Žalm 19

Žalm 19 - kázání
Tento žalm má tři zdánlivě nesouvisející části: Nejdřív obdivuje přírodu kolem nás, pak nečekaně žasne nad moudrostí Desatera Božích přikázání a nakonec se obrací k Bohu v osobní modlitbě.
Na první pohled se může zdát - že jde o tři samostatné žalmy, které někdo trochu necitlivě spojil dohromady. Ale stejně dobře je možné, že ty tři části tvoří tři kroky, kterými lidé postupně prochází na své cestě k Bohu. - Žalmista nás chce pozvat na cestu, kterou sám prošel a na které poznal, jak je Bůh dobrý a blízký každému z nás.

Náš pohled se nejprve obrací k nebi. Obloha, vesmír a celý svět kolem nás - to vše vydává svědectví o svém Tvůrci: Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. - Ale není to řeč lidská. Nemá slova - podobá se hudbě. Hudbou můžeme vyjádřit radost, pokoru, úzkost i odhodlání - ale přeložit do slov ji neumíme. A podobné je to se svědectvím, které o Bohu vydává vesmír a všechno kolem nás. Když hledíme na oblohu - tušíme Boží přítomnost. Je to podobné, jako když slyšíme hudbu - víme že ji někdo složil. Nebo když vidíme obraz - víme, že ho někdo namaloval. Ale jen tušíme, jací to byli lidé.

Když pozorujeme hvězdy na nočním nebi, když obdivujeme krásu hor, když objevujeme složitost živé buňky - v duchu si říkáme: tohle všechno přece nemohlo vzniknout náhodou. - Ale kdo je za tím vším? A kdo jsme my uprostřed nekonečného vesmíru? Jsme jediní, kdo o tom všem vědí? Je náš život jen náhodným shlukem molekul, které se vzápětí rozpadnou nebo má náš život nějaké hlubší poslání a smysl?

První krok, který člověk udělá na cestě víry je - že se začne ptát a pozná - že neví. Zaposlouchá se do hudby, kterou mu zpívají hvězdy, slunce i ptáci nad hlavou a nepřestává žasnout. Moc rád by věděl, co to všechno znamená, moc rád by porozuměl, co mu to všechno říká - ale nezbývá mu než jen tiše a pokorně naslouchat.

Žalmista nás ale zve o krůček dál a říká: Podívejte se, jak ráno vychází slunce. Není to krása? Jako když ženich vyjde z komnaty za nevěstou. Vesele běží k cíli a všemu dává světlo a teplo. - Byly národy, které ctili slunce jako božstvo. Ale v Izraeli se slunci nikdy neklaněli. V jeho každodenním vycházení a zapadání nalezli podobenství o smyslu lidského života. Tak jako slunce svítí a věrně koná svou službu - tak i člověk má na zemi svůj úkol a poslání. A má ho konat s radostí. Na každý den se smíme těšit jako se ženich těší na nevěstu.

Nic na světě tu není samo pro sebe. Slunce vychází, aby sloužilo životu - rostlina kvete, aby vydala plody - laň vyvádí svá mláďata, aby je učila hledat potravu – a podobně i člověk má na zemi svou práci a cíl, pro který byl stvořen.
Ale zatímco celá příroda ví, co a kdy má dělat a poslušně plní svou úlohu - sluncem počínaje a posledním červíčkem konče - člověk se musí složitě rozhodovat. Má před sebou mnoho možností - dobrých i zlých. - Jak poznáme kterou cestu si vybrat? Jak zjistíme, co je lepší? Je to jenom naše věc nebo jsme za své činy někomu odpovědní?
Nikdo z nás se nenarodil z vlastní vůle. Všechno co máme, jsme dostali. Můžeme si se svým životem dělat, co chceme - nebo budeme někomu skládat účty?

A tu se stane, že jednoho dne zaslechneme víc než hudbu, kterou nám zpívá obloha nad hlavou. Když se člověk začte do Bible, najde tam sice spoustu dávno překonaných dobových představ - ale zaslechne tam ještě něco víc. V Izraeli udělali objev nad všechny objevy. Poznali že Ten, jehož moudrost a slávu jen matně tušíme - k nám promlouvá srozumitelnou řečí. Bůh - jehož existenci můžeme na základě svých úvah jen předpokládat, ale o němž sami od sebe nevíme nic bližšího - se k nám obrátil lidskými slovy. Představil se nám v příběhu Božího lidu a v životě Ježíše Krista. Zaslechnout Boží hlas jako srozumitelné lidské slovo je stejný zázrak a div, jako kdybychom náhle dovedli přeložit do lidských slov krásu hudby nebo zčista jasna porozuměli zpěvu ptáků.

Pomocí Bible poznáváme, že řád a smysl našeho světa se dá vystihnout nejen matematickými vzorci a fyzikálními zákony. Pro náš život je stejně důležité porozumět, proč vlastně žijeme. Čemu smíme věřit? Čemu jdeme vstříc? Co je důležité a co zbytečné? - Právě o tom s námi Bůh v Bibli mluví. Pomocí příběhů a vyprávění nám ukazuje - že tento svět stojí na věrnosti, lásce a odpuštění.

Žalmista obdivuje tento Boží zákon ještě víc než slunce nad hlavou a skládá na ně oslavný hymnus. Nazývá ho postupně zákonem, svědectvím, ustanovením a přikázáním. - Ne proto, že by mělo podobu paragrafů a nařízení. Chce ukázat, že Boží slovo je vždy nad člověkem - jako něco co nikdo z nás nemůže měnit podle své vlastní potřeby. Boží zákony platí, ať se nám to hodí nebo ne.

Tak jako platí Archimedův zákon a Pythagorova věta - stejně neochvějně platí, že je zlé opustit své rodiče nebo připravit svého bližního o ženu, majetek či dům.
Tak jako platí zákon zachování hmoty - platí i to, že každý člověk si potřebuje po šesti dnech práce odpočinout.
A tak jako platí že všechno na zemi má energii od slunce - tak i člověk je celým svým životem závislý na Bohu a nikam se před ním neschová. Kdo tato pravidla poruší a ignoruje - ten na to dřív nebo později doplatí.
Boží zákony jsou ke všem stejně spravedlivé. Není to lidská moudrost, která se vyvíjí. Není to právo silnějšího ani bohatšího. Je to slovo, které nikomu nestraní a platí nezávisle na nás. Bibli napsali lidé - ale ještě dnes je v ní slyšet hlas Boží.

Druhý důvod - proč žalmista opěvuje Boží slovo - je jeho spolehlivost. Když Bůh mluví - není to žádná reklama, ale poctivá řeč. Boží slovo je přímé, ryzí, čisté a pravdivé. Když mluví Bůh - není to jako když řeční lidé. Ti nám buď mažou med kolem pusy nebo nás sráží do prachu. Jednou nás chválí, podruhé se nám smějí. - Ale Bůh nám hned od začátku říká celou pravdu - říká: „Já jsem Bůh a ty jsi člověk. Nemusel bych pro tebe hnout prstem. Nemám vůči tobě žádnou povinnost. Ale mám tě rád, záleží mi na tobě a nikdy se tě nevzdám. Jsi můj a já jsem tvůj, ačkoli si to ničím nezasloužíš.“

Když člověk zaslechne Boží hlas, poprvé ve svém životě si uvědomí, jak na tom skutečně je. Proto je tak důležité, aby každý z nás mohl zaslechnout Boží hlas. Jinak si budeme celý život na něco hrát a nepoznáme, v čem je naše sláva i ubohost, síla i slabost. Věřit Bohu znamená poznat, že je tu někdo - kdo si s námi na nic nehraje a říká nám pravdu. Pravdu, která často bolí - ale přitom léčí a uzdravuje.

Ve druhé části svého hymnu žalmista opakovaně zdůrazňuje, jaké nám přináší dobrodiní, když se podle Božího slova snažíme žít. Žalmista chce ukázat, že Boží slovo nás má provázet po celý život. Jeho báseň má proto sedm strof - podobně jako je sedm dnů v týdnu. Každý den si smíme připomenout - jak je Boží zákon dobrý a jak je blahodárné řídit se podle něj.

Pondělí: Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě.
Úterý: Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.
Středa: Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci.
Čtvrtek: Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.
Pátek: Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy.
Sobota: Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé,
Neděle - den odpočinku: Boží řeč je nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve.

Ale ještě jeden krok je třeba udělat. - Nestačí jen žasnout, nestačí jen znát a dodržovat Boží zákony. - Pánu Bohu je třeba také osobně odpovědět. Ten který stvořil celý svět, ten který dal lidem zákony podle kterých mají žít - očekává víc, než že se mu lidé jen mlčky a trpně podřídí. - Bůh celou svou bytostí očekává, že k němu každý z nás promluví, že mu na jeho lásku v modlitbě odpoví a naváže s ním osobní a jedinečný vztah. - Proto se žalmista v poslední části žalmu obrací k Bohu v osobní modlitbě. - A věřím - že z ničeho nemá Pán Bůh takovou radost a na nic jiného nečeká víc - než na to, aby se uprostřed vší té hudby, kterou k Boží slávě vydává vesmír, příroda, všechny hory, lesy a řeky - ozval také srozumitelný lidský hlas - prostá a upřímná modlitba jednotlivého člověka, který poznal, že sice neznamená vůbec nic a přece si radostně zpívá - protože ví že každého z nás Pán Bůh slyší a bere vážně. Amen.

21.11. 2021 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 25. neděli po sv. Trojici.

AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!

Introit: Poslyšme slova izraelského vyznání víry: Dt 6,4-9

Píseň: 166 – Pán Bůh je přítomen

Modlitba: Hospodine, náš Pane, děkujeme ti za záchranné dílo tvého Syna Ježíše Krista. Přemohl smrt, aby prosvětlil temnoty našich životů. Zjevil nám tvou láskou i tajemství tvé slávy.
Pane Ježíši, přicházíme k tobě se svými starostmi i radostmi, se svými vyslovenými i skrytými otázkami. Prosíme, řekni jen slovo a naše duše budou uzdraveny. Na tvé mocné promluvení i dnes čekáme.
Duchu svatý, způsob svou mocí, abychom ve víře přijímali slovo Kristovo, dej, ať je pramenem naděje v naší všelijaké skleslosti a unaříkanosti, dej, ať je zdrojem naší naděje na úsvitu každého nového dne.
Nebeský Otče, ty chceš, aby bylo pomoženo všem. Prosíme, dej, ať se tvé slovo šíří po celé zemi. nechť je evangelium kázáno všemu stvoření, tak aby tě všechny národy chválily a tobě sloužily. Pro našeho pána Ježíše Krista, který s tebou a Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. . Amen

1čtení: Ž 19, 2-7

Píseň: 178 – Krásná je modrá obloha

2 čtení: Ž 19, 8-15

Píseň: 452 –Za dar slova, Bože milý

Ohlášky:

Píseň: 355 – Kristus má v rukou celý svět

Příml.modl.: Pane Bože, děkujeme. Je úžasné tě znát. Nenech nás prosíme, bloudit a dělat zbytečné chyby. Kéž se ti líbí náš život. Chraň nás před vlastní pýchou a sobectvím. Ty jsi naše síla i naděje. Nikdo na světě nám nerozumí a nepomůže lépe, než Ty.
Prosíme, posiluj naši víru, když se nás zmocňují rozmanité obavy, když přestáváme věřit ve tvá zaslíbení a hledáme falešné opory a berličky v nejrůznějších lidských vizích a fantaziích.
Prosíme, posiluj víru těch, kdo procházejí rozmanitým zklamáním a rozčarováním. Buď s těmi, kdo jsou nemocní, upoutáni na lůžko a ztrácejí jakoukoli naději. Dej, ať najdou pravý zdroj a zřídlo útěchy v tobě.
Prosíme za země, kde se lidé děsí toho, co bude další den. Prosíme, dej, ať pocítí sílu tvé lásky a pomoci.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš,…

Poslání: (J 16,24b) Ježíš praví: Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. Amen

Požehnání:

Píseň: 489 – Tvé požehnání, dobrý Otče