Ga 4,4-7

Ga 4,4-7 kázání
Bůh se stal člověkem - abychom se my stali lidmi. Stalo se to v Judsku - v době kdy vládl Augustus a vedlejší Syrii spravoval Quirinius. Stalo se to na této obyčejné zemi v obyčejném městě Betlém. Nestalo se to obecně někde – v mysli básníka, nebo třeba v Atlantidě. Obyčejný je čas, místo, lidé.
A do toho příběhu vstoupí Bůh - a to je neobyčejné. Už dost silné by bylo říct - že do toho příběhu Bůh přišel. Nebo sestoupil. - Ale je to ještě mnohem silnější - on se do toho narodí. Na konkrétním místě - v konkrétním čase - se Bůh stane člověkem. A stane se jím se vším všudy - tedy narozením a pak i smrtí. …Bůh nestál při porodu opodál v bílém plášti. Nedržel Marii za ruku a nemodlil se, aby to dobře dopadlo. To možná dělal Josef… - Bůh není u toho. Je úplně v tom. Bůh se narodil.
Zní to divně. A ani nevíme - jestli se nám to vlastně líbí. Podobně divně zní na Velký Pátek – že Bůh zemřel. Je to v napětí s naší představou Boha. Ať vládne, ať tvoří, ať nás trestá, ať přichází na návštěvu - ale ať zase odejde tam někam, kam patří. Copak si umíme představit Boha, který se stane člověkem? Vnoří se do našeho příběhu tak - že už není divák a pozorovatel - ale je my, já, můj bratr, přítel, jeden z nás?
Ale je-li to tak - pak se něco zásadního změnilo. Snad by se to dalo přirovnat – změnil se gen tohoto světa. Stvořitel se stal stvořením. Bůh se stal člověkem - abychom se my lidé stali lidmi.
Je třeba k tomu všemu předat klíč. Někdo z lidí musí být informován, co se to vlastně stalo! A musí to předat dál. Anděl, pastýři, mudrcové z východu, a pak učedníci, a apoštol Petr – ty jsi Kristus! A další a další.
Ten zázrak - který se lidskou řečí nikdy nepodaří úplně popsat - se pokouší vyjádřit i nejlepší teolog všech dob - apoštol Pavel. Pavel ve svých listech hledá - jak se nás týká to - že Kristus se narodil, byl ukřižován a vzkříšen. Zkouší to vyjádřit takto:
Byli jsme spoutáni různými silami. Byli jsme jako otroci. Ale v určitý čas poslal Bůh svého syna narozeného z ženy - aby nás vykoupil. Aby nás vyrval z těch mocí a sil, které nás poutají. Osvobodil nás a učinil nás Božími syny, Božími dcerami, Božími dětmi.
Možná nám to zase v hlavě nesedí. My si to možná prostorově představujeme: Bůh Otec – nahoře. Kousek pod ním Ježíš - jeho syn. A na třetím stupni pod ním - my kdo mu věříme - jeho děti. Pavel obrazně řečeno říká – Bůh s námi z toho třetího stupně škubne a udělá ty stupně jenom dva. Na prvním - Bůh, Syn, Duch svatý. Na druhém my - Boží synové, Boží dcery, dědicové Boží…
Takhle se nás týká - že se Bůh stal člověkem: Kristus nás osvobodil a tím přitrhl blíž k Bohu. Vyprostil z té změti chapadel a pout. Dostali jsme se tak blízko Bohu - že máme sílu prát se s těmi chapadly a pouty - které to pořád zkoušejí a budou zkoušet - aby nás dostaly! Bůh a jeho Duch jsou tak blízko - že se smíme s těmi potvorami prát. Můžeme je odhánět, sekat, tlouct…– já už patřím někomu jinému – ty na mě nesahej, potvoro!
Smíme si opakovat – Bůh mne přijal za svou, jsem jeho dcera. Bůh mne přijal za svého, jsem jeho syn. Můžeme si to opakovat celý den – třeba jen tak potichu, v duchu. A večer před spaním zase. A pak to všechno, co by nás chtělo poutat – odvrhneme od sebe pryč. Silně, beze strachu - nech mě být!
Abychom se pokusili být konkrétní - je něco, co nás takhle chce spoutat a do čeho můžeme kopnout a zakřičet - kuš, táhni potvoro?
Často se zmiňuje konzum. No nevím. Ano i ne. Já vás docela znám - a myslím, že vás konzum nezotročuje. Že to s ním umíte - a že on slouží vám a ne vy jemu.
Možná ale - když se podíváme na bídu třeba v Africe či Asii - a na to za kolik kupujeme to, co se tam vyrobí a v jakých podmínkách se to vyrobí - tak ano. Konzum je zdánlivě daleko od nás a my pomáháme roztáčet zlé síly, které zotročují jiné. Co s tím? - Aspoň minimálně - o tom vědět! Aspoň být nedůvěřiví ke všem, kdo to zlehčují a dělají si z toho legraci a říkají: kdo ví jak to je. Na takovou lhostejnost právě zlo čeká.
Zotročuje nás touha po zdraví? - Po životě bez nemocí? - Strach z nemoci a smrti, který se kolem nás motá? - Možná. Ano. Smíme to přiznat - chceme být zdraví. Jak se tomu bránit? - Třeba připomenutím – Bůh mne přijal za svou dceru, za svého syna. Tato víra má sílu - která nám pomůže bojovat se strachem z nemoci a smrti. Tu úzkost to nezruší - ale nedovolí ji, aby si nás osedlala ke svému obrazu.
Těch lián, pout a chapadel je mnoho. Vánoční důraz apoštola Pavla je – Bůh se stal člověkem - abychom se my stali lidmi. Kristus vás přitrhl k Bohu - vykoupil z otroctví všelijakých sil a mocí. Jste svobodní a jako svobodní s tím můžete bojovat. Jste svobodní pro zápas s tím - co by vás chtělo od Boha odtáhnout.
Stále zde bude jakási zlá, nedefinovatelná moc - které se to nebude líbit. Bude chtít, abychom se raději dívali do země než do nebe. Abychom si nevěřili a skláněli se před někým, kdo je zlý a arogantní. Abychom zalezli do svých bytů a nevystrkovali nos, když bude vedle někdo ponižován. Abychom se nezajímali o to - co se děje za humny, co se odehrává v jiných zemích, na jiných místech světa…
Ostatně - podle evangelisty Matouše – sotva se Kristus narodil, začala šílená hrůza - masové vraždění malých chlapců. Bůh se stal člověkem - a zlo okamžitě vytáhlo do boje a reagovalo mocným protiúderem. Ten boj je - a trvá.
Bůh se stal člověkem, my se smíme stávat lidmi. Nadějnými, svobodnými, slušnými, pozornými vůči druhým, háklivými na projevy nesnášenlivosti. Bůh nám dává důstojnost Božích dětí. Věřme tomu. Nic lepšího nikde nenajdeme.
Modl.:
Pane, náš Bože, žádný cíl ti není příliš daleko, žádná cesta příliš dlouhá. Stáváš se jedním z nás, osvobozuješ nás, dáváš nám naději a budoucnost. Proč bychom neměli otevřené srdce a přejný zrak? Prosíme tě, sejmi z nás okovy, které nasazujeme někdy sami sobě, ale i druhým. Uč nás stávat se lidmi, když ty ses stal člověkem… Pro tvou lásku Kriste, prosíme za ty, kdo jsou nesvobodní, ponížení, vražděni, pronásledováni, manipulováni, zesměšňováni. Za ty, kdo si myslí, že si mohou dělat vše, co se jim zlíbí. Dotkni se jich, aby poznali lásku a změnili se. Prosíme za tvou církev po celém světě. Daruj nám všem co je třeba. Víru, naději, lásku. Amen

26.12.2021 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v dnešním shromáždění. Dnes slavíme 1. neděli po Narození Páně a také svátek mučedníka Štěpána.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Introit:(L 2,10-11.14) Poslyšme andělské zvěstování: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení. Amen.

Píseň: 611 – Není lepší na tom světě

Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti, žes přišel do našeho světa, abys nás vykoupil z moci hříchu a smrti. Dals nám poznat velikou milost našeho Pána, Ježíše Krista, který pro nás zemřel, abychom my měli život. Děkujeme ti, žes ho vedl našimi lidskými cestami, aby nám otevřel cestu k tobě, k tvé milosti a lásce. Dej, aby naše srdce byla naplněna vděčností za to, že viděl, jak se potýkáme se svým hříchem a přesto nám znovu a znovu odpouští a vlévá síly nového života. Prosíme Pane, veď a zavazuj nás svým Duchem svatým k novému životu. Dej, aby z vánoční zvěsti se tvé světlo rozlilo do všech temnot a tvůj pokoj do všech nepokojů světa. Tobě samému buď čest a sláva!
Pane, prosíme tě, přijď a provázej nás dnešními bohoslužbami. Amen.

1čtení: Mt 1,18-25

Píseň: 293 – Čas radosti, veselosti

2 čtení: Ga 4,4-7 kázání

Píseň: 284 - Jakož o tom proroci (1-6)

Ohlášky:

Píseň: 442 – Pane, dnešek je den chvály

Příml. modl.: Voláme k tobě, Pane, v naději, že nás vyslyšíš:
Prosíme za všechny, kdo stojí v nějakém utrpení. Prosíme za všechny nemocné a za ty, kdo o ně pečují. Prosíme za ty, kteří jsou na dně a žijí a doufají už jen z posledních sil. Dodávej jim sílu a naději.
Prosíme za ty, kdo jsou smutní v krásný čas vánoc. Chtěli by být veselí, ale nemohou si poručit. Nemoc je příliš blízko, samota bolí, chybí ten druhý, který by byl blízko. Prosíme za všechny, co tu dnes nemohli být s námi. Pane, prosíme, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…

Poslání: (Iz 41,10.13) Nyní toto praví Hospodin, tvůj Stvořitel:
Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: Neboj se, já jsem tvá pomoc. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej