L 11,1-4

L 11,1-4 kázání
Pane, nauč nás modlit se – prosí učedníci Ježíše.
Učedníci předkládají Ježíšovi otázku, kterou si někdy klademe i my. - Jak se správně modlit? A co je to vlastně modlitba? - O modlitbě jako takové by se dalo mluvit dlouho, ale dnes se soustředíme jen na několik věcí.

Ježíš se modlí. Po vyčerpávajících dnech kázání a uzdravování se straní davu. Kde je? - Lze ho najít na opuštěném místě, osamělého, dlícího na modlitbách někdy i celou noc. Celý jeho pozemský život provázela modlitba k Bohu Otci. Ježíš se nemodlil jen v skrytu, ale i při bohoslužbě v synagóze, před jídlem, před uzdravováním, vyháněním démonů, před učedníky, na kříži …

Ježíš se modlil. Jsme zvyklí vnímat Ježíše jako někoho, kdo žije v neustálé spontánní blízkosti s Bohem. Přesto se modlil. Je nápadné, jak byla pro Ježíše modlitba důležitá. Vždy si našel čas na to, aby se zastavil a vstoupil s Bohem Otcem do vědomého a otevřeného kontaktu.

Pane, nauč nás modlit se - říkají Ježíšovi učedníci. - A Ježíš jim odpovídá: Když se modlíte, říkejte: …A předkládá jim slova, která později křesťané nazvali Otčenáš či MP. Co učedníky na jeho modlitbě tak zaujalo, že ho prosí, aby je to naučil?

Pro učedníky bylo modlit se známou věcí. Byli to Židé, a tudíž pro ně modlitba představovala významnou část jejich života. Měli modlitby pro všechny příležitosti – modlitby ranní a večerní, modlitby před jídlem, žehnání pokrmů, a tak podobně.

Ale zde učedníci žádají o něco jiného. Ježíšův modlitební život byl tak výrazný a tak odlišný od současné zbožnosti, že ho prosili aby je naučil modlit se. Chtějí se naučit Ježíšovu modlitbu. Jinými slovy - přejí si být uvedeni do jeho osobního vztahu s Bohem. Chtějí se naučit modlitbu, která je bude jasně identifikovat jako jeho učedníky. A Ježíš reaguje na jejich žádost tím, že je naučí modlitbu Otčenáš.

Víme, že MP není jediný způsob, jak se modlit. Ale postavení, které jí přiznávalo rané křesťanství, bylo mimořádně vysoké. Už v prvotní církvi se používá v bohoslužbě. Otčenáš patřil mezi duchovní poklady, které se předávaly pouze křesťanům, jako zvláštní kus svatého dědictví. Vysoké hodnocení MP v dobách minulých dokládají také hlasy církevních otců a reformátorů církve. Např. Martin Luther ji nazývá evangeliem v kostce, shrnutím Ježíšova poselství. A jestliže je MP shrnutím Ježíšova poselství, pak jsou její první slova shrnutím celé této modlitby.

Otče – začíná Ježíšova modlitba. Mluvit o Bohu – či o jednom z bohů – jako o otci je jev, který nalézáme v řadě civilizací. I v helénské náboženské filosofii a zbožnosti najdeme toto pojmenování. Např. u Homéra je Zeus označován za otce lidí a bohů. Také věřící ve starém Izraeli mluvili o Hospodinu jako o Otci. Bůh Hospodin je ten, který se mocnými spásnými činy v dějinách prokázal svému lidu Izraeli jako Otec.

Věřící ve starém Izraeli si však zároveň byli vědomi toho, že jejich Bůh je někým dokonale jiným, nesrovnatelným, že je bytím přesahujícím všechny kategorie lidského chápání. A tak slovo Otec, které vyjadřuje vztah těsné blízkosti mezi Bohem a lidmi, je sice v židovských písmech příležitostně používáno, ale vždy s jistou zdrženlivostí a téměř nikdy v přímém oslovení. Takovéto oslovování není pro Izrael obvyklé.

Jako všichni zbožní Židé, i Ježíš užíval biblické modlitby – např. žalmy. Ale kdykoli se modlil vlastními slovy, vždycky začínal slovem Otče. Evangelista Marek nám zachoval i přesné slovo, kterého Ježíš užíval - je to slovo Abba. V době Ježíšově se v Palestině mluvilo dvěma semitskými jazyky: byla to hebrejština – jazyk bible a liturgie – a aramejština – jazyk každodenního života. Abba je aramejský výraz pro dětské oslovení otce. Takže si můžeme představit překvapení učedníků, když slyšeli Ježíše takto mluvit k Bohu. Nebylo zvykem oslovovat „Svatého“ Izraele takovým běžným výrazem – výrazem který bylo slyšet z úst dětí na ulicích, když volali na své tatínky.

Co chtěl Ježíš vyjádřit tím, že nazýval Boha v modlitbě svým Abba? Pro Židy v té době nikdy nebyl Bůh chladnou a vzdálenou postavou. Ale vztah mezi Ježíšem a tím, koho nazýval Abba, byl nesrovnatelně hlubší a intimnější. Slovo Abba je výrazem důvěry a synovské lásky. Stejně jako dítě, které se obrací ke svému otci či matce pokaždé, když se dostane do sebemenších potíží – ten, kdo nazývá Boha svým Abba, vnímá jeho neustálou přítomnost a vidí v něm zdroj bezpečí.

V epištole Římanům apoštol Pavel charakterizuje křesťanský život jako přechod z otroctví do synovství. Jinými slovy - vztah s Bohem, který byl určován strachem - je transformován ve vztah důvěry. A Pavel vnímá tuto transformaci ne jako výsledek něčeho, čeho jsme dosáhli my sami, ale jako dílo samotného Boha skrze Ježíše, Syna Božího. Skrze Syna jsme se všichni stali syny a dcerami Božími. Svým životem, smrtí a vzkříšením nám Kristus umožňuje vejít do stejného vztahu s Bohem, jaký s ním má on sám. Toto uskutečnil, pokračuje Pavel, sesláním svého Ducha do našich srdcí, Ducha, který v nás volá Abba, Otče. Je to neuvěřitelná skutečnost – Ježíš nám všem umožňuje nový vztah s Bohem - skrze Syna se všichni stáváme syny a dcerami.

Ježíš nás přivedl do zcela nového vztahu s Bohem. Tento vztah můžeme vyjádřit slovem, které on sám používal a poté nám jej předal. Je to cesta vyznání naší víry v Boha, který je zdrojem důvěry a naděje, který je neustále s námi, který si pro nás přeje plnost života. Skrze toto počáteční slovo se tedy ti, kteří se modlí modlitbu Otčenáš, odvažují s důvěrou a vírou otevřít své srdce darům Ducha a zaujmout místo Ježíše, milovaného Božího Syna.

Ale nesmíme nezapomenout na další slůvko – Náš. Nový vztah s Bohem znamená také nový vztah s lidmi. Nejsme již sami, jsme členy společenství. Vstup do nového vztahu s Bohem společně s Ježíšem vede také ke zjištění, že jsme spojeni se všemi, kteří nastoupili stejnou cestu. Přes všechnu svou slabost a nedokonalost - žijeme a modlíme se – v silovém poli modlitby Ježíšovy a všech těch, kdo se modlí, kdo se kdy modlili a kdo se kdy modlit budou. Amen

9.5.2021 Prčice
Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás vítám na dnešních bohoslužbách. Dnes máme 5. neděli po Velikonocích – neděli Rogate – modlete se!

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Introit:(Ž 105,1-3) Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, zpívejte, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! Amen.

Píseň: 607 – Bůh je náš Pán a Král

Modlitba: Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel (Ž 66,20). Dobrotivý Bože, ty jsi nás povzbudil, abychom se k tobě obraceli se vším, co nám leží na srdci. Když se nám vede špatně, myslíme na tebe často a prosíme o pomoc. V dobrých časech lehce zapomínáme za všechno ti poděkovat. A občas nás přepadají pochybnosti, jestli opravdu slyšíš, jestli bereš vážně, co ti říkáme, jestli se necháš pohnout našimi modlitbami. Bože, odpusť nám naši malou víru. Chraň nás toho, abychom před tebou umlkli. Slituj se nad námi. Amen.

1 čtení: Ž 14,1-6

Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli (Sv 278 - Prosba)

2.čtení: L 11,1-4 kázání

Píseň: 442 – Pane, dnešek je den chvály

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Nebeský Otče, milý Bože, víme, že jsme hříšníci. Ale řekl jsi nám, že se přesto k Tobě smíme a máme modlit. Také jsi nám zaslíbil, že nás vyslyšíš. Skrze svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jsi nás naučil slovům modlitby. V poslušnosti tohoto ustanovení tedy přicházíme a na tvá milostivá zaslíbení se spoléháme. Ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista, se modlíme se všemi křesťany po celé zemi tak, jak on nás to naučil: Otče náš…

Poslání:(L 11,9-10) Ježíš říká: Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej