Ž 90 + Ž 31,16 kázání
Milé sestry, milí bratři, blížíme se opět ke konci roku. Vzpomínáme na věci, které nezadržitelně uběhly, věci pro nás příjemné, šťastné, ale i věci nepříjemné, věci, které nás naplnili starostmi, obavami, smutkem. - Čas nezadržitelně plyne. Běží pořád stejně, nezastaví se ani na chvilku. Prožíváme-li něco pěkného, nezpomalí se ve štěstí a nezrychlí se v neštěstí či v bolesti, abychom to měli rychle za sebou. Běží chladnokrevně stejně ve všech situacích.
Žalmista naříká nad lidským údělem, nad pomíjivostí života. Nad věcmi, které si člověk zvlášť uvědomuje, když se na konci starého roku ohlíží po uplynulých dnech a nenávratně ztracených příležitostech. - Žalmista ale jen nenaříká. - Jeho nářek přechází v prosbu: Bože, nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce (Ž 90,12). Nebo jak výstižněji vyjadřuje KP: Panovníku, Bože náš, nauč nás tedy počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Co to znamená – počítat naše dny? Věříme, že čas, který máme, je Božím darem. Může nám být odebrán, nevíme dne ani hodiny. Naše dny jsou vyměřené, pozemské bytí má svůj konec. Smrt je jedinou jistotou v našem životě. Dostali jsme život s podmínkou smrti. Člověk má vědomí smrti jako jediný ze všech živých tvorů. Toto vědomí má velký význam, protože nás vyrušuje ze samozřejmosti života. Člověk ví, že musí zemřít. Smrt není jen něco, co stojí na konci života, ale je přítomná v našem životě od počátku do jeho konce. Musíme žít s vědomím své smrti.
O smrti neradi přemýšlíme. Ale vytěsněním smrti ze svých myšlenek smrt ani úzkost nevymažeme. Život a smrt patří k sobě. A tak když člověk vydrží vědomí své vlastní smrtelnosti, pozná svou odpovědnost za každý okamžik svého života. Každý den, který mu je darován, bude vděčně přijímat a pozorně vnímat milost každého okamžiku. Nikomu není vztah ke smrti dán, tento vztah celý život hledáme, vytváříme a měníme.
Z vědomí smrtelnosti ale nevyplývá nutně pocit marnosti z vlastní dočasné pozemské existence. Naopak, tím, že přijmeme pomíjivost vlastního života, tak si budeme stále jasněji uvědomovat, co nepomíjí, co je věčné. Vědomí nepomíjivého roste v té míře, v jaké člověk přijímá pomíjivé. Kdo před pomíjivým utíká, nemůže přijmout věčné. Život nesměřuje jen sám k sobě, ale k něčemu, co jej přesahuje.
Mnoho lidí říká, že po smrti už není nic. To je beznaděj nevěry a také odmítnutí tužeb lidského nitra. Protože člověk uvnitř svého srdce odmítá definitivní zánik své osoby. Brání se proti smrti, protože jeho přirozenost je zaměřena k věčnosti. Bez nesmrtelnosti, bez věčného života by ztratil náš život smysl. Jak bychom mohli vydržet pozemský život se všemi jeho problémy, kdyby po tolika letech byl všemu konec a lidská touha by zůstala nenaplněna? Kdyby neexistovalo naplnění, stala by se ve stvoření člověka nějaká chyba.
Člověk přece není stvořen pro to, co pomíjí, ale pro to, co zůstává. Bůh nám přislíbil nové nebe a novou zemi, kde budeme žít šťastni ve společenství s ním. Bůh nás stvořil k životu věčnému, k životu se sebou samým. Věčný – to není jen nějaká míra času - znamená to spíš nepředstavitelné, nekonečné štěstí. Život ve společenství s Bohem.
To, na co se máme soustředit na prvním místě, není tolik čas, ale věčnost. K čemu by byl čas bez věčnosti? Když se soustředíme na Boží věčnost, poznáváme, že s věčností získáváme i čas. Věčnost totiž zahrnuje i čas – náš čas, čas zde a tady. Teprve hledáme-li věčnost, můžeme se opravdově modlit: Bože náš, nauč nás tedy počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Čas, který tady na zemi máme, je Božím darem. Věřím, že Pánu Bohu záleží na tom, jak darovaný čas naplníme. Jak náš čas ale co nejlépe naplňovat? Jak s omezeným časem zvládnout všechny úkoly, které máme? - Jistě je správné umět si svůj čas zorganizovat. Jak jinak bychom mohli zvládnout všechno, co udělat musíme? Všechnu naši práci, starost o rodinu, děti a ještě vyšetřit čas na odpočinek a zábavu?
I když je ale důležité plánovat čas, nemáme zapomínat, že žijeme především z Boží milosti. Z milosti, která nám dává čas, a svou přítomností dává našemu životu – a tím i našemu času – smysl. Chtít utvářet a plánovat čas bez Boha – to by vedlo do slepé uličky a mohlo by se to stát pokusem člověka o vykoupení sama sebe – bez Boha. Bůh nás ale vykoupil celé, i s naším časem.
V Žalmu 31 (v. 16) žalmista vyznává: Moje budoucnost je ve tvých rukou. V KP: V rukou tvých, Bože, jsou časové moji. - Ale žalmistovo vyznání není rezignovaný povzdech typu: Už je to prostě tak - náš čas, jeho běh i hořkost i jeho konec je v Božích rukou. Co se dá dělat, musíme se s tím nějak smířit.
Naopak, jeho výrok je radostné vyznání: Můj čas je ve tvých rukou, Bože! Já nejsem pánem času, čas dostávám od tebe jako dar. Je to dar a s darem si můžeme dělat, co chceme. Ale nechci ten dar přídělu času zneužít či znehodnotit, nechci ho vrátit s díky zpět. Je to můj čas – ale je ve tvých rukou. A já prosím, abych v tvých rukou zůstával. Jsem vděčný příjemce a skrze přijímaný dar chci být vnitřně spojen s dárcem samým, s tebou, můj Bože. Já ti přece patřím, ty jsi můj Bůh a proto ve tvé ruce a v ničí cizí je můj čas i můj úděl, všechno, co mám i co jsem. V otázce času, v otázce mých dnů a roků jsem ti plně vydaný a jsem tomu rád. Protože jsi Bůh mého spasení, Bůh, před jehož tváří žiji, který bydlí v mém srdci.
Všechen svůj čas vkládám do tvých rukou, můj Bože. Můj čas není v mých rukou, nerozhoduji o něm, nejsem sám sobě pánem. Můj čas je v rukou tvých, v rukou kompetentnějšího, v rukou toho, kdo více chápe a miluje. Ruce tvé mě zformovaly a učinily, dál mě tvoří a dotvářejí, jsem tvým dílem. Kladu čas mně svěřený, do tvých rukou a prosím tě, můj Bože, formuj ho, veď mě po cestách, které vedou k tobě.
Já sám nedokážu nic. A přece to není konec, protože jsi zde ty, můj Bože. Vytrhni mne, vyrvi mne ze záhuby, z pomíjení i z moci Nicoty! - Tak prosí Boha žalmista.
Žalmista důvěřuje Bohu a tato důvěra ho navzdory vší lidské zkušenosti osvobozuje od panického strachu. Přijímá své hranice, svůj život jako lhůtu a úděl. A tak ví, že i když je to nejednou úděl těžký, není nesmyslný. Má svůj cíl, který mu od věků určil Bůh.
V rukou tvých, Bože, jsou časové moji - V této víře pohleďme do nadcházejícího roku, o kterém nikdo z nás neví, co nám přinese. Ať přinese štěstí či bolest, řekněme: všechny moje chvíle a prožitky jsou ve tvých rukou, Pane. Tato víra ať vyhání bázeň z neznámé budoucnosti. Všechny moje časy, to znamená moje minulost, moje přítomnost, moje budoucnost, ať se děje cokoliv, to vše již teď pevně spočívá v tobě - tam, kde již více není času. Amen
31..12.2021 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás v tento podvečer končícího roku.
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Introit:(J 14,1.6) Pán Ježíš praví: Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Věříte v Boha, věřte i ve mně. Já jsem ta cesta, pravda i život. Amen
Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen 177 – Nuž Bohu děkujme
Modlitba: Ó Bože, Pane života i času, stojíme zde před tebou, abych se zamysleli nad uplynulým rokem a připravovali se na vstup do roku nadcházejícího. Děkujeme ti za čas, který jsme prožili. Děkujeme ti, že nám dáš zase novou dávku času, kterému máme vtisknout tvar, dát tvář, zanechat v něm stopu. Máš-li pro nás připraveny věci nové, povznášej nás, prosíme tě, ať to nové nepokryjeme pouze tím starým, ale ať si to nové osvojíme.
Pane, ty jsi cesta, pravda i život. Prosíme tě, veď nás naším životem ke své plnosti.
Pane, prosíme tě, přijď a buď zde mezi námi. Amen.
1čtení: Zj 21,1-4
Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane
2 čtení: Ž 90, 1-12 + Ž 31,16 KÁZÁNÍ
Píseň: Sv-189 – Modlitba krále Šalomouna 473a – Vezmi, Pane, život můj
Ohlášky:
Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví
Příml. modl.: Ty nám, Hospodine, neodepřeš svoje slitování, svoji milost a ochranu. Klademe čas nám darovaný, nám svěřený, do tvých rukou. Prosíme tě, veď nás po cestě, která vede k tobě. Kéž nás stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost.
Prosíme za všechny, kdo tu dnes nemohli být s námi. Prosíme, potěšuj svým Duchem ty, kteří jsou ztrápení nemocí a utrpením. Potěšuj osamělé a zklamané životem. Potěšuj ty, kteří jsou souženi pronásledováním, katastrofami, epidemií. Prosíme za celou zemi, dej, ať na ní zavládne pokoj a klid. A nám všem pak dej, prosíme tě, ať tě trpělivě vyhlížíme, ať pevně věříme, i když tě nevidíme. Dej nám zažít tajemnou moc svého Ducha.
Spojme své hlasy v modlitbě, kterou nás naučil sám náš Pán, Ježíš Kristus: Otče náš,...
Poslání:(1 Tm 6,11-12) Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. Amen
Požehnání:
Píseň: 198 – Pod ochranou Nejvyššího