Ž 104,1.24-31 kázání
Dobrořeč! To je sestry a bratři výzva, ba příkaz. Dobrořeč! Třeba teď hned - abychom nezapomněli. Zapomínáme totiž na to často. Dobrořeč! Každý, kdo si to slovo přečteš. Každý, kdo slyšíš. Kvůli dobrořečení se také dnes scházíme. Jako každou neděli. Protože jsme poznali, že v našich životech JE za co dobrořečit. Za mnoho maličkostí i za velké věci, které se dotýkají našeho života jako celku. Můžeme dobrořečit Bohu za život vůbec, také za spásu v Kristu, která se dotýká našeho života v jeho úplnosti. To už vůbec nejsou maličkosti - ale zcela zásadní Boží skutky, základní Boží dary pro nás. A proto - Dobrořeč! Máš, člověče, za co. Nezapomeň! Začni – třeba hned!
Co to ale znamená tento trochu archaický výraz - „dobrořečit“? Vést dobré řeči? Jde tady o mluvení, o pěkná slova? A musí se to konat právě a jedině tady v kapli? Dobrořeč, má duše! Když tohle slyšíme, tak nás možná napadne: Duše - to je ta nesmrtelná část člověka, která po smrti zůstane, oddělí se od těla, které zemřelo a rozpadá se v prach. Tahle duše má dobrořečit? Pak je z toho tak nějak venku naše tělo a vypadá to, jako by k tomu nebylo potřeba ani těch úst. Snad tady nejde dokonce ani o ty řeči?
Jenže tahle představa duše jako nějaké části člověka - není vůbec biblického původu. A v době, kdy vznikaly žalmy, tak představa člověka rozděleného na duši a tělo ještě nebyla vymyšlena a vyslovena. Tohle žalmista tedy vůbec myslet nemohl. O čem se tedy zpívalo v Jeruzalémském chrámu jako o duši? Co si pod tím představit? Jak si to nejlépe přeložit a vyložit?
„Moje duše“ - to je jako bychom řekli - „můj život“. Dobrořeč, můj živote, Hospodinu! Můj život - tedy má být tím, co dobrořečí. Život - to je to, co člověk dělá, mluví, myslí. Život - to jsem celá já, kdo jej žiji. Dobrořeč, celý můj živote, Hospodinu! Tedy celým svým životem (a celým svým srdcem celou svou myslí a celou svou silou) máme dobrořečit. Ale k tomu nestačí jenom ta slova. Život je víc než pouhá řeč. A také k tomu nestačí jen jedna hodina v neděli. Život žijeme 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Celý můj život ať dobrořečí Bohu! A do života patří také mé tělo. Dobrořečit nemáme jen nějak nehmotně – duchovně. Ale tak jako do našeho života patří hmota a tělo, stejně tak patří i do našeho dobrořečení.
Žalmista důvody k dobrořečení - v celém našem dnešním žalmu vyjmenovává - např.: prostor k životu, který jednotlivým tvorům náleží - dále potravu, pro lidi konkrétně chléb k obživě a víno a tuk pro radost - vláhu pro stromy a kořist pro lvíčata. To všechno jsou až přespříliš tělesné důvody, které si žádají stejně tak zemitého a tělesného dobrořečení. Jsou to běžné a všední skutečnosti, které si nežádají dobrořečení kdesi v duchovních výšinách - ale také takové běžné všední dobrořečení.
A k tomu máme dostatek místa v celém svém životě. Každý z nás pro to má nadání a schopnosti - tak jako máme všichni nadání pro přijímání potravy. Jenže jíst většinou nezapomeneme, protože nám to připomene hlad. Ale dobrořečit většinou zapomínáme. Protože když nám to chtějí připomenout třeba slova žalmu - není problém zacpat si uši nebo si vůbec nenajít čas číst. Jsou přeci důležitější věci, po kterých se člověk celý týden shání. Co budeme jíst k nedělnímu obědu? A co v pondělí? A co si vzít dneska na sebe? A co zítra, abych nevypadala mezi lidmi jako šašek? A mají levněji v Lídlu nebo v Albertu?
Dobrořeč, má duše, Hospodinu! - Nezapomeň na to právě uprostřed mnohého shonu, starostí a pracovní vytíženosti, které si tě tak nárokují! Nezapomeň pro všechny ty starosti, kterými stejně mnoho nevystaráš. Vždyť těch důvodů nezapomenout je přeci také mnoho. Od úrody na polích a základních potřeb k životu, od (v uvozovkách) „maličkostí“, které z ruky Hospodinovy dostáváme, až po veliké věci. Nesčetná jsou díla Páně. A moudrá – prozíravá, směřující k budoucnosti, dávající naději.
O jaká další díla Hospodinova jde - kromě stvoření a péče o něj? V celém tom žalmu také slyšíme něco o moři. Zaznívají tam narážky na příběh o potopě. Na příběh o záchraně muže spravedlivého. Na příběh o vysvobození, milosrdenství a novém začátku. To vše skrze jednoho člověka - skrze Noeho, který chodil s Bohem, který celým svým životem dobrořečil. Tohle nám nezní vůbec nijak cize. I naše záchrana a záchrana celého stvoření se stala skrze život jednoho člověka - to přeci víme. To je základ, na kterém stojíme. Poznali jsme, že díky tomu vůbec žijeme. A spatřujeme také, že žít podle jednoho má význam. Má to obrovskou cenu před Bohem.
Naše dobrořečení se tedy odvíjí i od tohoto skutku Hospodinovy záchrany, který obživuje a obnovuje tvářnost vší země. Toto poznání, že jsme jednou provždy zachráněni a taky vždy znovu zachraňováni - nese a posiluje náš život stejně jako pokrm. Ba dokonce je víc než pokrm. Bez poznání Božího díla v Ježíši Kristu je všechno jedení - ať skromné sycení či nehorázné přecpávání - jen prázdným a pustým konáním, které život nenaplňuje. K takovému zásadnímu tvrzení se ale člověk odváží jen z pozice víry. To znamená v důvěře - že Bůh se o tenhle svět - a tedy i o jednoho každého z nás - stará. Pečuje o nás, každého dne nás obdarovává. A ve chvílích, kdy my všechno kazíme, ničíme a hubíme - on zachraňuje, dává zcela nové a nečekané možnosti.
To jsou důvody našeho dobrořečení:
Mnohá obdarování i záchrana. Péče i milosrdenství. Každého dne je prožíváme, každého dne nesou celý náš život, aby naše duše nezhynula. A tak nezapomeň a Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
Proto v samém závěru žalmista vyjadřuje své odhodlání, které jsme slyšeli v úvodu bohoslužeb, ve vstupním slově: Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.
Opravdu celý náš život, dokud zde na zemi tělesně budeme - je do téhle akce dobrořečení nejen slovy, ale právě tak i tělesně, zapojen. – Má být celý zapojen! Neboť tak je to dobré a zapadá to do dobrého díla Božího.
Jako výzva k dobrořečení nám dnes zní chvalozpěv, ve kterém není ani náznak nějakého stínu. Neptá se po zlém. - Ne že by se s ničím zlým žalmista nikdy v životě nesetkal - to jistě ne. Ale mezi všemi těmi košatými obrazy dobra - nedává zlému vůbec prostor. Ani je nezmiňuje – a právě tím mu čelí. Jako program boje se zlem volí cestu - „nedat mu místo“ - ani ve svém myšlení, ani ve slovech, ani ve zpěvu. A tedy ani v životě. Poukazuje na dobré. Jen o tom má cenu mluvit, tak má smysl dobře jednat – dobrořečit. Jen dobrému totiž Bůh zaslibuje svou budoucnost. Amen.
Modl.: Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Země se sytí ovocem jeho díla. Dává potravu všemu stvoření, dává vzrůst obilí, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dává potěšení lidskému srdci, dodává síly a útěchy v nejtěžších chvílích. Nasytil nás vším potřebným pro život. A tam, kde jsme vše poničili a pobořili, on dává znovu povstat a ožít. Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Amen.
17.10.2021 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme neděli Díkčinění.
Introit: (Ž 104,33-34) Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. Kéž je mu příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost. Amen.
Píseň: 178 – Krásná je modrá obloha
Modlitba: Hospodine, Bože náš, dnes slavíme neděli Díkůvzdání. Svátek, kdy ti chceme za všechno děkovat. Často na děkování zapomínáme a dnešní svátek nám to má připomenout. Děkujeme ti za všechno, co jsme od tebe dostali, i za to, co jsme chtěli, ale nedostali. Asi je to tak pro nás dobré.
Děkujeme za náš život, za dnešní ráno, za to, že jsme tady. Děkujeme ti za všechny lidi, které jsi nám dal, za všechny lidské vztahy. Děkujeme za lásku, kterou máme komu dávat i od koho přijímat. Děkujeme ti za prostor této kaple, za to, že se tady můžeme scházet, že zde na tebe můžeme myslet, chválit tě a oslavovat. Děkujeme, že tady máme jeden druhého a že je nám tu spolu dobře.
Děkujeme ti za všechnu tvou milost, za tvé požehnání, za tvé odpuštění. Děkujeme ti za dar tvého Slova, za tvé evangelium, za dar víry, za tvou lásku. Děkujeme ti za tvého Syna, Ježíše Krista.
Děkujeme za to, co nedokážeme vypovědět, za to, co považujeme za samozřejmé i za to, co se do slov nevejde. Pane, prosíme tě, odpusť nám, že na tvé dary tak často zapomínáme.
Prosíme, buď při nás svým svatým Duchem a provázej všechno naše konání. Amen.
1čtení: L 12,22-34
Píseň: Sv 147 – Kdo mě z pout mých (Sv 148 – Kdo na kolenou klečí)
2 čtení: Slova pro dnešní kázání jsou zapsána v Ž 104,1-12.24-31 kázání
Píseň: 504 – Tak, jaký jsem, ač nemám nic (Sv 176 – Má duše Boha velebí)
VP
Píseň: Sv 172 – Laudato sii
Příml. modl.: Dobrotivý Bože, tebe vzýváme a prosíme: Vyslyš naše přímluvné modlitby. Prosíme za všechny, kdo hladovějí a volají po potravě. Dej, ať jsou nasyceni. Prosíme, dej, ať k jejich volání nejsme hluší. Prosíme za ty, kdo rozhodují o rozdělení bohatství tohoto světa, které je nesmírné a všem by dostačovalo. Prosíme za politiky, ať nejsou svazováni svými zájmy, ať se nechtějí zalíbit hlavně svým voličům, ale ať jednají odpovědně a moudře. Dej, ať tvá církev vždy poznává, kde je její místo ve světě. Žehnej i našemu dílu, abychom přinesli dobré ovoce. Amen.
Ohlášky:
Poslání: Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale vy milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny a dcerami Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným a zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Amen.
Požehnání:
Píseň: 489 – Tvé požehnání, dobrý Otče