen na své výdobytky, nýbrž očekává, že i v jeho životě Bůh stvoří nové věci. Věci nadějné – milosrdenství, věrnost, moudrost, lásku. Ne všechno si lze v životě ukořistit jinde, to nejvzácnější musíme s pomocí Boží vytvořit.
Byla válka. Edóm a Izrael válčili spolu. Dva bratři, dvojčata Ezau a Jákob. Dva lidé blízcí, že bližší být nemohou. Proto Abdijáš píše o jejich zápasu. Ta válka totiž neskončila. Ten boj trvá dál. Prorok mluví o naší službě Bohu. Je to zápas starého člověka s člověkem novým. Člověk víry zápolí s člověkem nevíry. Je to náš boj. I já zápasím s člověkem mi nejbližším, sám se sebou. Kdo ve mně vyhraje – doufající Izrael nebo kořistnický Edóm? Co ve mě zvítězí – nové lidství podle Krista, nebo lidství staré podle Edóma, podle Adama? Ano, Edóm a Adam se píší s nápadnou podobností, v hebrejštině ještě víc než v češtině.
Sestry a bratři, každý vedeme zápas se sebou, zápas o sebe. Někdy jsem to právě já, kdo jako Ezau žije na úkor druhých, kdo z okolí vysává život a bližním škodí. Ale na druhou stranu dovedu být také jako Izrael Božím člověkem – všímavým a obětavým, být druhým pomocí a oporou. - Není dosud rozhodnuto. Každý den se rozhoduje. Apoštol Pavel ví o tomto zápase – proto píše: Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy (Ef 4,22n).
Jde o to, jakým budu člověkem. Bible je celkově optimistická. Máme šanci se měnit k lepšímu. Zlé může být přemoženo. O tuhle proměnu, o čistotu života se zápasí. O proměnu našeho lidství. Jinde apoštol napíše: Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele (Ko 3,8-10).
Byla válka. Je válka. Abdijáš o ní mluví a říká: „Lidé, vy tu válku s pomocí Boží neprohrajete!“ Prohrajete tu a tam nějakou bitvu, jako Izrael příležitostně podlehl Edómovi. V každém občas vyhrává Edóm, chovající se podle starého Adama. Stále ale je zde pozvání k novému lidství. Pozvání vyhlášené nejjasněji Ježíšem Kristem. Prorok Abdijáš říká: Občas prohrajete bitvu, ale ne válku. Protože výsledek nezáleží zdaleka jen na vás, i Bůh má co povědět. Pán Bůh o vás zápasí. O vaši lidskost. A vítězové pak vystoupí na horu Sijón… A nastane království Hospodinovo (v. 21).

20.6.2021 Prčice

Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 3. neděli po sv. Trojici.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Intro: Ž 133

Píseň: 611- Není lepší na tom světě

Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti za světlo nového dne, za čas, který jsi nám přidal. Děkujeme, že jsi nás nepřestal vyhledávat, svolávat a těšit dobrou zvěstí. Děkujeme, že ti na nás záleží. Prosíme tě, obnov nás, Bože, a povzbuď, posiluj na cestě. Daruj nám Ducha svatého, ať v nás posiluje víru v tvou moc, milosrdenství a odpuštění.
Přiznáváme Pane, že jsme někdy vzpurní, že si chceme jít vlastní cestou, že si tvoříme různé vlastní bohy a míjíme cíl života. Hledáme životní štěstí jinde než u tebe a v tobě, vzdalujeme se ti, opouštíme cestu, která vede k tobě. Ztrácíme se. A někdy nás nacházíš vyčerpané u cesty. Ale ty nás znovu pozvedáš. Stále nás hledáš. Stále se k tobě smíme vracet. Stále na nás čekáš.
Pane, děkujeme ti za všechnu tvou lásku, porozumění a odpuštění. Děkujeme, že nám stále znovu ukazuješ pravdu o nás samotných. Pane, prosíme, buď nyní s námi. A buď také se všemi, na všech místech světa, kde se dnes shromáždili ve tvém jménu. Amen,

1čtení: Gn 25,21-27

Píseň: 549 – Chvaliž Hospodina, slávy vždy krále mocného

2čtení: Abd 1-21 kázání

Píseň: 473A – Vezmi, pane, život můj

Ohlášky:

Modl.: Pane, prosíme Tě, dej nám víru, která nás zachrání před nectnostmi. Dej nám lásku k Bohu a lidem, která v nás zničí hněv, zášť i pocity hořkosti. Dej nám naději, která nás zbaví strachu. Buď nám pomocí, která nás dovede k cíli. Drž nás, když nevíme kudy, raď, když jsme bezradní. Mluv ty sám, když nám chybí slova. Přijď a zmírni naše břemena, dej odpočinout únavě, buď hostem nás ubohých. Děkujeme za všechno, co od tebe dostáváme. Děkujeme, že nám dáváš odvahu k dobrému, zbavuješ strachu, odebíráš pocity méněcennosti, odstraňuješ naše předsudky, měníš omezující zvyky, přemáháš lhostejnost, dáváš člověka, který bude s námi. Prosíme, otevírej naše srdce a ruce, ať se i my staneme nástrojem tvé moci.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…

Poslání: (Ko 3,8-10) Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele .Amen.

Požehnání:

Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný