Ž 46 kázání
Žalmy jsou modlitby, nářky, někdy písně pocházející ze starověkého Izraele. Nejsou to tedy vzory nábožných a náboženských úvah. Není to oněch „několik slov“ pro ozdobu slavnostní chvíle. Dejme se tedy upozornit na to, jak je obsah této staroizraelské písně od samého začátku jiný než obvyklý. Odlišný od úvah nové doby, od poezie i prózy, od zveřejňovaných zamyšlení – od těch se čeká, že nám podrobně popíší, co se děje v nitru lidské duše. Nač jejich původce myslí a co pociťuje, oč se strachuje a na co se nahlas nebo třeba potají těší. Pro jistotu se podrobně a umělecky působivě svěří i s tím, že ho vlastně nikdo nechápe. - To vše mohou být velmi hluboké, velmi pravdivé a ovšem příležitostně také velmi moudré výpovědi. A rozhodně už ve staré době jim rozuměli a dokázali je vyslovit.
Ale znakem této písně – a řady jí podobných – je prostě jiný začátek. Vychází odjinud. Začíná tím, kdo je Bůh. Na něm záleží vždy předněji než na čemkoli jiném v tomto světě. Jeho slovo předchází nejen lidskou řeč, ale i nejhlubší lidské myšlenky. Kdo je tento Bůh - to je správné vyslovit hned na začátku.
A přece – všimli jste si – ani ten starověký izraelský zpěvák a zřejmě ani nikdo po něm - to nedovede dát najevo jinak, než sdělením, kdo je tento Bůh pro nás. Není to cizí bytost - je to náš Bůh, Bůh pro nás, Bůh s námi. Je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení. - Takže ne lhostejná, mlčenlivá síla, co odkudsi ze zákulisí postrkuje veškerenstvo. Ne cizí, vzdálená, neosobní síla - ale naše síla. Ne vesmírný hodinář nebo vesmírný režisér - ale ten, u koho je možné hledat zastání. Bůh je naše útočiště. A celou tu výpověď žalmista ještě připomíná znovu: Je to Bůh, jež je pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.
Slovo soužení se užívá tehdy, když je člověku úzko. Velmi úzko. Když už člověk rozpoznává, že nemá jak se ubránit. Bible se nikdy nesnažila budit ve svých posluchačích dojem, že žijeme ve výhradně přátelském světě a mezi výhradně přátelskými lidmi. Naopak - popisuje svět, ve kterém je člověk vystaven mnoha ohrožením – a většinou ze všech stran. V Bibli nenajdeme nauku doporučující spoléhat na jakýsi řád, podle kterého všecko jde samo sebou k lepšímu. Dokonce ani země, po které chodíme - není dokonale bezpečná a není to čím dál tím stálejší opora.
Ani to ale – podle dnes čtené písně – není důvod k tomu - aby člověk pokládal chození po zemi za bezcílné - tj. aby to jediné, co zbude, byl buď strach nebo lhostejnost. Nejme totiž lidé odkázaní na to, jak obratně se na té vratké podložce udržíme. Jaksi navzdory všemu je pro nás útočiště, síla a pomoc. A tak je nepřízeň oné takzvané přírody i nepřízeň lidí podkladem k prohlášení: Nebudeme se bát. Věta která se hodí k vystižení toho, co máme a oč se můžeme opřít. Kdo je pro nás Bůh – to je vlastní základ možnosti vykročit z úzkosti, stísněnosti - do postoje nepodrobených, nezlomených lidí.
Staroizraelská píseň není vyjádřením jednotlivce. Nevystupuje tu kdosi soukromě sám za sebe. Je to píseň, kterou dává najevo svůj postoj lidská pospolitost. Pospolitost zvláštní svým vznikem i cílem. Izrael si měl pamatovat, proč kdysi vznikl. Vznikl jen a jen proto, že to chtěl jeho Bůh. Trval proto, že to chtěl jeho Bůh. Středem života Izraele byl Jeruzalém, město s Hospodinovým chrámem a sídlo Hospodinova krále. Město, které prý bylo velmi slušně opevněné a těžko přístupné nepříteli. A Šalomounův chrám v něm – ten prý bylo potřeba pokládat za cosi velmi pozoruhodného, ojedinělého v celém světě. O tom nejspíš jako čtenáři Písma víme.
Ale ten přečtený text není popis svatého města a Hospodinova chrámu. Je to zpěv, je to přirovnání a podobenství - není to návod k nakreslení plánu. Za tvrzení, že Jeruzalémem protéká řeka, by byla pětka ze zeměpisu. Jenže tady je to dokonce jakýsi veletok, co má hned několik proudů, několik ramen. Místu ve vyprahlé krajině se jimi dostává hojnost vláhy – skutečná, nadbytečná hojnost. Takže město zavlažované proudy řek! My to dnes – zvláště vzhledem k různým záplavovým událostem tolik neoceníme. Ale lidé ve vyprahlé starověké Palestině po takové hojnosti vláhy celý život toužili. I v dnešní době – je voda v Izraeli vzácná – tam např. každý den při zprávách hlásí stav hladiny Galilejského jezera – a když hladina vody klesá, tak se vyhlašuje pohotovost.
Jakou asi příčinu má taková nesrovnalost v našem dnešním žalmu? - Zdá se, že je tu jedna možnost, jak bychom mohli vystihnout její smysl: Vyjděme z toho - že právě voda a vláha - tak nedostatkové věci - jsou v pohledu Písma tím, co je přední a nepostradatelný Boží dar. Lidé to sami nevyrobí a nezařídí, Pán Bůh tím obdařuje, neboť tak sám chce. Chce abychom žili - proto daruje, co je nám k životu zapotřebí. A tato Boží vůle má být zřetelná i v pohledu na jeho město a chrám. Ne jejich výstavnost a nádhera, ne jejich opevnění a tvrdost hradeb - ale Boží ochrana a obdarování je pro ně tím základním. Bez toho se neobejdou, a to jim dodává hodnoty. Pospolitost starého Izraele, starozákonní církev - se soustřeďovala na jiné hodnoty, než jaké představují zdi a kamení a strážci a ozdoby a stříbro a zlato. Neboť v těch - jakkoli se v nich hledává opora - samy sebe vždycky nakonec předvedou jako to, v čem není ani útočiště, ani ochrana před strachem.
Starozákonní církev dokázala vypovídat o jiné jistotě a opoře – o moci Hospodinova hlasu a Hospodinových skutků. Dokázala proměnit v píseň vyznání o svém Bohu, který mluví a jedná spolehlivě, věrně. Mluví a jedná tak, že jeho lid se má vždy na cestě světem o koho opřít a ke komu vzhlédnout.
Jako refrén se v přečteném textu opakuje zvolání: Hospodin zástupů je s námi – Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný. - A kdo naslouchá, rozumí, že Bůh je víc než hrad, víc než pevnost. Je náš ochránce – ne tak, že nás ze všech stran obklíčí a nedovolí volný krok ve zlém světě - ale tak, že věrně doprovází. Přistupuje k nám ne jako majitel k věcem, ale jako Stvořitel ke stvoření. A moc jeho zavolání na člověka není v tom, že ohluší – ale v tom, že osloví.
Tak to kdysi Bůh začal s malou skupinou, malým a na pohled bezvýznamným společenstvím kolem praotce Jákoba. Z něj učinil lid své smlouvy. Lidi, které měl pro své dílo a pro svou budoucnost a nejpodivnějším způsobem je provázel. K nim přijímá i nás v nové smlouvě. Bůh Jákobův je náš Bůh jako Otec Ježíše Krista. Máme-li tedy být skutečně jeho církev - může to být jen tak, že on je naše opora. Opora, útočiště, síla, pomoc – nejen v tom, co už se stalo, ale určitě také v tom, co nás ještě čeká.
Boží hlas – slovo, které vypadá tak slabé a málo respektované – ve skutečnosti proniká běsněním světa i lidí. A zjednává nečekaně a nebývale uspokojení. Přistupuje ke světu tak, aby jej proměnil a přivedl k podobě svého dobrého, nového stvoření.
Modlitba: Milosrdný Bože, prosíme, aby tvá zvěst vedla naše úmysly i činy. Vyučuj nás denně důvěře, že v každé době vedeš svůj lid věrně skrze Ježíše Krista. Amen.
8.8.2021 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v dnešním bohoslužebném shromáždění. Dnes slavíme 10. neděli po sv. Trojici.
AP: Ve jménu Boha Otce, Syna, i Ducha svatého.
Introit: Pojďte, sklánějme se před Hospodinem, který nás učinil. On je náš Bůh, my jsme lid, který on vede na věky. Amen
Píseň: 219 – Hory, doly, stráně
Modlitba: Hospodine, nebeský Bože, od tebe jsme s mnohými dary přijali také dar tohoto dne a tohoto společenství. Prosíme proto i o dar Kristova slova a dar slyšení, abychom byli jeho lid přijímající jeho spravedlnost a očekávající na jeho rozhodnutí. Dej nám, prosíme, rozpoznávat naše viny a nad nimi velikost tvého smilování. Vždyť tvá věrnost a tvé milosrdenství je nad námi na věky věků. Amen
1čtení: (1 Petr 3,8-17) Naslouchejme slovům Písma svatého zapsaným v prvním listu Petrově, 3. kapitole, od verše 8. do 17. .
Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane
2 čtení: kázání. Dobrá zvěst pro tuto neděli je zapsána v Ž 46
Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví
Ohlášky:
Píseň: 553 – Můj Pane, srdcem tě i rty
Příml. modl.: Pane Bože náš, děkujeme ti, že jsi nám zaslíbil, že nám zůstaneš jistou, pevnou oporou a že mocně prosazuješ, aby se naplnila tvá zaslíbení k záchraně všeho stvoření i nás. Prosíme, pomoz nám, ať toto zaslíbení přijmeme do svých srdcí a dovedeme z něho žít a na ně se spoléhat ve všech našich strastech, nepřízních života, nemocech, úzkostech, strachu i obavách.
Modlíme se za všechny, kdo tu dnes nemohli být s námi. Modlíme se o tvou pomoc lidem v bolesti, úzkosti, nemoci, bezradnosti. Modlíme se za lidi zapomínané. Modlíme se za ty, kdo nemají žádného zastání. Prosíme, vysvobozuj z rozmanitých nebezpečí, vysvobozuj od zlého a zjev svou slávu, jak jsi zaslíbil v Ježíši Kristu. Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…
Poslání:(Ř 12,1-2) Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Amen.
Požehnání:
Píseň: 579 – Ó králi věků důstojný