Iz 55,1-3b kázání
Žízeň je zvláštní stav… Když má člověk žízeň – ví to o sobě. Sám na sobě pociťuje, že potřebuje to, co mu schází. Vodu. Nebo jiné tekutiny…Člověk to na sobě zkrátka pozná, že má žízeň. Sucho v ústech. Sucho v hrdle. Bolest hlavy…
Když ale víme, že ji máme čím uhasit - nemusí být žízeň nepříjemným stavem. Často a rádi si na něco dokonce sami žízeň děláme, abychom ji pak s chutí uhasili. Vychlazené pivo po dobré večeři, sklenka vína po náročném dni. Voda po dobrém sportovním výkonu. Káva po obědě. Odpolední čaj… Takováto žízeň je příjemná –není třeba se jí bát - protože víme, že máme dostatek toho, čím ji utišit…
Ale jsou i jiné stupně žízně. Velká žízeň může člověka úplně zneschopnit. A po několika dnech bez vody, bez toho, co žízeň tiší, může člověk na žízeň i zemřít…
S lidskou žízní je to ale ještě o něco komplikovanější. Ona totiž nemusí být jen žízní po vodě či jiných tekutinách. Jde žíznit i po mnoha dalších věcech. Lze žíznit i po penězích, po hmotných statcích, po slávě, po moci, po veřejném uznání. Žíznit lze ale také po vlastním zdraví, po životě. Po fungující rodině, po dětech, po jejich dobrém a smysluplném životě. Žíznit lze též po Pokoji, po spáse Boží, po Bohu…Po Bohu žízním, po živém Bohu… vyznává žalmista (Ž 42,3).
Vlastně - kdo z nás není nějak žízniv? Kdo z nás je už se vším plně spokojený a opravdu už vůbec nic nepotřebuje? Nebo nechce? …Kdo z nás už nemá žádnou žízeň? – Je snad mezi námi taková jakási „mrtvola“? … Určitě ne.
Lidská žízeň není sama o sobě ničím špatným. Není slabostí - které bychom se měli a museli zbavovat. Žízeň - to vědomí potřeby čehosi - k člověku prostě patří. Je jeho motorem, hybatelem. Teprve vlastní žízeň nutí člověka hledat to - co by jeho žízeň utišilo… Po něčem, po někom - žíznit. Něco, někoho - potřebovat, chtít. Tohle nás lidi nutí hledat, pracovat, přemýšlet, konat…
Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten kdo peníze nemá…“ vyřizuje nám svůj vzkaz od Boha prorok Izajáš.Tato slova nás nevybízejí k askezi - k odříkání si všeho, po čem toužíme… Nestojí tady: „Zbavte se své žízně“… „Nemějte už žádnou žízeň.“…
Možná lze vůbec nic nechtít - zničit svou vlastní žízeň, svou vědomou potřebu, svou touhu… Ale proč? Není to nesmyslné a nakonec i zcela marné bojovat proti své vlastní žízni - proti tomu něco, někoho potřebovat?
Co když problémem člověka není jeho vlastní žízeň - ale něco jiného? Třeba právě to - co se svou žízní dělá, čím chce svou žízeň utišit?…
Jsme lidé žíznící. V žízni člověk žije… A je to dobře. To jen ty naše lidské pokusy svou vlastní žízeň uhasit - jsou marné, trapné, ubohé a tragické… A skoro si myslím - že právě tady, při těch našich vlastních pokusech svou žízeň hasit - vznikají všechny naše závislosti, naše pýcha, naše zbožšťování sebe samých, snižování a pokořování druhých…Jen takto dokážeme - vlastně nedokážeme - my lidé hasit svou vlastní žízeň…
Sestry a bratři, v těch vodách, k nimž nás prorok Izajáš jménem Božím zve - nemá naše žízeň zaniknout a zmizet. Protože to bychom i my zmizeli a zanikli spolu s ní. Naše žízeň se ale může - díky těm vodám - stát žízní po čemsi, po komsi jiném…
Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko…, pokračuje ve svém vzkazu prorok Izajáš.
To skutečně podstatné v životě každého z nás - je zadarmo! Není to ani odměna, ani žádná výplata za naši dobře odvedenou práci. Je to dar…To skutečně hlavní v našich životech jsou dary, které nejde koupit ani zaplatit. Dobré vztahy s lidmi kolem nás. Přátelé. Rodina. Církev.
Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko… Ty dary nemají smysl samy v sobě. Ony nám mají teprve cosi ukázat. Mají nás teprve k čemusi, ke komusi, dovést…
Lidská žízeň je v určitých věcech proměnlivá. Myslím - že v dětství, v mládí - žízní člověk po něčem úplně jiném než třeba v padesáti. A v sedmdesáti či osmdesáti to je s žízní zase jinačí.
Nemluvím teď ale o skromnosti. Ano, lidské potřeby se asi opravdu s věkem zmenšují. A ve stáří už nežízníme po tom - po čem jsme žíznili v dobách našeho mládí. Ale to přece ještě neznamená - že se naše žízeň má a musí s přibývajícím věkem zmenšovat! - Nemusí se zmenšovat. Naopak - může třeba i růst...
Protože - smyslem našich životů není naši žízeň zlikvidovat - ale přijít na to - po čem a po kom - po jakých vodách vlastně opravdu žízníme…
Po Bohu žízním, po živém Bohu… - volá žalmista.
Sestry a bratři - na nás samých do jisté míry záleží - po čem a po kom budeme žíznit. Co a koho budeme ke svému životu potřebovat!
Člověk může investovat všechen svůj čas a všechny své síly do věcí a do projektů, které vůbec nikam nevedou. Může se dřít od rána do noci den co den, celý život, myslet to dobře - a přesto být nakonec převálcován marností, stářím a vlastní nemohoucností…
Lze se minout se smyslem svých vlastních životů – ale ne tím, že bychom své životy nežili!!! Právě tím, že bychom je žili - ale přitom v nich ani trochu neporozuměli a nepochopili - proč a k čemu nám byly dány…Nebo tomu porozuměli úplně špatně…
Tohle nebezpečí hrozí každému z nás lidí. Ne to - že své dary nedostaneme. Každému z nás jsou nabídnuty:
Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko…
Ale hrozí - že za těmito dary neobjevíme jejich dárce…
Že nepochopíme - kdo tím dárcem vlastně je - jaké úmysly s námi má a že nám nabízí mnohem, mnohem víc, než zatím máme...
„Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému“ – Říká Ježíš samařské ženě.
A ona mu odpovídá: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“
Tato slova říká Ježíš i nám. Slova, která nejsou někde daleko, v nějaké jiné zemi, v nějakém jiném čase - ale jsou vždy tak blízko každému z nás. Každému z nás k mání zcela zdarma.
Modl.:
Náš Pane, děkujeme ti za všechny dary, jež od tebe den po dni dostáváme.
Děkujeme ti i za žízeň, kterou máme, a která nás pohání a nutí hledat vody k jejímu utišení. Děkujeme ti za naše životy, které jsi nám proto dal, abychom tě v nich hledali a našli. Kriste Ježíši, ty jsi tím slovem Božím. Ty jsi tou vodou, která dokáže tišit naši žízeň. Ty jsi tou vodou, která má moc stát se v nás pramenem vyvěrajícím k životu věčnému. K životu s tebou a v tobě. V Duchu svatém. Amen
10.10. 2021 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás vítám na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 19. neděli po Trojici.
Introit: Ž 42, 2-6
Píseň: 168 – Zpívejte, čest vzdejte (1-2)
Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti, že nás stále hledáš, i když my před tebou někdy utíkáme. Chceme být svými pány a rozhodovat se podle svého. Prosíme tě, stále nás hledej a nalézej, i když je v nás málo vděčnosti. Odpusť nám a posilni nás ve víře, lásce i naději, abychom nikdy nezapomněli, že ti patříme a že nás nic nemůže oddělit od tvé lásky, od tvého odpuštění a od tvé milosti.
Pane Bože, prosíme Tě, oživuj před námi a pro nás slova Písma. Buď nám přítomen a provázej nás dnešními bohoslužbami. Amen.
1 čtení: J 4, 1-15
Píseň: 171 – Buď Pánu čest
2.čtení: Iz 55, 1-3b KÁZÁNÍ
Píseň: 355 – Kristus má v rukou celý svět
Ohlášky:
Píseň: 572 – Tvůj, Pane, jsem
Příml. modl.: Náš Pane, prosíme tě, vnášej pokoj všude tam, kde je nepřátelství, zloba a hněv. Usmiřuj rozhněvané, odstraňuj nenávist všude tam, kde se člověk nechává zotročovat zlem. Dej všem lidem poznat, že nesnáze tohoto světa nelze řešit jen lidským úsilím, ale především změnou myšlení a obrácením k tobě.
Prosíme za všechny, kteří se nedokážou vymanit z nepřátelského postoje vůči jiným národům, rasám i náboženstvím. Prosíme, pročisti svým Duchem i naše vlastní smýšlení. Otevírej nám oči pro ty, kteří mají důvod ke smutku a k slzám. Dávej nám ochotné srdce i ruce k účinné a vynalézavé pomoci.
Prosíme za ty, kdo trpí nemocemi těla i nitra. Prosíme za ty, kteří jsou osamoceni, opomíjeni a přehlíženi. Dej, ať okouší tvé zastání a tvou blízkost. Prosíme za ty, kdo klesají pod tíhou starostí, za ty, kdo se strachují o své blízké, za ty, kdo klesají pod tíhou života. Dej, ať jim v životě zase zazáří naděje.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš…
Poslání: (Ž 36, 8-10) Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. Amen
Požehnání:
Píseň: 685 – I když se rozcházíme