Mt 9,1-8 kázání
Zákoníci jsou v evangelijních příbězích často těmi, kdo reptají a upozorňují na problémy. Svým způsobem jim za to můžeme být vděční. Jejich protipólem jsou totiž zástupy, které si žádné problémy nepřipouštějí - stále by chtěly jen uzdravování a zázraky. Ježíše zbožňují - ale spíše jen v laciném slova smyslu a zůstávají na povrchu. Více do hloubky se dostáváme jenom tam, kde se Ježíš setkává s utrpením, kde za Ježíšem přichází někdo kdo trpí.
A jiným způsobem - také do hloubky se dostáváme tam, kde právě zákoníci narazí na problém. Například: jak to, že tento Ježíš odpouští hříchy, když to je vyhrazeno jen Bohu? Zákoníkům dojde, že - buď se Ježíš rouhá – nebo opravdu nějak speciálně souvisí s Bohem. A zákoníci nás na to upozorňují. Zástupy (a možná i učedníci) by prostě jen vzaly na vědomí, že Ježíš řekl: „ ... odpouštějí se ti hříchy.“ A dál by o tom příliš nepřemýšlely.
V evangeliu čteme:
A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“
Ježíš reaguje na jejich víru vyřešením problému. Ale reaguje jinak, než čekali. Výrok odpouštějí se ti hříchy - je - jak cítíme, naprosto nečekaný pro nemocného, jeho přátele i všechny přihlížející. Vybočuje také naprosto z obvyklého průběhu zázračných uzdravení. Obvykle k němu přinášeli nemocné, aby je uzdravoval. A často čteme: když Ježíš viděl jejich víru, uzdravil je. Také tady mu přinesli nikoliv hříšníka, aby mu dal rozhřešení - ale nemocného, aby ho uzdravil.
Ježíš takto reaguje na jejich víru. To znamená - když viděl, že mu důvěřují – že mu bezmezně důvěřují – dovolí si udělat něco úplně jiného, než si představovali a než po něm chtěli. Kdyby mu prostě „jen“ přinesli ochrnutého k uzdravení, jak to dělaly zástupy neustále, možná by neudělal nic jiného než „jen“ to uzdravení. Ale protože mu důvěřovali, že co udělá, bude dobré – tak udělá něco jiného – něco, co považuje za podstatnější, než uzdravování samo. Nebo jinými slovy - Ježíš viděl, že jejich víra je tak velká, že přijme i něco jiného, než uzdravení. Natolik mu důvěřují, že budou důvěřovat tomu, co udělá. Budou věřit, že je to to nejlepší, co udělat mohl.
Ale někteří ze zákoníků si řekli:“Ten člověk se rouhá!“
Zákoníci, tedy znalci Písma a školení teologové, zde dělají svou práci a nutno připustit, že ji dělají dobře. Zástupy berou na vědomí, že Ježíš tomu ochrnutému odpustil hříchy. Že něco takového řekl. Pokud o tom budou dále přemýšlet, pak nejspíš o tom, proč ho radši rovnou neuzdravil.
Ti kdo ochrnutého přinesli, budou možná překvapeni nebo zklamáni, že Ježíš udělal právě toto. Ale důvěřují mu možná natolik, že to přijmou. Teprve zákoníci spolehlivě postřehnou, že v tomto okamžiku jde o víc, než o uzdravování. Že jde o něco podstatnějšího, závažnějšího pro život - ale současně také o něco, co přesahuje lidské kompetence.
My nevíme, proč se Ježíš právě u tohoto člověka rozhodl právě takto: odpustit hříchy ještě neznamená prozradit zpovědní tajemství. A tak se nedozvíme, zda toho člověka trápila nějaká vina. Ale zdá se, že když člověka pronásleduje svědomí, tak to může být horší problém než nemoc. Zdravý, který je pronásledován velkými výčitkami nebo pocitem neodpykané viny – je na tom hůř, než chromý člověk, který i přes své omezení může být psychicky v pohodě. A pokud je někdo pronásledován vinou a ještě ochrnutý, pak takové odpuštění potřebuje tím více.
Vůbec sem nemusíme vkládat jakoukoli příčinnost - jako že by zde nemoc byla trestem za hřích nebo důsledkem hříchu. Právě tak sem nemusíme vkládat, že dokud toho člověka trápí pocit viny, tak svou nemoc potřebuje, aby si svou vinu odčinil.
Spolu se zákoníky bychom především měli vidět, že odpuštění hříchů tomu člověku pomůže víc než uzdravení - a ne jenom teoreticky. Že „se tu hraje“ o víc, o zásadnější změnu podmínek v jeho životě, než kdyby začal rovnou znovu chodit. Spolu se zákoníky bychom však také měli postřehnout, že to není jen tak, jako na někoho vzkládat ruce, aby se uzdravil. Že se zde setkáváme s něčím vážnějším, než je nemoc. – Tím vším ale vůbec nechci zlehčovat jakoukoli nemoc či utrpení. Ale při odpuštění hříchů – jde o naší spásu.
Buď Ježíš má tu možnost osvobodit dotyčného od jeho viny a výčitek – anebo to předstírá nebo to jenom tak nezodpovědně plácl, aby mu pomohl. Ale pokud by na to ve skutečnosti neměl a nevěděl velice přesně, co dělá, pak tomu člověku může ublížit ještě daleko hůře a navíc se rouhá proti Bohu. Až sem, na tuto křižovatku museli tehdy přítomní zákoníci dojít a rozhodnout se pro jednu z možností. Někteří z nich si řekli, že se rouhá. - To znamená, že jiní mu důvěřovali. Případně začali vyvozovat závěry o tom, že Ježíš přece jen nějak bude souviset s Hospodinem.
Ježíš však nyní odpoví těm, kteří se přiklonili k variantě, že se rouhá: „Proč o tom smýšlíte tak zle? Je snad snadnější říci „odpouštějí se ti hříchy“ nebo říci „vstaň a choď“?“- Odpověď na jeho otázku není snadná a Ježíš nám ji neusnadní tím, že by si sám odpověděl. Ani nevíme, co odpověděli zákoníci.
V úvahu připadá obojí odpověď: vyhlásit odpuštění se může zdát snazší, protože je nekontrolovatelné (zde na zemi). - Ale snadnější může být i uzdravovat – vždyť tuto schopnost (dar) měli také někteří proroci i rabíni. Celý příběh ale směřuje k tomu, že odpustit hříchy je důležitější, zároveň ve vyšší kompetenci a tedy těžší – uzdravovat občas někdo může, ale odpouštět hříchy - to už je nad lidské možnosti.
Odpověď na otázku, co je snadnější, by tedy nejspíš byla: jak pro koho! Pokud je někdo podvodník a šarlatán, je samozřejmě snadnější mít plná ústa odpuštění vin a podobných závažných výpovědí, protože ty nelze namístě ověřit – zatímco takové vstaň a choď lze zhodnotit okamžitě. - Pokud někdo tu pravomoc má, pak může obojí a těžko za něho odpovíme, co se mu dělá hůř - ledaže bychom už předjímali závěr celého evangelia: těžší je odpuštění hříchů, protože kvůli tomu musel být Syn člověka ukřižován. Ale abyste něco viděli už teď, tak vám ho také uzdravím.
Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy – tu řekne ochrnutému: Vstaň, vezmi své lože a jdi domů! On vstal a odešel domů.
Apokalyptický Syn člověka – je aktérem Posledního soudu. Takže slovům na zemi – je třeba rozumět ve smyslu časovém: již zde, již nyní. Tedy už na zemi se děje cosi, co tradičně bývá spojováno až s Posledním soudem. Již nyní Ježíš Kristus uplatňuje svou pravomoc odpouštět hříchy.
Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválily Boha, že dal takovou moc lidem. - Zástupům tak úplně nedošlo, čeho jsou svědky. Zatímco přítomní zákoníci pochopili, že se ocitají na křižovatce – zástupy neproblematicky chválí Boha za to, že dal takovou pravomoc lidem obecně. Amen
Prčice
Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás v tuto 7. neděli po sv. Trojici
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Introit: (Ž 70,5-6) Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Bůh je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. Ponížený jsem a ubohý, Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej, Hospodine! Amen.
Píseň: 219 – Hory, doly, stráně
Modlitba: Hospodine, Bože a Pane náš, celý vesmír je dílem tvých rukou. Slunce i hvězdy hlásají tvou slávu, moc i moudrost. I naše Země, každá rostlina i všichni tvorové svědčí o tvé moci, moudrosti a lásce. Z tvých rukou vzešel život každého z nás. z úst všech lidí má zaznívat píseň chval a díkůčinění tobě, našemu stvořiteli a Pánu. Neuměle a nedokonale, ale z upřímného srdce tebe oslavujeme a prosíme tě, požehnej nám, přijď a buď uprostřed nás na tomto místě, kam jsi nás zavolal, aby ses tu s námi setkal. Dej, aby naše mysl i naše srdce bylo otevřené k přijetí tvého Slova. Amen.
1 čtení: Iz 1,16-20
Píseň: 368 – Ó tvůrce, Duchu svatý, přijď
2.čtení: Mt 9,1-8 kázání
Píseň: 636- Z tvé ruky, Pane můj
Ohlášky:
Píseň: 192 - Dobře staví, kdo zná a ví
Příml. modl.: Bože, náš milý Otče, daruj nám skrze Ježíše Krista do našich srdcí svého svatého Ducha, abychom tě uměli prosit za odpuštění hříchů. Daruj nám Bože, svého svatého Ducha, abychom se k tobě dokázali správně modlit a prosit tě jen o to, co je nám k dobrému.
Pane a Otče náš, prosíme tě, vzbuzuj pravou naději ve všech, kteří stojí v nějakém trápení, v nemoci na prahu smrti, v situacích, v nichž sami nevidí žádné řešení. Dávej nám všem jistotu, že tam, kde my jsme bezmocní, ty máš všechnu moc a řídíš všecko k našemu dobrému.
Pane Bože, víme, že jsme hříšníci. Ale řekl jsi nám, že se přesto k Tobě smíme a máme modlit. Také jsi nám zaslíbil, že nás vyslyšíš pro Ježíše Krista. Skrze svého Syna jsi nás naučil slovům modlitby. V poslušnosti tohoto ustanovení tedy přicházíme a na tvá milostivá zaslíbení se spoléháme. Ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista, se modlíme se všemi křesťany po celé zemi tak, jak on nás to naučil: Otče náš…
Poslání: (J 16,24) Ježíš říká: Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. Amen.
Požehnání:
Píseň: 248 – Ježíše se nespustím