Lk 10,1-9.17-20 kázání
Milé sestry a bratři, v dnešním kázání se soustředím hlavně na poslední verš:
v.20: Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.
Právě přečtené Ježíšovo slovo je závěrem dramatického příběhu jedné z klíčových událostí Ježíšovy cesty. Jeho slova a činy očividně působí. Mnozí začínají chápat: Hodina Božího království přichází. Kolem Ježíše se pevně ustavil kruh dvanácti učedníků. Ale nejsou zde už jenom oni. Celé zástupy lidí se shromažďují. Nastává příhodná chvíle, pole se bělají ke žni. Jen dělníků by mělo být víc.
A tak Ježíš vysílá dalších 70 pracovníků, aby – vždy po dvou – nesli radostnou zvěst do galilejských městeček a vesnic. Je to počátek ježíšovské misie – a jaký je to počátek! - Mnozí v těch místech se dají oslovit, mnozí se připojují k zástupu Ježíšových posluchačů. A nejen to. I mocné skutky uzdravování se množí, nečistí duchové jsou vymítáni. „Ježíš je vítěz“ – to se prokazuje i v konfrontaci s nekalými mocnostmi. Učedníci sklízí bohatou žeň.
S velikým nadšením – a jistě i s trochou hrdosti nad dobře vykonaným dílem – se těch 70 pověřenců vrací. Pane, démoni se nám podrobují ve tvém jménu. - To je ohromující úspěch, důvod k oslavě - a jistě také k pochvale z Mistrovy strany. Ale Ježíšova odpověď zní kupodivu zdrženlivě - radí k vystřízlivění: Z toho se neradujte, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.
Ježíšovo slovo jistě nechce znevážit obdivuhodné dílo učedníků. Ti dobře splnili svěřený úkol. Dobré dílo, to není nijak lhostejná věc. Je krásné, když se nám v životě něco kloudného, užitečného podaří tak jako těm vyslancům. Nemusí to být bláhové - když se s vděčnou radostí, ba s trochou zadostiučinění ohlížíme na to, co se nám v životě povedlo.
Ale bláhové by bylo - kdybychom právě na tom chtěli zakládat naději svého života. Ze dvou důvodů by to bylo bláhové:
Jednak nelze přehlédnout, že každá životní bilance má nejen své kladné, ale i záporné stránky - účetnicky řečeno: ne jen svá „dal“, ale i svá „má dáti“. A jsme-li k sobě poctiví, sotva popřeme, že právě tato druhá stránka - náš dluh před Bohem - převažuje.
Ještě důležitější je druhý důvod - učiněné bláznovství by bylo, kdybychom si svými dvojznačnými bilancemi dali zastřít jednoznačný důvod k radosti a naději života: Vaše jména jsou zapsána v nebesích.
Naše jména - naše jméno - to není v Písmu nic banálního. Jméno – to je biblicky naše nejvlastnější bytí - to co my lidé konec konců vpravdě jsme - to nejosobnější v našem životě. - Jak se dnes říká „identita“ našeho údělu v proměnách života. O to jde v našem jménu.
A tu nám Písmo zvěstuje: na tomto jménu nezáleží jenom nám - na něm záleží Pánu Bohu. Už ve SZ to výrazně dosvědčuje Boží slovo Izajášovi (1. čtení): Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj (Iz 43,1). A nyní v NZ Ježíš sám nám říká: Vaše jména jsou zapsána v nebesích.
Tento výhled - to je evangelium, dobrá zpráva Ježíše Krista. Stojí za pozornost, že celý Ježíšův příběh se odehrává pod jedním jménem, daným betlémskému dítěti hned na počátku – jak čteme ve zprávě o narození Ježíše Krista: To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, tj. přeloženo Bůh s námi. - Právě zvěst tohoto jména si smíme přivlastnit. To je pro nás zcela osobně předznamenáno už ve křtu a platí na celou další cestu životem. Nade všecko - co se nám v životě podaří či nepodaří - nade všechny případy zdaru či nezdaru - nezrušitelným zaslíbením platí: Immanuel – s námi Bůh. To je základ našeho života, naší naděje. Naše potěšení v životě i smrti.
To byl přece smysl Boží cesty za námi. To je naše „adopce“ - naše přijetí v synovství, dceřinství Boží. Naše jméno v nebesích - to je naše lidské právo, které nám je v Kristu darováno, které nám žádná pozemská moc nemůže ani dát, ani odepřít. Tak ani to naše prosté lidské jméno - naše nejvlastnější totožnost - nestojí ani nepadá vlastní silou, vlastním výkonem - ale zaslíbením:
ať se děje cokoli – i naše jméno je v nebesích. Náš pozemský příběh je podložen - zakotven „nebeským právem“ - Boží věrností.
Na tomto základě lze pak stavět cestu našeho pozemského života. Náš pozemský úděl není tím výhledem k nebeskému právu nijak znevážen. Naopak - má svou lidskou váhu – je místem našeho osvědčení. Pečlivost ve službě, následování Ježíše Krista, užitečná práce a další klady - to patří k životní náplni těch, jejichž jméno je zapsáno v nebesích.
Ale tato životní náplň má svůj výhled a cíl - není tím posledním - je náplní svobodných dětí Božích, kteří si váží svých lidských možností - ale nepropadají křeči těch, kteří žijí, jako by jejich dílo bylo posledním naplněním - poslední „legitimací“ života.
A tak - kdo ví, že jeho jméno je zapsáno v nebesích - ten už se nemusí v potu tváře honit za tím, aby si své jméno udělal. „Učinit si jméno“ – ta touha je v pozadí mnohého lidského snažení - a je to často touha ničivá. Vzpomeňme si - jak nás před takovou snahou Bible varuje hned na svém počátku. - Myslím na stavbu babylonské věže. Ta bláhová touha postavit město a věž, jejíž vrchol bude v nebi - je příznačně motivována snahou „učinit si jméno“ (Gn 11,4). Jak často se to v dějinách opakovalo. Jako by právě tato touha „učinit si jméno“ - byla takřka pravidlem lidských dějin:
Ve velkém v politické oblasti - od starodávných mocí zpitých tyranů po totalitní režimy a další mocenské systémy naší doby.
Ale zrovna tak i v malém - není to vskrytu či viditelně zabudováno i do živoucích projektů nás jednotlivců, a leckdy i v církvi? Učinit si jméno, dojít uznání, prosadit se proti druhým, ať to stojí, co stojí. Konce takových postojů a pokusů bývají dřív nebo později tragické – ničivé a sebezničující. Právě jako už u té babylonské věže: zmatení, ztráta pravého životního smyslu.
Zde je biblické varování – a ovšem především potěšení našeho textu: Ten, kdo smí o sobě věřit, že je jeho jméno zapsáno v nebesích, ten už nepropadne oné tragické křeči, že si musí za každou cenu jméno udělat. Ten už smí žít jako svobodný člověk, občan nebeského Jeruzaléma, ne pozemského Babylóna.
A zde nám potom vysvitne ono slovo našeho verše: Radujte se!
Je to až nápadné - jak často se v Ježíšově blízkosti objevuje slovo: radost. Jeho cesta byla cestou kříže. Ale na této cestě znělo nepřeslechnutelně pozvání k radosti. Bibličtí lidé nejsou žádné bezradostné bytosti. Ponurá atmosféra obklopuje zpravidla ty, kdo se zavile pokoušejí „učinit si jméno“. Když naproti tomu slyšíme – a když se na to vždycky znova rozpomenemene – že vaše (naše) jména jsou zapsána v nebesích - pak máme důvod k radosti a naději - a to i tam kde to s námi po lidsku nevypadá moc radostně a nadějně.
Stojí přece za to si všimnout - že biblická tzv. „epištola radosti“ - list Filipským - byla psána ve vězení! Beznadějná situace – ale vězeň apoštol Pavel - ví a nezapomíná:
i pro takovou situaci, ano i ve chvíli utrpení a smrti platí to zcela zásadní a nosné: Vaše jména jsou zapsána v nebesích.
Proto milí bratři a sestry - všemu navzdory – jak čteme v listu Filipským: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se (F 4,4). Amen.
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za naději, kterou jsi svým příchodem mezi nás otevřel. Dnes ti chceme zvlášť poděkovat za tvé plnomocné slovo, že ti i na našem jménu, na našem osobním údělu, záleží. Že se nemusíme životem probíjet na vlastní pěst, ve snaze udělat si sami jméno, často na úkor lidí okolo nás. Posiluj nás svým Duchem, ať v hluku a rozptýlení každodenního život nezapomínáme, že jen v tvé věrnosti je pravá radost a naděje pro nás v životě i smrti. Tvému svatému jménu vzdáváme vděčnou chválu. Amen.
7.11.2021 Prčice
Milé sestry a milí bratři v Kristu, vítám vás apoštolským pozdravem:
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Introit:(Ž 116, 12.16b.17) Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? Ty jsi mi rozvázal pouta, tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno. Amen
Píseň: 199 – Slož, co srdce tísní
Modlitba: Pane náš, ty přicházíš do našich životů většinou potichu a nenápadně. Často až ve zpětném pohledu vidíme, kde nás silně zasáhla tvá přítomnost. Znovu ti přicházíme děkovat a ptát se. Ptáme se každý za sebe osobně i tak, jak jsme slyšeli v úvodním žalmu: Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? Ty jsi mi rozvázal pouta, tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno. To je i naše vyznání. Přicházíme děkovat, radovat se z naděje, kterou nám dáváš, přicházíme svěřit ti s důvěrou své myšlenky. V týdnu často máme své nitro přeplněné pracovními i jinými starostmi. Děkujeme, že jsi nám tento den vyhradil, abychom otvírali své srdce tvému oslovení. Abychom se zastavili a přemýšleli, proč a jak žijeme. Pane, prosíme tě, posilni nás svým svatým Duchem, provázej nás dnešními bohoslužbami. Amen
1 čtení: Iz 43,1-3
Píseň: Sv 148 – Kdo na kolenou klečí 273 – Ó sešli Ducha svého
2.čtení: L 10,1-9.17-20 KÁZÁNÍ (Slova, ke kterým se dnes chceme soustředit, jsou zapsána…)
Píseň: Sv 23 – Bůh je záštita má 452 – Za dar Slova, Bože milý
Ohlášky:
Píseň: 384 – Pomoz mi, můj Pane
Příml. modl.: Voláme k tobě, Pane, v naději, že nás vyslyšíš. Děkujeme ti, že jsme se mohli shromáždit kolem tvého Slova. Nemyslíme však v tuto chvíli jen na sebe. Světlo evangelia se v Pánu Ježíši Kristu, tvém Slovu tělem učiněném, rozsvítilo na tváři celé země. Prosíme tedy za všechny lidi na světě. Prosíme za všechny kolem nás. Prosíme za ty, na nichž nám nejvíce záleží. Dej, ať i jim svítí potěšení tvého Slova, že i na nich, na nás na všech, tobě záleží. Prosíme za ty, kteří klesají pod tíhou života, pohlceni nemocí, nebo jsou bezradní, přemáháni pokušením žít si po svém. Myslíme na ty, kdo tu dnes nejsou s námi. I jim vyprošujeme v obecenství sboru tvé požehnání. A prosíme i za ostatní křesťanské sbory, blízko i v dáli. Myslíme na ty, kdo nesou odpovědnost za věci obecné, u nás, ale i kdekoli na světě, dej, aby nesloužili jen svým mocenským choutkám, kultu svého jména, ale hledali cesty k větší spravedlnosti a pokoji.
V tiché modlitbě můžeme svěřit Pánu Bohu, co nás nejvíce tíží….
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš…
Poslání: Fp 4,4-7
Požehnání:
Píseň: 200 – V tvé síle, Pane Bože můj