Oz 2,18-25 kázání
V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: „Můj muži“ a nenazveš mě už: „Můj Baale“.
V onen den… Ale co my dnes? - ptali se určitě posluchači tenkrát - jako se téměř po třech tisících let můžeme ptát my. K čemu je nám dobré ujištění, že jednou bude lépe? Dá se tomu věřit? Neprokázal běh dějin - že se prorok Ozeáš se svým kázáním slova Hospodinova mýlil? - Slovo Hospodinovo… Nejde jen o nějakou fikci? - Ale tak daleko v pochybnostech my jít nechceme. Snažíme se tedy nějak vyrovnat s tím - že slovo Hospodinova slibu má pořád jaksi daleko k současnosti. Alespoň podle našich představ.
Právě na tyto představy je zaměřeno slovo Hospodinovo, jak je prorok oznamuje: Nebudeš mi už říkat: Můj Baali. - Prorok se tím jistě netrefil do tématu dne tehdejší doby. Izrael tehdy zápasil o samotné přežití pod tlakem násilné a kruté asyrské velmoci. Bylo by aktuálnější uslyšet, proč nezasáhne proti Asyřanům nebo alespoň teď uslyšet ujištění, že už to konečně udělá.
Slovo Hospodinovo ale začíná odjinud než od našich témat a aktuálních otázek. Slovo Hospodinovo začíná odjinud. Mění tak naše stanoviště - abychom mohli lépe vidět - co se odehrává před námi a s námi. Slovo Hospodinovo dává zahlédnou souvislosti, které nám unikají – i když jsou tím nejdůležitějším pro naši existenci.
Nebudeš mi už říkat: Můj Baali. Na tom záleží. V tom se otvírá východisko, i když plány a očekávání Božího lidu končí fiaskem. Nevzdali se sice Hospodina, když se zabydlovali v zemi - ale nepohrdli ani praktikami těch - kdo prý lépe věděli, jak si zde život zařídit. Lid Boží podlehl vábivému svodu vidět v Hospodinu baala - mít v Hospodinu božstvo hojnosti a zdaru - jak je uctívali lidé kolem nich. Udělali si z Hospodina svého baala. Nebyli první ani poslední - kdo si takto přetvořili Hospodina ke svému obrazu - podle svých představ a obav. Ale nevyšlo jim to. Tenkrát a jako mnohokrát později i v dějinách křesťanské církve. Východisko z jejich krize, útrap a záhuby jim otevírá slib: Nebudeš mi už říkat: Můj Baali.
Hospodin Bůh se rozhodl: Z jejich úst odstraním jména baalů, nikdy si už na jejich jména nevzpomenou. - Hospodin se rozhodl vyprostit je z toho vztahu vypočítavé závislosti - kde se láska, pravda a věrnost dostávají na vedlejší kolej. Hospodin se rozhodl radikálně obnovit vztah mezi sebou a svým lidem. Vyvést ho z té bezohledné modloslužby dobrého bydla, z beznadějné zaprodanosti lži a sobectví. Hospodin sám zbaví kouzla přitažlivosti všechno, v čem člověk hledá štěstí a nachází jen smrt.
Hospodin oznamuje své spásné rozhodnutí: Budeš mne volat: „Můj muži“. - Obrazem manželské lásky vystihuje prorocké slovo vztah tak radikálně odlišný od modlářského uctívání - vztah lásky, oddanosti, důvěry, úcty a věrnosti. Tuto možnost nabízí Hospodin jako záchranu, kterou sám uskuteční.
Zasnoubím tě sobě na věky - dává vyhlašovat. Hospodin vysvobozuje tím, že se rozhoduje pro svůj nevěrný lid. Rozhoduje se s ním jednat - jako by nebylo nevěry, nevděčnosti, pochybností o Boží pravdě, o perspektivnosti jeho vůle ve světě, kde vládnou silné lokty a taktika polopravd. Hospodin se rozhodl jednat se svým lidem tak - aby jej přesvědčil - že jen ve společenství s ním, Bohem odpouštějícím a věrným - může člověk žít ve svobodě a beze strachu, v lásce a s nadějí navzdory všem nepříznivým okolnostem.
Zasnoubím tě sobě navěky a dám ti věnem spravedlnost a soud, milosrdenství a slitování, zasnoubím tě sobě a dám ti věnem věrnost, a ty poznáš Hospodina.
Věno, o kterém je tady řeč - byla vlastně suma, kterou musel zaplatit ženich za nevěstu. Byla to podmínka umožňující právoplatný manželský vztah. Prorocké slovo tedy obrazným způsobem oznamuje a ujišťuje: Je to Hospodin sám - kdo tvoří všechny podmínky pro to, aby společenství s ním bylo možné a trvalé. On sám obdarovává tím, co tvoří a zachovává společenství, ve kterém se smíme stát jeho lidem. - A ty poznáš Hospodina - tak vrcholí slib, který Ozeáš tlumočí.
V setkání s Ježíšem Kristem poznáváme Boha, který odmítl být idolem úspěchu, dostatku, spokojenosti. V setkání s Ježíšem Kristem poznáváme jiného Boha, než jsou baalové lidských tužeb, strachů a potřeb. V setkání s Ježíšem poznáváme - jak tvoří svůj lid, čím mu umožňuje žít, jak naplňuje Boží zaslíbení. „Dám ti věnem spravedlnost a soud, milosrdenství, slitování a věrnost“.
Někdy se v církvi – ale i mezi lidmi mimo církev mluví - o žebříčku životních hodnot. V těchto otázkách totiž církev nemá monopol. Nemá průkaznější argumenty než ti, kdo jsou mimo církev - ale kdo se snaží dokázat - že pravda je víc než chvilkový prospěch a odpovědnost za společenství života víc než výlučný zájem o své dobré bydlo.
Ani církev nemá po ruce argumenty, kterými by mohla dokázat, co je v životě nejvzácnější a co je až na druhém, třetím či dalším místě. Jestliže však církev ví o hodnotě lásky, věrnosti, pravdy a milosrdenství - pak je to dar - který objevili a přijali křesťané, když se setkali se zvěstí Ježíše Krista. Když uvěřili - že v něm poznávají Boha, který se postavil zlu, hříchu a smrti - právě mocí své věrnosti, lásky, slitování a spravedlnosti. V setkání s ním je možné uvěřit a poznat - co tyto hodnoty pro náš život znamenají, proč je možné a dobré nejprve hledat království Boží a jeho spravedlnost a věřit, že vše ostatní bude přidáno.
V onen den pro ně uzavřu smlouvu se zvěří polní a nebeským ptactvem i zemskými plazy. Vymýtím ze země luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí - bylo zvěstováno Izraelcům - kteří žili v zemi vyplundrované válečným násilím, vydáni napospas nepříteli i divoké zvěři.
V onen den! V den - kdy se Bůh rozhodne uskutečnit, co slíbil. A tady je ten bolestný bod víry – Boží sliby, na jejichž uskutečnění pořád ještě čekáme. Otevírá se tak prostor k pochybnostem a znepokojujícím otázkám typu: co nás k takovému očekávání opravňuje?
Právě zde se stává nad jiné zřejmým, že je to pouze víra - co rozhoduje o postoji a vyznání lidu Božího. Víra - která důvěřuje v dobrý záměr Božího rozhodnutí, i když nám toto rozhodnutí zůstává neprůhledné. Víra, která přes všechny otázky: proč zrovna tak? - přece přijímá darovanou záchranu v Ježíši Kristu. V jeho zápasu, kde trpěl a umíral, aby nám daroval spásu.
Víra přijímá toto rozhodnutí - které staví také nás do světa tak, že apoštol Pavel musí napsat: Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce vydané na porážku. Tato skutečnost je směrodatná pro křesťanovu víru. Poznává - že Bůh nenabízí bezkonfliktní život, neslibuje soukromý ráj křesťana uprostřed nešťastného a zlého světa - ale stojí zde při nás. V Ježíši Kristu se postavil na naše místo, přimlouvá se za nás – jak píše apoštol. Stará se o to, aby nás opravdu nic od lásky Boží nemohlo odtrhnout. Ježíš Kristus stojí při nás - abychom vždy znovu objevovali, co je nám v Boží lásce dáno – a abychom nalezli odvahu z toho žít. Stojí při nás - aby chránil společenství života v lásce, když je rozbíjeno zlobou a lhostejností. V tom všem totiž slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
I dnes - i pro nás platí toto ujištění Kristova svědka. Je toho jistě dost, co nahání strach – ať myslíme na všelijaké epidemie, osobní, rodinné svízele anebo na to, jaké jsou vztahy mezi lidmi u nás i jinde mezi národy a státy. Když myslíme na to, jak je ohrožen náš svět. Je toho jistě dost - co může nahánět strach. Ale smíme proti tomu stavět na té lásce, která je mocnější skutečností. Je v ní záchrana.
I když onen den konečného vítězství ještě čekáme - působí už teď mezi námi. Třeba i tím zcela nenápadným způsobem, když pomáhá člověku překonat strach o sebe a lhostejnost k údělu druhých. Amen.
1.8.2021 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Přivítání: Milé sestry, milí bratři, srdečně vás vítám na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 9. neděli po sv. Trojici.
Introit: Mt 6, 31-33
Píseň: 168 – Zpívejte, čest vzdejte (1-2)
Modlitba: Pane, postavil jsi nás do nelehkého a rozporuplného světa. Do světa plného lásky, přátelství, lidské sounáležitosti, ale také do světa plného pohrom, nemocí, neštěstí, zoufalství i beznaděje. Pomoz nám prosíme v tomto světě žít, bez toho, abychom propadali beznaději a posiluj naši víru, že jednoho dne – a někdy bude zase lépe.
Děkujeme ti, Bože náš, za věrnost tvé lásky, ve které nás věrolomné pořád ještě svým slovem voláš. Děkujeme, že smíme slyšet pozvání ke společenství života neplněného požehnáním tvé přítomnosti. Tobě se svěřujeme, Pane, se svými pochybami, selháváním, strachem, smutkem, starostmi, nemocemi. Tobě se svěřujeme i se svými radostmi, touhami, nadějemi, úsilím a věříme, že nedovolíš, aby nás něco z toho vzdálilo tvé lásce. Prosíme, utvrzuj nás v této víře a pomoz nám z ní žít. Bože Duchu svatý, prosíme, dej ať tvé Slovo najde cestu do našich srdcí. Amen.
1 čtení: Ř 8,31-39
Píseň: 438 – Přišli jsme, ó Ježíši
2.čtení: Oz 2,18-25 kázání
Píseň: 636- Z tvé ruky, Pane můj
Ohlášky:
Přímluvná modl: Pane náš a Bože, v důvěře ve tvou věrnost a milosrdenství klademe do tvé péče, ochrany a požehnání ty, na které dnes obzvlášť myslíme….
Bože, náš milý Otče, daruj nám skrze Ježíše Krista do našich srdcí svého svatého Ducha, abychom tě uměli prosit v každé nouzi a bídě a v každém pokušení. Daruj nám Bože, svého svatého Ducha, abychom ti dokázali modlitbami sloužit. Daruj nám, Bože, svého svatého Ducha, abychom byli osvobozeni od veškeré bídy časné i věčné.
Pane, prosíme za všechny, kdo jsou v nějaké nouzi – ať tělesné či duchovní. Dej, ať mají sílu stále ti důvěřovat a modlit se k tobě. Myslíme dnes zvlášť na všechny postižené přírodními katastrofami. Pomáhej jim, dej ať neztrácejí naději v lepší dny. Dej, ať v tobě naleznou útěchu.
Ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista, se modlíme se všemi křesťany po celé zemi tak, jak on nás to naučil: Otče náš…
Poslání:(Fp 4,6-7) Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Amen.
Požehnání:
Píseň: 607 – Bůh je náš Pán a Král