Ž 1,1-3

14.2.2021 Sedlec-Prčice, „virtuální“ bohoslužby

Milí bratři a sestry, vítám vás na dalších „virtuálních“ bohoslužbách.
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!

Prorok Jeremiáš praví: (Jr 17,7-8) „Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody.“ Amen.

Píseň: 161 – Tebe, Bože chválíme

Modlitba: Pane Bože, toužíme po tobě, ale někdy na tebe při všedních starostech zapomínáme. Prosíme tě, odpusť nám. Vidíme, kolik je v nás vnitřní nejistoty, která nám brání chopit se toho, co nám nabízíš. Vidíme svůj hřích – svou nevěru, nedostatek prosté dětské důvěry a naděje. Děkujeme ti, že nás přesto oslovuješ, dáváš nám svého Ducha a počítáš s námi. Pane, prosíme tě, buď s námi přítomen svým svatým Duchem. Amen

1čtení: J 15,1-11

Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli

2 čtení: Ž 1,1-3
Kral. překlad: Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá. Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí. Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně se mu povede.

Milí přátelé v Kristu, hned první slovo žalmu: blahoslavený, neboli požehnaný, šťastný, je pro nás povzbuzující. Podle žalmu tedy můžeme být šťastní již na tomto světě, v tomto životě a záleží na nás, jestli se k tomuto štěstí necháme Pánem Bohem vést. Toto Boží zaslíbení, požehnání člověku, žalm shrnuje v prosté, ale výstižné větě: Cožkoli činiti bude, šťastně se mu povede. Ale toto jistě štěstí nepřichází automaticky. Jak se tedy můžeme stát lidmi, kteří cožkoli činiti budou, šťastně se jim povede? Žalmista zde předkládá 5 podmínek: 3 záporné a 2 kladné.
Začnu těmi zápornými:
- „Nechoď po radě bezbožných“ – v ekum. překladu: „neřiď se radami svévolníků“.
- „Nestůj na cestě hříšníků“ – tedy nejednej jako hříšník.
- „Nesedej na stolici posměvačů“ – nestýkej se s těmi, kdo Pána Boha pomlouvají a vysmívají se mu a neuč tomu druhé.
Ale proč jsou zrovna tyhle 3 podmínky tak důležité, že je slyšíme hned na začátku prvního žalmu? V prvním žalmu, který má být jakýmsi zestručnělým obsahem celé knihy žalmů?
Na první pohled se nám ty podmínky mohou zdát celkem snadno splnitelné:
- Nemáme se řídit radami bezbožných – proč bychom to ale dělali? Máme přece dost jiných lidí, se kterými se můžeme poradit.
- Nemáme jednat jako hříšníci - hříšníci sice jsme všichni, ale přece se snažíme být lepší, lépe jednat, lépe se chovat.
- Nestýkej se s těmi, kdo Pána Boha pomlouvají a vysmívají se mu – to přece také není těžké.
Ale přesto tady tato varování máme.
Zkusme si je rozebrat. Tyto tři situace totiž vyjadřují, jak se do nich člověk postupně může zaplést:
- Začne to tím, že se začneme ptát na radu svévolníků (bezbožných) nebo se řídit podle toho, jak oni žijí. Vždyť někteří mají v životě úspěchy, daří se jim dobře, tak proč to také nezkusit?
- A tak to zkusíme. Nejdříve sami, jednou, dvakrát a zalíbí se nám to. A pak se spojíme s nějakým dalším lumpem a poznenáhlu už k nim patříme, už stojíme na cestě hříšníků.
- A nakonec zjistíme, že se nám nic nestalo, naopak, vždyť se máme docela dobře. A začneme na to, čemu jsme předtím věřili, zapomínat a postupně se tomu až vysmívat. A tím už sedíme na lavici posměvačů. A nakonec takový způsob života budeme sami radit druhým a dávat jim špatný příklad.
Tak to je to postupné zaplétání. Špatným se málokdo rodí, ale spíše se jím stává. Člověk je náchylný ke zlu, a proto může sejít ze správné cesty špatnými vlivy a špatnou společností. Nestane se to přes noc, ale většinou ponenáhlu klesá a klesá. Klesá stále hlouběji a hlouběji a pak už sám z toho nemůže ven.

Naše okolí na nás může mít vliv někdy velmi nenápadným způsobem. Když se stýkáme s těmi, kteří znevažují to, co Bůh pokládá za důležité, mohou nás ovlivnit až strhnout. Samozřejmě, žijeme ve světě, nejde si říct, s tím a tím se nebudu stýkat. Ale není třeba je vyhledávat a dát na jejich řeči. Můžeme si stát na svém. Nemusíme přesvědčovat někoho, kdo o to nestojí, ale nenechat se sami přesvědčit a strhnout. Kdo chce být opravdu šťastný, nemůže jít současně po cestě chytráků, sobců a pokrytců. Nemůže sloužit, jak se říká, dvěma pánům.

Teď ty podmínky kladné:
„Měj zalíbení v Hospodinově zákoně a přemýšlej o něm ve dne v noci“. Každý si můžeme položit otázku: kam se obracím pro radu? Rady, kterými se řídíme, určují směr našeho života. A zdrojem každé moudré a spravedlivé rady je Hospodinův zákon. Když budeme své srdce a mysl bez ustání plnit jeho slovem a řídit se podle něj v životě, potom nám bude odměnou Boží požehnání a úspěch. Jak říká žalmista: šťastný je ten, kdo si oblíbil Hospodinův zákon a přemýšlí o něm dnem i nocí. Všimněme si slůvka oblíbil – oblíbil Hospodinův zákon. Není to žádný příkaz, život podle Boží vůle se nedá nikomu nařídit. Nedá se zavést jako zákony lidské, nedá se vynucovat mocí ani násilím. Plnit Boží vůli musí být naše osobní rozhodnutí a doslova záliba. Hospodinův zákon nedokáže naplňovat člověk, který se s ním vnitřně, ve svém srdci, neztotožní, neoblíbí si ho.

A nad Hospodinovým zákonem máme přemýšlet dnem i nocí. Jak to udělat? Přece máme v životě i jiné starosti. Ale když chceme následovat Boha, musíme vědět, co říká. Znalost Božího slova a rozjímání nad ním jsou první kroky k jeho uplatňování v našem životě. Je to jako bychom vedli s Pánem Bohem nikdy nekončící rozhovor. Máme se ptát, hledat, přemýšlet i pochybovat. Myslím, že Pán Bůh na nás nechce nějaké bezmyšlenkovité papouškování. Dal nám víru, ale i rozum. Věřím, že stojí o naše tázání a snese i naše pochybnosti. A čím více budeme znát z Božího slova, tím více zdrojů a podnětů budeme mít pro svůj život a pro svá denní rozhodování.

Tudy tedy vede podle žalmisty cesta ke štěstí. Je zvláštní, že žalmista nemluví o tom, že by blahoslavený člověk měl mít nějaké dobré vlastnosti a ctnosti. Možná bychom čekali, že šťastný člověk musí být moudrý, statečný, odvážný, pravdomluvný, obětavý atd. Místo toho se dozvíme, že si má především číst v Božím zákoně. Jenže to je právě ono. Podle Bible člověk tu moudrost a štěstí nemá v sobě, ale najde ji teprve u Boha. Nedostane se k ní žádným tajemným způsobem, ale tím že si poctivě čte Bibli a ptá se: Co to pro mě znamená? Jak to mohu naplnit ve svém životě? Jak mohu pomoci svým bližním? Kde mě dnes Pán Bůh potřebuje? Tudy tedy vede cesta ke štěstí.

A jak takové štěstí od Boha vypadá? V žalmu čteme: Šťastný (blahoslavený) člověk je jako strom štípený (zasazený) při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně se mu povede. Je třeba pamatovat na to, že u nás strom není žádná zvláštnost. Ale v Izraeli ano. Když tam v létě uschne všechna tráva a byliny, vydrží zelené jen stromy, které jsou dobře zakořeněné. Být jako strom znamená tedy něco vydržet. Ale ne vlastní silou. Strom je zelený a nese ovoce, protože má stálý přísun vláhy. I my potřebujeme takový přísun vláhy, abychom neuschli a nesli dobré ovoce. A naším pramenem vláhy je Hospodinův zákon.

Hospodinův zákon je jistě dobrý a moudrý, ale kdo z nás ho vždycky dokáže dodržet? Vždyť to často bývá nad naše síly. Ale Bůh nám dal ještě víc než svůj Zákon. Poslal nám svého Syna, aby se stal tím stromem, který roste u tekoucích vod a jehož listí neuvadá, ani když je všude kolem vyprahlo a sucho. My sami těmi plodnými stromy být nedokážeme, ale když se přimkneme k Ježíši Kristu, můžeme se stát jeho větvemi a ratolestmi. On je ten kmen, který nám dává vláhu a živiny a my můžeme růst a žít z jeho lásky a pomoci (srv. J 15,1-11). A tak i ten, kdo se stal někdy svévolníkem, hříšníkem a posměvačem, smí nést ještě díky Ježíši Kristu dobré ovoce, prožít odpuštění a být šťastný. Je vidět, že křesťanská víra není nějaký nesplnitelný idealismus, ale reálná možnost. Ježíš Kristus nás nese a živí, dává nám sílu a naději. Díky němu můžeme být šťastní a spokojení již dnes. Amen.

Přímluvná modlitba: Náš Pane, prosíme tě, buď s námi v této těžké době, kterou prožíváme. Dej, aby každý z nás poznal své poslání a místo, kde nás potřebuješ. Dej nám ducha odvahy a síly, abychom nepromarnili žádnou příležitost k dobrému, abychom kolem sebe šířili pokoj a naději. Pane, prosíme tě, dej nám svá tichá znamení, že při nás stojíš a žehnáš tomu, oč usilujeme.Pane Bože, prosíme, buď s nemocnými, ztrápenými, umírajícími. Dej, ať pocítí sílu tvé lásky a pomoci. Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páne: Otče náš,…

Poslání: (Př 4, 18-19) Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou. Amen

Požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen

Píseň: 384 – Pomoz mi, můj Pane