Sk 1,1-8

Sk 1,1-8 kázání
Milé sestry, milí bratři, dnes nás čeká sborové shromáždění s volbou staršovstva na dalších 6 let. Někteří členové minulého staršovstva zůstávají, jiní budou noví. Nastává další etapa života sboru. - Máme náš sbor rádi, ale obáváme se o jeho budoucnost. Přesně řečeno, bojíme se, jak sbor zvládne finanční stránku. Dnešní biblické čtení ze Skutků apoštolů by pro nás mohlo být povzbuzením a nadějí.
V knize Skutky apoštolů popisuje evangelista Lukáš počátky církve. Líčí církev jako útvar křehký, nesamozřejmý, který nemá pevnou půdu pod nohama. Vždyť se odvolává na Ježíše Krista, jehož potupnou smrt viděl kdekdo, ale jeho slavné zmrtvýchvstání neviděl nikdo. Vzkříšeného Krista potkal občas ve víře jen někdo a to jen ten, komu se Ježíš Kristus sám chtěl zjevit. Lukáš dobře ví o slabosti a křehkosti církve. Trvalo sedm týdnů od Velikonočních svátků, než se rozvířená víra v srdcích učedníků trochu usadila. Pán Ježíš po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma.
Lukáš nám poskytuje vhled do doby, kdy vznikala první církev. Slyšíme tady, jak je pro církev důležité, aby lidé byli spolu. Skupině apoštolů a několika dalším následovníkům Ježíš říká, aby zatím neodcházeli z Jeruzaléma. „Ještě nechoďte domů. Držte se pospolu. Dohromady máte šanci, že něco společně prožijete, vytvoříte. Zůstaňte v Jeruzalémě.“ Církev je společenství. V apoštolském vyznání víry říkáme „věřím svatých obcování“ nebo nově formulováno „věřím společenství svatých.“ Ano, lidé mohou být pospolu svatě, ne obyčejně, ale výjimečně, vzácně, z Božího daru.
Sestry a bratři, církev (sbor) je útvar křehký, snadno poškoditelný. Nemá pevnou půdu pod nohama. A bylo tomu tak vždy. Bývala sice v dějinách období, kdy se církev zdála být zabezpečená, silná a pevná. Ale často se stávalo, že když církev měla dobré a pevné postavení ve společnosti, začala ochabovat víra. Když vládcové spoluurčovali čemu věřit, člověku se zas až tak moc věřit nechtělo. Rozhodně ne podle toho, co určují mocní. Hledala se víra, která dokáže kriticky nahlédnout na svět, tedy i na stávající vládu. Uprostřed vyprahlosti všedního dne hledá víra pramen občerstvení – jako když dychtí laň po čerstvé vodě (Ž 42,1).
My někdy vzhlížíme s určitým obdivem k dobám husitským či raně pohusitským, ale i tam platilo, že se musí věřit podle většiny. Husité si rozhodně nebrali servítky s jinověrci. Strana podobojí potírala stranu podjednou. Husitský král Jiřík z Poděbrad pronásledoval evangelickou Jednotu bratrskou, která se vymezila vůči převažujícím kališníkům. Pokušení moci je svůdné a nebezpečné pro každého – církev nevyjímaje.
Kristova nikdy neměla pevnou půdu pod nohama. Jak by ji také mohla mít, když se hlásí k Pánu a Mistru, který se odmítl postavit na stranu mocných a silných, a proto svůj pozemský život před lidmi prohrál. Nespravedlivě odsouzen, krutě popraven, nedůstojně pohřben – takový je Ježíšův konec v dějinách. To je pevná půda historických faktů. Ale vedle pevné půdy je zde ještě půda historicky nepevná. Třetí den, nedělní ráno a prázdný hrob. Není zde, byl vzkříšen, slyší učedníci.
Radostná zpráva o Ježíšově vzkříšení se šíří dál. Někdo jí uvěří a někdo ne. Neboť Kristus vstal z mrtvých předně do naší víry a teprve až pak do dějin. Kdo nevěří, pro toho vzkříšení prostě neexistuje a velikonoce jsou pro něj maximálně svátkem jara. Ježíšovo vzkříšení nemá v historii pevné místo. Úmyslně se událo bez důkazů, aby se k němu nikdo nepřihlásil z donucení, ale pouze z víry.
Vzkříšení nemá pevné místo v dějinách, proto ani církev nemá pevnou půdu pod nohama. Křesťané se přihlásili a spolehli se na Vzkříšeného Pána. Na toho, jehož není vidět, který společensky zkrachoval a nic nesepsal. Jen chodil mezi lidmi a mluvil s nimi o důvěře, lásce a naději. O něm věříme, že není mrtev, že je živ a že je s námi a stále nás přesvědčuje, že důvěra, naděje a láska jsou pro život tím nejlepším a nejpodstatnějším.
Pro církev je důležité a podstatné společenství. Jedním z mnoha neblahých důsledků covidové pandemie bylo odloučení. Lidé byli izolováni ve svých domovech, nemohli se setkávat. Dopadlo to i na církve. Jak si zachovat společenství, když se nemůžeme scházet? Brzy se vyrojily nápady, jak samotu narušit. Rozhlas, televize, internet, pošta, telefon, face-book. Církev vyzkoušela mnoho nových věcí. Jsem za všechny ty nápadité pokusy vděčná. Ale přesto – živé společenství to nenahradí. Potkat se tváří v tvář, být spolu – to je podle mne církev. A tak jsem moc ráda, že se zde zase můžeme společně scházet.
Církev je společenstvím. Je lékem na samotu. Hodně lidí se v současnosti - i bez coronaviru – nachází v sociální izolaci. Zavřeni ve svých bytech před obrazovkami s minimálními společenskými kontakty. Vystaveni různým povídačkám, které kolují na internetu. Vztah k živým lidem je čím dál větší vzácností. To je veliká šance pro církev. My vytváříme společenství. K setkávání máme pokyn i příslib z nejvyšších míst. Nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma. „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým ...“
Vy však budete pokřtěni Duchem svatým - Společně máme šanci zažít něco jedinečného. Není vůbec náhoda, že se v Apoštolském vyznání víry mluví Duchu svatém a hned vzápětí o společenství svatých. Vždyť Ježíš neřekl: Jděte domů, a každý sám čekejte na Ducha svatého. On naopak říká: Neodcházejte. Čekejte společně. Společně se ponořte do proudu Božího Ducha, který vane a přivívá to, o čem jsem já mluvil – důvěru, naději a lásku. „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, … budete pokřtěni Duchem svatým.“ Na Ducha Božího se musí čekat. Není to tak, že bychom si ve společenství poručili a hned by se s námi začaly dít Boží věci. Bůh je Pán a dárce. O Ducha svatého můžeme jen prosit. Církev je odkázaná na Boží podporu. Bez Boha, právě bez onoho křtu Duchem svatým, nemá církev šanci.
Evangelická církev čelí výzvám v současné české společnosti, která se o tradice a Pána Boha nezajímá. S tradičním křesťanstvím moc nepochodíme. Ale stále je zájem o pravdivost, porozumění, lásku, moudrost. Proto čekáme na Božího Ducha, že nám vdechne sílu a nápaditost do další činnosti. Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.
V síle Ducha svatého lze oslovit široký okruh lidí. Lukáš popisuje směr od středu dál a dál: Jeruzalém – okolní Judsko – pak sousední Samařsko a pak až samotný konec země. Prostě všude. Duch k tomu dává sílu. A zkusme ten směr obrátit. Duch nám přichází na pomoc, abychom o lásce svědčili ve svém okolí – v práci, v sousedství, mezi přáteli, i mezi těmi nejbližšími. Duch má moc proměnit naše životy ve svědectví činů a slov.
Církev je křehký útvar, ale s pomocí Boží obstojí. Nabere Boží sílu, duchovní sílu. Bůh je na naší straně a svými dary na nás nešetří. Amen.

19.9.2021 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Intr.: Připojme se ke slovům žalmisty: (Ž 139, 23-24) Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid. Hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď! Amen.

Píseň: 379 – Stvoř srdce čisté, Bože, mi

Modlitba: Hospodine, svatý a věčný Bože, děkujeme ti, že jsi nás dnes opět pozval do tohoto shromáždění. Děkujeme ti, že nás voláš, abychom se zastavili uprostřed shonu, že nás voláš, abychom si odpočinuli v tvé blízkosti. Děkujeme ti, že nás zveš, abychom u tebe čerpali z pramene žití, abychom se obnovili v tvém světle.
Vyznáváme, Bože náš, že naše dny jsou plné provinění. Ty znáš všechna naše selhání v slovech i skutcích. Ty znáš naše myšlení a jeho zákruty. Prosíme tě, odpusť nám všechno, co se ti na nás nelíbí, očisti nás, proměňuj nás, ať jsme stále více tvoji.
Prosíme tě, Pane, dej nám svého svatého Ducha, ať slyšíme, co slyšet máme a potřebujeme. Dej, ať tvá láska a milost pronikne i do těch nejskrytějších koutů našich srdcí. Amen.

1čtení: Ž 42,1-6

Píseň: Sv 23 – Bůh je záštita má

2čtení: Sk 1,1-14 kázání

Píseň: 440 – Ozvi se, Pane můj

SBOROVÉ SHROMÁŽDĚNÍ

Píseň: Sv 88 Chvalte Hospodina

Ohlášky:

Příml. modl.: Pane, prosíme za lidi v zoufalství a bez naděje, za bezradné a ustrašené, dej, aby pocítili Tvou oporu a blízkost. Prosíme o pokoj pro neklidné, prosíme o potěšení pro smutné. Prosíme o naději. Prosíme o víru, která vidí věčnost ve tvojí lásce. Prosíme, navracej světu řád a pokoj. Prosíme o tvého Ducha – ať nám dá pochopit tebe a tvou dobrotu.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš,…

Poslání: (Ř 12,9-12)„Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej