Dt 6,4-9 kázání
Dětem začal nový školní rok. Budou naslouchat učitelům, rodičům, sami sobě i ostatním spolužákům. A my dnes budeme mluvit ještě o dalším naslouchání – a to o naslouchání našemu Bohu.
Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Těmito slovy začínala ve starém Izraeli bohoslužebná shromáždění. Tato slova vytrhovala Izraelce z každodenního života. Volala je, aby na pár chvil přestali myslet na svá stáda, aby se alespoň na chvíli odpoutali od svých každodenních starostí. Je čas zabývat se věcmi Hospodinovými. Zvedněte hlavy! Zbystřete sluch!
Čteme-li v Bibli o slyšení, je to víc než pouhé poslouchání. Je to naslouchání celým svým tělem a smysly, celým srdcem, celou svou bytostí. Mluví-li Hospodin - nelze být uzavřený ve svém malém světě. Nelze se řídit pouze možnostmi, které se nám objevují před očima. Slyšet slovo Hospodinovo vyžaduje zvednout hlavu. Zvednout pohled od špiček svých bot - přestat neustále sledovat, kam šlapeme. Naslouchat Hospodinu - to je jako pokračovat v chůzi vše obklopující mlhou a mít naději, že o kousek výš svítí slunce. Poslechnout boží zaslíbení - to je „spolehnout se na to, v co doufáme a být si jisti tím, co nevidíme“.
Co máme slyšet? – „Tvým Bohem je Hospodin, Hospodin jediný“. Možná vám bleskne hlavou: Ale to my přece víme. To už jsme slyšeli mnohokrát. Samozřejmě, že naším Bohem je Hospodin. - Ale pozor! Nejde tady o to - že Bůh je. Že Bůh existuje. Prorok Ozeáš píše: Nepoznal jsi Boha kromě mne; … „Poznal jsi - že já jsem vysvoboditel, zachránce“. - To je to podstatné! Ne abstraktní, nic neříkající výpovědi o jedinečnosti našeho Boha. Izrael na vlastní kůži zažil, že Hospodin je jeho vysvoboditelem. Vždyť jej vyvedl z Egypta, rozevřel před ním Rudé moře, vedl ho pouští skrze sloup ohnivý, dával mu manu a křepelky, uvedl ho do země zaslíbené. Izrael zakusil, že na nikoho jiného se nelze spolehnout než na Hospodina.
Teď nás ale může napadnout - co tohle znamená pro nás - pro nás neizraelce? Nebo: vždyť už jsou to tak dávné, předávné události – má cenu pořád to takhle opakovat?
Sestry a bratři - pro krev Krista Ježíše má cenu to takhle opakovat. Pro krev Ježíše Krista volá bohoslužebné provolání - Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný - také nás. Přivolává nás a svolává nás. Vyvolává z našich schovávaček za abstraktními výpověďmi víry. Bůh není ani idea, ani síla nebo energie, jejíž bytí či nebytí by bylo možno dokazovat. Hospodin je Bohem pro nás. Tím, v něhož věříme, protože jsme uslyšeli jeho hlas. Pravdou, která nás oslovuje, jejíž hlas hladí, ale též pálí. Pánem, který se nás zastává.
Vzpomeňme, kolikrát jsme to už pocítili. Někdy s nečekanou silou, až to s námi zatřáslo. Jindy zase jako by byl skrytý a zapomněl na nás – ale po nějaké době jsme si uvědomili, že to tak vůbec nebylo. Jindy zase - neméně zázračně a překvapivě ve své tichosti. Jen se rozpomeňme, jak třeba někdo z našich blízkých jen tak mimochodem řekl pár slov nebo větu a my jsme v ní uslyšeli hlas božího milosrdenství. Nebo jak nás najednou v Bibli oslovila nějaká slova úplně jinak než dosud – jako slova, která v tu chvíli patřila nám, která mluvila do naší situace. I při čtení nějaké normální knihy jsme mohli něco podobného pocítit. Nebo skrze nějakou příhodu, zážitek,…Jistě byste dovedli vyjmenovat další a další situace.
Ale lidská paměť je krátká. Někdy rádi zapomínáme, co pro nás Pán Bůh učinil. Boží milost je třeba si pořád znovu připomínat. Mějme ji tedy zapsanou v srdcích. Nebojme se brát si ji do úst. - Kde máme mluvit o milosti Boží? V Písmu jsme četli, že – když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. - Tedy kdykoli a kdekoli. A také doma. I rodinný stůl je místem, kam patří svědectví. Zde mají rodiče vyprávět o boží milosti svým dětem. Ne je přesvědčovat nebo nutit, ale sdělovat. A hlavně čekat na otázky – být jim otevřeni, vnímat je a mít čas a odvahu na ně upřímně odpovědět.
Tohle židé dobře věděli. V 6. kap. Páté knihy Mojžíšovy - jen o několik veršů dál stojí: Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: „Co jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, váš Bůh?“, odvětíš svému synu: „Byli jsme faraonovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou…“. Děti chtějí vědět, co věci víry znamenají. Ale nestojí o obecné odpovědi. Zajímá je, co víra představuje pro jejich rodiče, prarodiče. A proč vůbec mají chodit na bohoslužby.
Ve většině evangelických sborů mají zkušenost, že na bohoslužby chodí děti a pak vnoučata. Ale chybí tam tzv. střední generace. Jakoby se ten řetězec někde přetrhl. Čí je to vina? Rodičů? Církve? Někdy si rodiče vyčítají, že někde udělali chybu. Ale sotva to může být jen jejich chyba. Vždyť jakou zvěst předávala církev svým slovem i životem? Nalévala čistou pramenitou vodu nebo vodu kdysi dávno natočenou do zásobníků a od té doby nepročišťovanou? Někdy se zdá, že zklamáváme dodnes. Vždyť jak těžce se nám vykládá o víře. Jak je těžké svléknout slova z jejich obnošeného náboženského kabátu a sdělit je srozumitelně dnešní řečí.
Mluvit o Hospodinu se svými nejbližšími bývá často těžké. Musíme totiž mluvit sami za sebe. A naši nejbližší nás znají – a dříve či později poznají, zda tomu, co říkáme, opravdu věříme. Ale nejde o to druhé přesvědčovat, ale svědčit. A svědectví je především upomínání a připomínání. V prvé řadě sobě samým a z milosti Boží třeba i druhým.
V našem textu čteme o zajímavých pomůckách, které měly Izraelcům připomínat milosrdenství Hospodinovo.
Jednak to byl pásek na ruce. - Pásek který na sebe upozorní vždy, když natáhnu ruku. Pásek, který se ptá: Vztahuješ ruku, aby ses chopil věci, která je dobrá nebo zlá? Podáváš ruku druhému nebo mu hrozíš? Přikládáš ruku k dobré práci nebo ji strkáš rezignovaně do kapsy?
Druhou pomůckou byl pásek na čele mezi očima. - Kam se dívám? Na co myslím? Co promýšlím a jaké mám plány?
A pak svědectví o boží milosti viselo i na veřejích domu. - Na futrech dveří, kterými vstupujeme a vycházíme. Tedy nad hlavou každého z členů rodiny – na znamení, že je tu Jeden a Jediný, před nímž skláníme hlavu. - Tohoto Boha máme milovat. Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova. Hospodina, jenž vyvedl Izraele z Egypta. Boha, který se zjevil v Ježíši Kristu.
Evangelista Jan píše ve své první epištole: V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. - Taková je láska Boží. Ne všezaplavující povodeň citu, ale pobyt Ježíše Nazaretského na této zemi v její bídě, zpustlosti a konečnosti.
Z knihy proroka Ozeáše jsme slyšeli: Já jsem tě poznal na poušti, ve vyprahlé zemi. - Podobně jako Izraelce cestou z Egypta - i nás Hospodin poznává a dává se nám poznat ve vyprahlé zemi. Ve chvílích, kdy se ocitáme na poušti. - Když se na nás valí jedna nepříjemná věc za druhou. Když přicházejí nemoci. Když naše vztahy s nejbližšími vysychají na troud. Když odcházejí naše síly. Když naše schopnosti, které jsme ještě včera tak samozřejmě ovládali, mizí mezi prsty jako poslední kapka vody. Ve všech chvílích, kdy jsme na dně - smíme poznávat Hospodinovu otcovskou lásku. Lásku, ve které nás přijímá, pozvedá, svlažuje, promlouvá k nám a dává nám zahlédnout širší obzor, než jaký jsme mohli dosud tušit. Obzor, který je rozevřen hrubě tesanými břevny kříže. Boží láskyplná oběť.
Na tuto Boží lásku máme odpovídat milováním Hospodina celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Je to láska krásná, milování mnohotvárné a mnohovrstevné. Jistě zde jde o cit, o lásku, jakou děti zakoušejí ke svým rodičům a rodiče ke svým dětem. O podobnou touhu, jaká je mezi mužem a ženou. Jistě má toto milování také duchovní rozměr – rovinu, kterou známe od křesťanských mystiků – tichou krajinu rozjímání, meditací a modliteb.
Ovšem vedle citu a rozjímání je tady ještě další podstatný bod – milování celou svou silou. - V lásce k Hospodinu hraje významnou roli i naše lidská vůle. Ve vztahu k Hospodinu nejde o pasivní odevzdávání se, ale i o naše jednání. Stejně jako ve vztahu k druhému člověku zraňují náš vztah s Pánem Bohem především podvody, úskoky, sebeklam a nevěrnost. Je třeba vůli milovat, chtít milovat a prosit o to, abychom to uměli. A věřím, že sám Hospodin nám v tom pomůže.
Jsme lidé slabí a nedokonalí. Jistě, že zklamáváme. Ale ve svobodě lásky k Hospodinu se nám rozvazují ruce. Již nejsme otroky zákona, příkazů a nařízení, ale svobodnými. Jak říkal církevní otec Augustin: „Měj upřímně rád a dělej, co chceš“! Nezrazujme tedy v lásce. Jak čteme v Bibli: V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu, neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.(1J 4,17n). Amen.
Modl.: Hospodine, děkujeme, že víme, že jsi náš vysvoboditel a zachránce. Děkujeme, že tvou milost můžeme ve svých životech zažívat. Dej, ať si ji dokážeme každý den znovu připomínat. Amen.
5.9.2021 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v tuto 14. neděli po sv. Trojici.
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Intro: (Ž 85,9-10) Vyslechnu, co promluví Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, jenom ať se k své hlouposti nevracejí! Ano, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, v naší zemi bude přebývat sláva. Amen.
Píseň: 627 – Má duše Boha velebí
Modlitba: Modleme se modlitbu staré Jednoty bratrské (1613):
K tobě se přiznáváme, Pane Ježíši Kriste, a tebe vyznáváme svým Králem, Pánem a Spasitelem. Nepohrdej námi, ale měj nás všechny, velké i malé, za své dědictví, jako jsi přijímal chválu od učedníků, od zástupů i od dětí.
Uchraň nás od ducha převrácenosti a protivení se tvé pravdě, dej nám srdce, které by ti důvěřovalo a zůstávalo při tobě.
Zachovej nás ve svém království a čiň nás povolné své pravdě a udatné ve vyznávání tebe. Uzdravuj i naše nemoci a neduhy, vymítej z chrámu své církve i z našich srdcí všecky ohavnosti a přebývej v nás svou milostí a pravdou, jež vede ke spáse.
Čiň nás způsobilé a ochotné k dobrým skutkům a pomoci slabším, a ať ti obětujeme ratolesti lásky, až bychom přišli do chrámu nebeského a věčného, a tobě tam, velicí i malí, radostně zpívali Hosana.
1čtení: Oz 13,4-5
Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli
2čtení: Dt 6,4-9 (Pátá kniha Mojžíšova) KÁZÁNÍ
Píseň: 559 – Ó ujmi ruku moji
Ohlášky:
Píseň:553 – Můj Pane, srdcem tě i rty
Příml. modl: Bože, myslíme na ty, jejichž život se podobá poušti. Svlažuj je svou láskou. Pane, smiluj se.
Bože, myslíme na nemocné a trpící, za umírající prosíme. Stůj při nich. Pane, smiluj se.
Bože, myslíme na ty, jimž odešel někdo blízký. Potěšuj zarmoucené a osamělé. Pane, smiluj se.
Bože, myslíme na vše, co se děje okolo nás i ve světě a padá na nás strach. Dej, ať převládne mír a spravedlnost. Pane, smiluj se.
Bože, myslíme na tvou církev po všem světě. Dej jí lásku a touhu po pravdě. Pane, smiluj se.
Bože, prosíme za tento sbor. Pane, smiluj se.
Hospodine, ty nás přijímáš takové, jací jsme, s naší únavou i roztěkaností, s našima prázdnýma rukama i hlavou plnou rojících se myšlenek. Prosíme, posiluj nás v lásce a ze své milosti naplňuj to, na co my už nestačíme. Všechny nevyslovené prosby, i myšlenky, na něž jsme ani nepomysleli, vkládáme do modlitby, kterou nás naučil pán Ježíš: Otče náš,…
Poslání: Dt 10,12-13
Požehnání:
Píseň: 248 – Ježíše se nespustím 485 – Král věčný nás požehnej