Lk 17,11-19

Lk 17,11-19 kázání
Milé sestry, milí bratři, umíme být vděční? Umíme děkovat? Nemyslím tím to, jestli umíme slušně poděkovat druhým lidem, ocenit jejich práci, vstřícnost, pomoc. Vděčnost je víc než slušné chování, víc než konvence. Je to životní naladění. Duchovní akt, výkon. Postoj, kdy věci hmotné i nehmotné vnímáme jako dary od Pána Boha. Kdy všechno, co máme a čím jsme - nepřijímáme jako samozřejmost, náhodu, ani výsledek našeho snažení - ale když v tom rozpoznáváme Boží přízeň k nám a k životu.

Opakem vděčnosti je stěžování si, nadávání, neustálá kritika. To je životní naladění, když se moc soustředím jen na to, co nemám, co mi chybí, čeho se mi od života nebo od ostatních lidí nedostává. Když se příliš zaměřím na chyby své, svých nejbližších a druhých lidí. Stěžuji si, že moje práce je hrozná, církev špatná, nic na světě se neděje podle mých představ. Když se příliš soustředím na to, co není, stává se ze mě takový ten věčně nespokojený člověk, který šíří špatnou náladu, zatrpkne. A druzí se mu začnou vyhýbat. Není moc příjemné být v přítomnosti takového člověka. A ještě něco – když se zaměřím na to, co není, tak takový můj život opravdu bude. Prázdný, smutný.

Je jasné, že v životě je mnoho důvodů ke stěžování si, ke vzdoru, k pláči. Ať už jsou to nemoci, situace doma, v práci, v politice, v církvi. Spousta věcí nás štve a my to smíme tak cítit a mluvit o tom. Ale současně bychom si to měli hlídat, aby nás záporné emoce nesemlely. Zachovejme si od nich střízlivý odstup a nadhled, aby nás vnitřně neotrávily.

Spokojený, naplněný život začíná vděčností. Vědomým hledáním, rozpoznáváním, uvědomováním si a děkováním Bohu za to, co je. A myslím, že každý najdeme ve svém životě mnoho dobrých věcí, za které můžeme děkovat. Udělejme vděčnosti, kladnému postoji k životu, ve svém životě místo. Jak zpívá žalmista: Vzdávejte Hospodinu chválu, dobrořečte jeho jménu, neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství věčné, jeho věrnost do všech pokolení! (Ž 100,4c-5)

Také dnešní příběh o uzdravení deseti malomocných je o vděčnosti.
Když Ježíš přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!
Ježíše vyhledávají málo-mocní, ne-mocní, vystrčení na okraj společnosti, izolovaní, nešťastní. Nezaměstnaní, bez domova. To jsme my v nejtíživějších situacích - bezradní, uštvaní. Když máme málo moci svou situaci změnit. Když nás přemůže malomyslnost. Málo moci ke změně, k záchraně, málo moci k obratu.

Jakmile přichází Ježíš - všichni my - takto sklíčení, takto malomocní, voláme zoufale:
Smiluj se nad námi! - To není jen spontánní výkřik prosby o pomoc - to je současně zvolání bohoslužebné, modlitební - které bývá adresováno samotnému Hospodinu. Bezmocný člověk volá k Ježíši o smilování – protože z něj vyzařuje velká moc. On probouzí naději - naději v sílu, která je Boží, která je milosrdná a zachraňuje.V rozmanitém malomocenství, ve všelijaké nemoci a bezmoci - je to nakonec možná jediná naděje a poslední šance. Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!

A když je uviděl, řekl jim: Jděte a ukažte se kněžím!
To zní dost drsně… Jako by říkal: „Hybaj do chrámu! Hybaj do kostela! Jak to, že tam vůbec nechodíte?“ - Ale pozor, není tomu tak. Ježíš nenahání bezmocné lidi do církve - nepase se na jejich zoufalé situaci - nezneužívá jejich nemoci.

Slovo: Jděte a ukažte se kněžím! – je v podstatě už slovo uzdravení – protože jít se ukázat kněžím měli podle Lv (3. knihy Mojžíšovy) (jak jsme slyšeli v 1. čtení) - ti, kdo byli očišťováni, kdo byli uzdraveni. Byl to starozákonní předpis - který ukládal vyléčeným projít přesnou procedurou - aby nemoc byla zažehnána a člověk se mohl vrátit do života. Kultické úkony očišťování navracely člověku jeho místo mezi zdravými. Jděte a ukažte se kněžím! znamená tedy v podstatě – vy jste zdrávi! A skutečně: když tam šli, byli očištěni.

Pán Ježíš má tu moc: uzdravit z bezmoci, vytrhnout z neštěstí, překonat malomyslnost a izolovanost. V setkání s ním se uzdravujeme, očišťujeme, vracíme zpět do života. Ale teď jde o to – a to je v příběhu zásadní otázka – do jakého života se vracíme? K čemu? Jak to bude dál?

V našem příběhu - devět lidí z deseti potřebuje setkání s Ježíšem hlavně k tomu, aby jim vyřešil jejich problém. Touží po jeho smilování - aby všechno bylo, jak oni chtějí. Aby už neměli tu nemoc, aby měli svůj byt, svou práci, aby dostali peníze, o které přišli, aby se už nestalo nic bolestného či nepříjemného.

Tak hodně lidí chápe Boží pomoc - na to máme přece našeho Pána Boha, abychom se mohli vrátit k tomu svému, co se nám líbí a co si přejeme. Abychom žili, jak nám vyhovuje. Devět z desíti jde za svým - potřebovali pomoc - aby mohli žít, jak sami chtějí. To je pro ně víc než podstata Ježíšova činu. Zájem o sebe považují za důležitější než otázku: „Proč to ten Ježíš vlastně pro mne udělal?“

Devět z deseti se ženeme za tím, „být jako ostatní lidé“. Uzdraveni, postaveni na nohy – ke splynutí s davem. Probuzeni k návratu – do starých kolejí.
Jen jeden z deseti se nežene zpátky za svým - ale zpátky za Ježíšem. Jen jeden z desíti se nevrací do života, jak mu vyhovuje - ale vrací se do života kvalitativně jinak:
jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu.

Ten člověk rozpoznal - že v životě jde o víc než o naše představy a záruky štěstí. Jen jeden z desíti vsadí na vztah! Na vztah lásky! Jen jeden z desíti je schopen jásat ještě nad něčím jiným než nad vylepšením svého písečku.

Tak to s námi je. Mnoho lidí potřebuje Boha jen proto, aby řešil naše problémy a těžkosti. Opravdu málokdo sází na Krista jen proto, protože miluje. Většina nemá čas a možná ani nepovažuje za vhodné děkovat, chválit, setkávat se, být vděčný. Většina jde životem nevděčně - člověk není ochoten poskytovat svému zachránci žádnou zpětnou vazbu - není ochoten vyjádřit vděčnost, dát kus sebe. Bereme si, co potřebujeme - a rychle hurá mezi své, za svými, za svým. Jen někdo lásku Boží opětuje, jen někdo udržuje ke Kristu vděčný vztah.

Ježíš řekl: Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?
… než tento cizinec. Deset ne-mocných bylo uzdraveno. Devět z nich se vrátilo do svých domovů a žijí dál svůj život, jako ho žili před tím. Ale ten jeden Samařan, cizinec, během setkání s Ježíšem a uzdravení něco prožil. Něco nového, převratného, co ho zasáhlo uvnitř v srdci a mysli. On byl vlastně uzdraven dvojím způsobem: Jednak fyzicky – byl zbaven nemoci, ale pak také duchovně. Jen tomu jednomu nakonec Ježíš řekl: Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila. Deset uzdravených, ale jen jeden zachráněný.
Je to málo? - Možná. Neztraťme ale aspoň tu jednu desetinu - žijme vděčně a v lásce. Taková víra zachraňuje. Amen

3. 10. 2021 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 18. neděli po sv.Trojici .

Introit: (Ž 100,4c-5) Vzdávejte Hospodinu chválu, dobrořečte jeho jménu, neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen

Modlitba: Bože a Pane náš, děkujeme, že jsi nás stvořil a zachoval až do dnešního dne. Děkujeme ti, že ses stal člověkem, abys nás zachránil svou láskou. Pomoz nám, abychom byli a zůstali lidští, abychom v druhém člověku poznávali bližního a milovali ho, protože ty miluješ nás.
Pane náš, prosíme Tě: otevři nám oči, aby ve všem spatřovaly tvou lásku k nám lidem. Otevři nám mysl, aby pozorně slyšela a přijímala tvé pokyny. Otevři nám srdce, aby z něho tryskala vděčnost tobě, Stvořiteli a Spasiteli všeho života.
Milostivý Bože, ty, který znáš všechno naše konání, tebe prosíme: Vyšli svou očišťující milost do našich srdcí. Nauč nás vidět naše omyly, očisti nás od skrytých chyb. Zbav nás od veškeré viny, osvoboď nás od zlého svědomí a navrať nám pokoj srdce. Za to všecko tě prosíme pro oběť tvého Syna, Ježíš Krista, našeho Pána. Amen

1čtení: Lv 14,1-9 (3. kniha Mojžíšova)

Píseň: 438 – Přišli jsme, ó Ježíši

2čtení: Lk 17,11-19 kázání

Píseň: 553 – Můj Pane, srdcem tě i rty

Ohlášky:

Píseň: 248 – Ježíš se nespustím

Příml.modl.: Bože a Pane náš, často se k tobě obracíme s mnoha přáními. Ale dej nám ty sám rozpoznat, co máme dělat a dej sílu, ať to vykonáme zpříma a bez prodlení. Dopřej nám radost z cest, po kterých jdeš s námi a dej nám nalézt uspokojení v tom, co nám přiděluješ.
Pane, prosíme za všechny lidi, kteří prožívají nějaké trápení, za všechny lidi smutné, zoufalé a bez naděje, za bezradné a ustrašené, dej, ať pocítí tvou oporu a posilu.
Prosíme za tento svět, dej, ať zde zavládne pokoj. Prosíme za naši zemi, zvířata a přírodu, dej, ať si všeho více vážíme a opatrujeme také pro generace, které přijdou po nás.
Prosíme také za ostatní místa, kde se dnes zvěstuje tvé Slovo.
V tiché modlitbě svěřme Bohu, co nás nejvíce tíží….
Nevyslovené prosby vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš,…

Poslání:(Ž 4,4) Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám. Amen

Požehnání:

Píseň: 559 – Ó ujmi ruku moji