Ř 1,16-17

31.1.2021 „Virtuální“ bohoslužby Sedlec-Prčice

Milé sestry, milí bratři, zvu vás opět prozatím k virtuálním bohoslužbám. Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista!
Vstupme do dnešní neděle slovy žalmisty: (Ž 32, 1-2) Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. Amen

Modlitba: Pane, děkujeme Ti, že jsi spravedlivý a přísný, netváříš se, jako by zlo neexistovalo, neomlouváš předem všechny naše provinění, ale vše špatné odhaluješ svým Slovem. Děkujeme ti, že po tomto odhalení nám nabízíš návrat k tobě, který jsi spolehlivý a věrný. Opřeni o tebe, o tvou milost a tvé přijetí můžeme opět věřit sami sobě a mít důvěru i k bližnímu. Posiluj tuto víru v nás i ve všech, kdo se k tobě dnes upínají. Amen

1čtení: L 18,9-14 (O farizeu a celníkovi)

Píseň: 368 – Ó tvůrce, Duchu svatý, přijď

2čtení: Ř 1,16-17:
Nestydím se za evangelium Kristovo: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro pohana. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: „Spravedlivý z víry bude živ.“
Kázání:
Nestydím se za evangelium Kristovo, píše apoštol Pavel křesťanům do Říma. Divná slova – proč se stydět za evangelium? Vždyť evangelium je pro moudré i nemoudré, vzdělané i nevzdělané, jak píše apoštol na jiném místě. Můžeme se stydět za naše slabosti, neřesti, nemoudré jednání… ale proč za evangelium?

Ale dá se to říct i jakoby z druhého konce: v evangeliu jde o Ježíše Krista a kdo z nás se s ním může měřit? A tak při snaze ho následovat, tak v porovnávání se s ním vyniknou více všechny ty naše slabosti, poklesky, to že nejsme ani zdaleka tak moudří a dobří, za jaké bychom chtěli být pokládáni. A to není vůbec příjemné. Stydíváme se přiznat si svou slabost, křečovitě se snažíme vzbudit u sebe i u jiných zdání, jací jsme chlapíci, jak jsme dobří.

Proto se můžeme kvůli evangeliu stydět - pokud je totiž známe jen jako nauku, jen jako jistá slova, jen jako víceméně nezávazné přesvědčení. Ale když pochopíme, že evangelium je předně a nade všechno moc, stydět se přestaneme. Evangelium je moc Boží ke spasení pro každého člověka, říká apoštol. Evangelium je síla ku pomoci a záchraně. Slovo, které nás přetváří, povzbuzuje, vyvádí z lhostejnosti, z úzkosti, z pocitů marnosti našeho života.

Evangelium je moc, je to síla. Není to jen moc vedle jiných mocí, kterou by bylo možno srovnávat s jinými a které by nějaká jiná moc mohla konkurovat. Je to moc, která je nad všemi jinými. Není to jen nauka, slova, ale moc Boží. Nic nezávazného, s čím si lze pohrávat. Ale jen skutečná moc nám může pomoci z pocitů marnosti života, úzkostí, z našich nedostatečností, poklesků, slabostí. Jen jako moc, která nás hluboce oslovuje, zmocní se nás, je evangelium tím, čím být má.
Evangelium je moc která se nás zmocní, když jí to dovolíme, když jí vpustíme do svého života, když jí uvěříme. Po setkání s takovou mocí toužíme, ale zároveň se jí možná obáváme. Když jí totiž do našeho života vpustíme, tak nám sebere všechny ty zástěrky, kterými si zakrýváme skutečnosti našeho života. A tak nás evangelium může i popuzovat, rozčilovat. Nebylo by lépe na něj zapomenout a nenechat se vytrhnout z našeho klidu? Ale evangelium je zároveň moc, která nám dává dar nejvzácnější: Kristus nás přijímá a obdarovává, neboť evangelium je mocí Boží ke spasení pro každého člověka. Dá nám spasení, tj. záchranu našeho života, osvobození od našich vin, od nicoty, marnosti a smrti.

Toto je nabízeno nám všem, bez podmínek. Ať přicházíme z jakýchkoli poměrů, ať jsme byli zbožně vychovaní či ne. Stojí tu před námi evangelium, tj. radostná zvěst ne o tom, co bychom pro naši spásu (záchranu) měli učinit my, ale o tom, co pro nás učinil Kristus svou smrtí na kříži. Přidat k tomu a zlepšit na tom my sami nemůžeme nic. Můžeme jen vírou přijímat tu Boží spravedlnost, která nám je v Ježíši Kristu darována. Vírou, která se neopírá o nic jiného, než o věrnost Boží. Z této víry, pouze z ní, přichází všechno naše ospravedlnění (odpuštění našich vin).
Spravedlivý z víry bude živ, píše apoštol. Touto vírou, stále znovu uznávající naši lidskou nemohoucnost a stále znovu očekávající dar milosti, touto vírou žije spravedlivý. Spravedlivý, tedy Bohu milý, věrný následovník Ježíše Krista.

Evangelium je síla, která se nás dotýká, oslovuje a zve k odpovědi a následování. Táhne nás, přitahuje, ale zároveň se této síle můžeme bát podřídit úplně. A tak naše mysl nasazuje obranné mechanismy. Jedním z nich je to, že se tu sílu, moc evangelia snažíme trochu otupit. Trochu ho zbavit té jeho přísnosti. Člověk evangelium jakoby přijme, ale trochu si ho přizpůsobí k obrazu svému. Aby se nemusel měnit tolik. Aby ho nevytrhávalo ze zdánlivého klidu a sebespokojenosti. A tak vysvobozující Slovo přetváří ve zkrotlé učení.

Dalším obranným mechanismem proti síle evangelia je způsob, který bychom mohli vyjádřit lidovou moudrostí: „Nejlepší obranou je útok“. Tento způsob popisuje a kritizuje apoštol v další kapitole. Evangelium jako mocná výzva k novému životu se stává nástrojem vlastního sebeospravedlňování a měřítkem k posuzování těch druhých. Tak to někteří židé udělali s Mojžíšským zákonem. Místo aby jim byl zákon vodítkem, značkami a směrovkami na cestě životem, sloužil jim k sebeospravedlnění a k odsuzování pohanů (nežidů). Totéž lze udělat i s evangeliem - místo aby bylo ukazatelem v našem životě, místo aby bylo výzvou k následování, může se nám stát klackem, kterým druhé mlátíme po hlavě.

Apoštol před takovým smýšlením varuje. Vytýká židům odsuzování pohanů, vyvyšování se nad ně, tvrdost srdce, sudičství a nelásku. Pro většinu židů v té době byl pohan každý, kdo žid nebyl. Oni přece dostali Zákon, žijí podle něho, jsou vyvolený Boží lid. A tak se na ostatní dívají tvrdě, nemilosrdně a pohrdlivě.
Ale: Bůh nikomu nestraní, píše apoštol (Ř 2,11). Jistěže jste vyvolení Boží, jeho svatý lid, jehož si Bůh zamiloval. Ale ta výjimečnost a ta Boží láska se ukazují na tom, že právě vám je dáno slyšet hlas zvoucí k pokání. Právě vy smíte slyšet (od proroků i od Krista) pozvání navrátit se k Bohu, k živé víře, k pokoře před pravdou, která nás přesahuje. Vaše výjimečnost není v nadřazeném postavení a už vůbec vám nedává právo soudit druhé, kteří jsou jinde a jinam směřují.

Pavel dále píše: Jestliže lidé jiných národů, kteří nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají. Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají zapsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí…(Ř 2,14-15). Líbí se mi, že proti tomu pořád tak snadno se nabízejícímu a zjednodušenému dělení na nějaké věřící a nevěřící, členy a nečleny církve, křesťany a nekřesťany, apoštol hledí k samé podstatě: k srdci a svědomí.

Teď nás může napadnout: Je tedy snad jedno, jestli jsme evangelium zaslechli nebo ne? Má být lhostejné, přidržíme-li se ho nebo ho zase opustíme? - To určitě ne! To by mohl být z naší strany opět útěk do pohodlnosti, že by snad bylo lépe nic nevědět a nic netušit! - Nechme tedy evangelium promlouvat k našemu srdci a svědomí, nechme se jím pozvat k pokání, k novým začátkům v pokoře a v naději, nechme ho působit v jeho tvůrčí síle, nechme ho rozkvést ve svých životech. Amen

Ohlášky: Farář Samuel Hejzlar (junior) z Dobříše na tom zdravotně stále není dobře. Mysleme na něj a jeho rodinu ve svých modlitbách.
Prosme také za zlepšení politicky neblahé situace v Bělorusku.

Přímluvná modlitba: Náš Pane, v evangeliu nám dáváš sám sebe. Zbožnému i nezbožnému, hříšnému i nehříšnému, nám všem, dáváš své srdce jako na dlani. Prosíme tě, dej nám odvahu a sílu držet se a žít z tvého evangelia. Pane, prosíme Tě, osviť temnotu našich srdcí a dej nám pravou víru, pravou naději, dokonalou lásku, hlubokou pokoru, rozum a poznání, abychom plnili tvou pravou a svatou vůli. Náš Pane, dej, ať se zlepší epidemická situace, abychom se opět mohli scházet a nemuseli volit mezi bezpečností a společenstvím. Prosíme za všechny ztrápené, trpící, nemocné, osamělé. Dej, ať poznají, že ve svém trápení nejsou sami. Prosíme za pokoj a mír ve světě, za všechny oběti zla a násilí.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš,...

Poslání: (2 Tm 2,13) Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný. Amen.

Požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě. Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen

Píseň: Píseň: 384 – Pomoz mi, můj pane