Lk 4,16-30 kázání
Slovo dětem: Asi víte, že teď prožíváme adventní období, kdy očekáváme příchod Ježíše Krista. Já dnes budu mluvit o tom, jak prožili advent v Nazaretě. Bylo to malé městečko, kde Ježíš od dětství vyrůstal. Pak odešel do světa a do Nazareta přicházely překvapivé zprávy. - Říká se, že uzdravuje. Že na jeho kázání se scházejí celé zástupy. - Kdo by to do něj řekl? Syn tesaře. Jeho bratři a sestry žijí mezi námi.
Jednoho dne Ježíš přišel - aby při bohoslužbě v synagóze četl úryvek z Bible – konkrétně z knihy proroka Izajáše. Je to text, který všichni znali a měli rádi. Byla v něm obsažena všechna naděje lidí. Všichni společně s Izaiášem snili o tom, jak jednou přijde svoboda a vysvobození. Jak skončí utrpení a nespravedlnost. A jak všichni budou žít spokojeně a šťastně.
Lidé v nazaretské synagóze radostně přijímají slova milosti, která Ježíš čte z proroka Izajáše. Až do chvíle, kdy k tomu přidává svůj komentář: Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.
Dnes se splnilo – to snad Ježíš nemyslí vážně. On si snad myslí že tohle staré proroctví se vztahuje na něho? Že on je ten očekávaný Spasitel? Že všechna Boží zaslíbení, která provázejí celou historii Izraele se naplnila v něm?
Nikdo se dosud neodvážil říci něco takového. Syn Josefův a očekávaný Mesiáš? Ten od Josefa a Marie, co se učil truhlářem? Ten, který běhal s našimi dětmi po ulicích, chodil s nimi do školy, hrál si v dílně na schovávanou, ze starých prken si stloukali bunkry a občas šlohli pomeranč v sousedovic zahradě? A tenhle Ježíš že je od Boha? Kdepak, to je obyčejný člověk, jeden z nás!
A všichni v synagóze byli naplněni hněvem. Naštvali se na Ježíše. Však my mu ukážeme, takovéhle velikášské ambice, taková troufalost!
Lidé Ježíšovi neuvěřili. Nevěřili, že by ten prostý Josefův syn mohl být tím zachráncem, kterého předpovídala Písma a kterého dlouho očekávali. Lidé nejen nevěřili, ale jeho slova je tak rozčílila, že Ježíše vyhnali z města a vedli ho až na sráz hory, aby ho shodili dolů. Ale Ježíš prošel jejich středem a šel dál. Šel dál, aby pokračoval ve své cestě naplňování Božího království.
Všechno, co Izajáš předpověděl, Ježíš splnil. Ale lidé čekali jiného Mesiáše – mocného krále, který zničí nepřátele a obnoví království a Boží vládu v jejich zemi. Lidé čekali vnější změny, ale Ježíš přináší změny vnitřní. Změny uvnitř nás, v našich srdcích. Ježíšova moc není moc fyzická ani politická, ale duchovní – moc lásky a milosrdenství. Ježíš nás chce pro sebe získat láskou, ne silou.
Lidé v Nazaretě Ježíšovi neuvěřili. Vyhnali ho, pronásledovali a nakonec byl Ježíš ukřižován.
Jak jsem na tom já? Jak jsme na tom my? Věřím, že se Kristus narodil? Věřím, že je mým Spasitelem? Že byl počat z Božího Ducha, narozen z Marie Panny? Věřím, že Kristus zemřel na kříži a obětoval se i za mne?
I dnešní svět je plný nedůvěry, skepse, pesimismu. A není divu. Komu nebo čemu můžeme dnes věřit? Dá se vůbec očekávat ještě nějaký lepší, spravedlivější svět? O lepší budoucnosti snili lidé všech dob: o světě bez utrpení, bez nemocí, bez válek, bez nespravedlnosti, bez epidemií a různých zákazů a omezení. Snad každý politik, každá vláda, každá ideologie v dějinách to slibovala. Ale kde máme ten slíbený svět, kde bude vládnout pokoj a láska, kde nebudou nemoci a utrpení?
Jistě se toho mnoho zlepšilo: máme různé vymoženosti v technice, rozvíjí se společenský život – média nám nabízejí mnoho zábavy a prostředků, jak zahnat skepsi a úzkosti srdce. Lékařská věda se rozvíjí – lidé umírají na méně nemocí než dříve. Na bolesti a tělesné utrpení vědci našli mnoho utišujících prostředků. Ale na srdce, které svírá samota, úzkost a beznaděj – na to ještě žádná věda prostředek nenašla.
Zdá se mi, že i mezi lidmi zesláblo povědomí o nutnosti plnit sliby. Dostáváme sliby od vlády, ale zatím zůstávají nesplněné. Rodiče něco slibují dětem, ale ne vždy své sliby plní. Dáváme sliby známým, přátelům…ale často – není čas na splnění – nebo je to možná výmluva. Ta dvojice: slíbím, tedy splním jakoby neměla tu pravou závaznost. Jakoby slíbím znamenalo – ať už mám od něho pokoj – ale bez té vůle k tomu -splním.
Čemu, komu tedy v dnešní době věřit? Bible nám říká – nevěř lidem, nevěř falešným prorokům, nevěř duchu doby ani náladám davu, ale doufej v Hospodina. Ale máme sílu, trpělivost, pořád jen věřit a doufat? Nad těmito otázkami se můžeme zamýšlet v adventním čase.
Adventní čas je časem radostného očekávání a naděje. Ale i časem ke ztišení, zamyšlení a sebezpytování. K úvahám o tom, kam tento svět spěje, kam spějeme my, co nám chybí, v co doufáme a věříme.
Advent je svátkem víry – víry vyhlížející do budoucnosti. Víry v něco, co nevidím, co tu prokazatelně není - ale věřím, že jednou bude? Že to jednou nastane? - To je právě na víře podstatné. Věřit neznamená jen vědět, jak to s tím Pánem Bohem, Kristem a světem je, ale věřit znamená mít naději. Mít naději, že boží věci přicházejí, nastávají, stávají se mezi námi skutečností.
Advent je časem Božího přicházení. Ten, který již jednou přišel a svět ho nepřijal, přichází opět a je ve svém Duchu přítomen i v naší době. Je zde aby pro nás proměnil beznaděj v naději.
Advent je časem naděje. Křesťanská naděje je zvláštní naděje. Slyšeli jsme o ní v 1. čtení z listu Římanům: máme mít naději, věřit v něco, co nevidíme… a to, co nevidíme, máme trpělivě očekávat. - Takto řečeno to zní hodně obecně. Ale Ježíš nám dává konkrétní naději. Že přináší chudým radostnou zvěst, zajatcům propuštění, slepým navrácení zraku, že propouští zdeptané na svobodu, že vyhlašuje léto milosti Hospodinovy.
Možná je pro nás těžko představitelné, že by taková změna mohla nastat. Zápasíme se svými strachy, pochybnostmi, otráveností. - Ale bez naděje se těžce žije. A my jsme naději dostali. Tato naděje nám říká, že Bůh v Kristu je nám blízko, přes všechny naše pochybnosti. Věříme v něco, co tu ještě není, radujeme se z toho, o čem věříme, že to jistě přijde. Nevíme jak a kdy, ale Kristus nám dává v takové perspektivě, v takové naději žít.
Buďme tedy lidmi naděje, vytvářejme na zemi ostrůvky radosti, důvěry, spolehlivosti, lásky. Ale ostrůvky otevřené, ne uzavřené naší samolibostí a přesvědčením, že my křesťané jsme něco víc. Že jsme lepší než ti ostatní. Ostrůvky otevřené světu, otevřené novým lidem, otevřené nám mezi sebou navzájem. Nemusíme zlepšovat minulost, ale odvážně postupovat směrem k budoucnosti. Chtějme přinášet a vnášet naději do všech lidských skepsí, chtějme slovem, činem, gestem a úsměvem dát najevo, že jsme lidmi pozvanými k naději v Kristu a s touto nadějí žijeme, protože takový život má smysl.
Na konci Bible, na konci knihy Zjevení čteme: Ten, od něhož je to svědectví, praví: Ano, přijdu brzo. Můžeme se připojit k hlasu, který odpovídá: Amen, přijď, Pane Ježíši. Amen.
19.12.2021 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, milé děti, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 4. neděli adventní.
AP: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl, a kterýž přijíti má!
Introit:(Ž 96,1-3) Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země! Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu, vyprávějte pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech. Amen
Píseň: 261 – Aj, vzácný čas přišel (1-5)
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, tys přišel do tohoto světa, abys přinesl radostnou zprávu pokorným. Byl jsi přehlušen křikem davu – a tak je tomu dodnes. Tys přišel, abys ovázal rány zraněným, a sám jsi byl zraněn – a jsi zraňován dodnes. Tys přišel, abys vyhlásil zajatcům svobodu, a sám jsi byl zajat – a byl bys zajat i dnes. Tys přišel, abys vyhlásil čas milosti – a byl jsi bez milosti ukřižován – a jsi křižován dodnes. Přesto o nás stojíš. Nabízíš nám znovu a znovu svou milost, svou lásku a odpuštění. Děkujeme, že v této naději smíme stále žít.
Pane, prosíme tě, přijď a buď zde mezi námi. Amen.
1čtení: Ř 8, 24-27
Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen
2 čtení: L 4, 16-30 kázání
Píseň: 284-Jakož o tom proroci (1-4)
Ohlášky: + dětská slavnost
Přímluvná modlitba: Pane Ježíši Kriste, s Tebou vstoupilo do našeho světa Boží království a začali se dít velké změny. Věříme, že se tak děje i dnes s námi. Otevři nám prosíme oči, pro všechno krásné a dobré, co mezi nás zaséváš svým slovem a láskou. Pane, prosíme Tě, vzbuzuj pravou naději ve všech, kteří stojí v nějakém trápení, v nemoci, v situacích, v nichž sami nevidí žádné dobré řešení a žádné východisko. Dej, ať svou naději vloží v Tebe. Prosíme za mocné tohoto světa, aby nezapomínali na nemocné, umírající, hladové, chudé a utiskované. Prosíme za všechny, co tu dnes nemohli být s námi. Pane, prosíme tě, provázej nás příštími dny, ochraňuj nás a opatruj, abychom se tady zase příště mohli sejít.
Spojme své hlasy v modlitbě, kterou nás naučil sám náš Pán, Ježíš Kristus: Otče náš,...
Poslání:(Iz 5,20-21) Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou. Amen
Požehnání:
Píseň: 177 – Nuž Bohu děkujme