7.2. 2021 Sedlec-Prčice - „virtuální“ bohoslužby
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, srdečně vás zvu k dalším „virtuálním“ bohoslužbám.
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Prorok Jeremiáš nám vyřizuje: (Jr 6,16) Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. Amen
Píseň: 549 – Chvaliž Hospodina, slávy vždy krále mocného
Modlitba: Hospodine, Bože blízký i skrytý, vítězný i trpící, tebe, který do našich životů vnášíš důvěru i otazníky, tebe prosíme o pomoc, abychom dokázali být v této chvíli s tebou: abychom nezůstali jen u svých starostí, jen u svých vidění věcí, ale abychom viděli a slyšeli i to, s čím za námi přicházíš. Pomoz, Pane, abychom nepřeslechli tvoje volání, tvoje oslovení, tvoje otázky a sami se nepřestávali ptát, jak na to, co nám dáváš, odpovědět. Dej, abychom se o tebe uměli opřít a nechtěli se jenom utvrdit ve svých jistotách. Pane, prosíme tě, buď při nás a při celém svém stvoření. Amen.
1 čtení: Iz 41, 10-13
Píseň: 446 – Moudrosti poklad z nebe
2.čtení: Mt 11,28-30
Ekumenický překlad: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.
Kralický překlad: Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.
Kázání:
Pán Ježíš to s námi lidmi nevzdává. Jako zval své učedníky tenkrát, zve nás i dnes. Ježíšova nabídka je lákavá: naleznete odpočinutí duším svým. Kdo by po takovém odpočinutí netoužil? Ale v tom pozvání je i podmínka: vezměte na sebe mé jho – jho, které jest rozkošné, které netlačí. Ale jak jho, které znamená nepříjemnou zátěž a námahu, poddanství až zotročení, může být rozkošné a lehké? V jakém smyslu tomu mohli rozumět tehdejší Ježíšovi posluchači?
První chápání mohlo být spojeno s obrazem z běžného života v tehdejší Palestině - jako zemi převážně zemědělské. Jho - spojení dvou dřevěných trámců – bylo nástrojem pro ulehčení dopravy těžkých nákladů. Obvykle se vkládalo na dvě tažná zvířata, tak aby jim dobře sedělo na hřbetech, ale zároveň je i pevně poutalo k sobě a tím je udržovalo ve společném tempu a tahu. Společné jho jim jistě usnadňovalo práci, ale stěží mohlo být označováno za něco příjemného či dokonce „rozkošného“.
Tomuto prvnímu obraznému pojetí jha mohli Ježíšovi posluchači a my s nimi dodnes rozumět jako pozvání ke společnému dílu. Ke společnému dílu pod společným užitečným jhem, které usnadňuje práci. Měli si uvědomovat, že následování Ježíše nekončí slyšením jeho slov nebo obdivováním jeho zázračných činů, ale že je také nutné dávat se cele i do jeho služby. Dát se spolu s ním jakoby spřáhat, jako s „tichým a pokorným“ pomocníkem. A právě v tomto sepětí také zakoušet, že jeho láska pomáhá snáze nést a táhnout mnohá nakládaná životní břemena.
Vždyť kdo z nás není obtížen břemeny – trápením třeba v osobním životě, samotou, nedostatkem zdraví, nepochopením pro svou víru, nepřátelstvím ze strany okolí? Všechny takové volá Kristův hlas: Pojďte ke mně! Takoví všichni obtížení břemeny mnohých bolestí a trápení potřebují najít rovnováhu, klid, které nemohou dát ani lidé, ani svět. Udílí je ten poslaný na svět z lásky, ten tichý a pokorného srdce. Jen u něho, v jeho náruči lze nalézt odpočinutí. Ten, který na sebe vzal za nás kříž, naše mnohé kříže nadlehčuje. Mnohá břemena, která se nám zdají být v naší tísni neunesitelnými, stávají se s přijetím Ježíše do programu našich životů lehčími. Kristus nepřišel odstranit bolest, ani nepřišel vysvětlit její příčinu, ale přišel ji naplnit svou přítomností. Chce být s námi nejen v našich radostech, ale i bolestech a trápeních.
Obtíženi můžeme být také svými špatnými činy, nečistým svědomím. Ale přesto nás Kristus zve: Pojďte ke mně - ve mne věřte a svým srdcem se se mnou spojte. A mějte pevnou naději, že vám jsou pro mě odpuštěny hříchy. A že tato víra s pomocí mého Ducha obnovuje vaše srdce k životu.
Kristus k sobě volá všechny hříšníky a přislibuje jim odpočinutí. Projevuje přání, aby k němu přišli všichni lidé a nechali si od něho pomoci. Kristus od sebe nikoho neodhání. Jak stojí psáno: Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven (J 6,37).
Ale tento výrok má pokračování: A učte se ode mne! říká Ježíš. V tehdejším židovském rabínském pojetí znamenala metaforická představa „vzít na sebe něčí jho“ totéž jako stát se žákem, učedníkem a následovníkem. Mezi Ježíšovými posluchači byli tenkrát i zákoníci a farizeové. A na tehdejším duchovním trhu převládala právě jejich nabídka: „Učte se od nás, vezměte na sebe naše jho!“ Bylo to ale „jho“ přísného dodržování mojžíšského Zákona, v té době už s ochromující zátěží náboženských příkazů a zákazů. Bylo to jho prakticky neúnosné, které nedokázali nést ani sami jeho hlasatelé. Sám Pán Ježíš je nejednou odhalil jako pokrytce, kteří vkládají na lidi těžká břemena, ale sami se jim vyhýbají. (Mt 23,1-14).
A tak nyní proti tomuto „jhu“ zákonicko-farizejského pojetí zbožnosti jako by volal Učitel-Ježíš do své školy: Pojďte ke mně a učte se ode mne! – Vezměte na sebe mé jho - jako jho Učitele, který je tichý a pokorného srdce - a naleznete odpočinutí svým duším. Jeho jho znamenalo naopak osvobození od jha zákonictví, protože nabízelo evangelium o Božím slitování a odpuštění. Ježíšovi posluchači měli rozumět, že nabízené kristovské jho je dobře únosné a přijatelné i proto, že je ukládáno s láskou a že Ježíš je chce nést spolu s nimi. Jeho jho nesráželo dolů svou tíží, ale bylo nadlehčováno spásnou, záchrannou, pomocí. V tomto smyslu můžeme rozumět i kralickým překladatelům, kteří použili pro představu Kristova jha označení rozkošné.
Ono nabízené „jho Ježíšovo“ ale není rozkošné samo o sobě. I ono něco váží, a proto i tíží. Ale není to svazující otrocké jho. Nepřetěžuje ani nesráží dolů jako neúnosné jho zákona. Ve společenství s Kristem a jeho Duchem se stává naopak jhem osvobodivě radostným. A v tomto zapřažení mají Kristovi věrní i své dobré, až rozkošné nasměrování.
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne - snažte se dělat to, co chci, aby moji učedníci dělali a do čeho je jako do nějakého jha zapřahám. Co je to hlavní, co po nás Pán Ježíš žádá? Když se Ježíše jeden zákoník ptá, které přikázání je v Zákoně největší, Ježíš odpovídá: Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.
Je něco takového vůbec proveditelné? Není to naivní přání, které se vůbec nehodí do moderní, dravé lidské společnosti? Jsme schopni milovat Boha celou svou bytostí? Umíme mít rádi sami sebe? Je to vůbec proveditelné, milovat všechny lidi, tedy i svého nepřítele? Je to vůbec normální nastavit druhou tvář tomu, kdo mě praštil? Přiznejme si klidně a bez výčitek, že tohle je nad naše síly. Ježíšovy požadavky se vymykají obvyklému normálu lidského jednání. Je to náklad. Hrozí, že se pod ním zhroutíme. Že přejdeme k jakémusi sebeobviňování: takhle by to mělo být - ale já to nezvládnu, a proto jsem špatná.
Víme, že máme své meze. Ale když si to přiznáme a naše omezení přijmeme, je to osvobozující. Ježíšovy požadavky se překvapivě mohou stát břemenem, které netíží, ale naopak nám ulehčí orientaci v situacích všedních dní, nastaví směrovky k svobodnému následování, dodají odvahu ke změně životních hodnot a stylu.
Vždyť Pán Ježíš neříká: Takoví máte být, ale: Učte se ode mne. A učení je celoživotní proces. Ani první Ježíšovi učedníci nejsou líčeni jako dokonalí. Čteme o jejich opakovaném klopýtání, neporozumění, malověrnosti a selhávání. A Ježíš nás v tom učení se nenechává samotné. Vkládá na nás své jho, ale zároveň nám s ním pomáhá, nadlehčuje nám ho, je v něm spřažený spolu s námi.
Pojďte ke mně, zve nás Ježíš Kristus. Pojďte ke mně, ke svému lékaři těla i duše. Ke mně, ochránci svému od zlého. Napravím, co jste pokazili a co kazíte. Nesu vás a ponesu. Daruji vám svého Ducha. Nakrmím vás chlebem svého Slova, chlebem mého těla, chlebem božství svého. A naleznete odpočinutí svým duším. Kristovo jho je rozkošné pro duši, protože žádná věc ani stvoření nemohou duši ukojit věčně. To dokáže jedině samo božství, ta nesmírná láska a dobrota. Jak říká Augustin: Učinil si nás, Pane, sobě podobné, a nepokojné je srdce naše, dokud nespočine v tobě.
Milosrdný Kriste, jenž jsi požehnaný na věky, prosíme tě, pomáhej nám nést toto jho a břemeno! Amen
Píseň: Ž 42 – Jako jelen mučen žízní
Přímluvná modlitba: Pane Ježíši Kriste, obracíme se na tebe v důvěře, že nás vyslyšíš. Prosíme tě, posiluj nás, abychom dokázali přijímat tvé jho i břímě. Dej, ať se spoléháme, že nám v tom pomáháš. Dej ale také, ať nás toto spolehnutí nevede k pohodlí. Vždyť toho tolik můžeme. S tebou, naším Pánem. Pane náš, ty jsi dobrý a tvoje dobrota přesahuje naše chápání. Prosíme za nemocné, opuštěné, za všechny bezradné; za ty, kteří umírají. Za chléb pro hladové prosíme, za spravedlnost pro ponížené, za pokoj pro celé tvé stvoření. Pane, ty znáš naši mysl i srdce, slyš nyní naše osobní modlitby… Modleme se také jeden za druhého a za nás všechny, za naše společenství, ať se zase všichni ve zdraví setkáme.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš, …
Poslání: Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti (Iz 41,10. Amen
Požehnání:Ten pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh i Otec náš, kterýž zamiloval nás a dal potěšení věčné a naději dobrou z milosti, potěšujž srdcí vašich a utvrdiž vás v každém slovu i skutku dobrém (2Te 2,16n).
Píseň: 198 – Pod ochranou Nejvyššího