Zj 5,1-14 kázání
Jan sedí ve vyhnanství na ostrově Patmos. Jan píše dopis plný obrazů a vidění. Hledá, jaký je smysl událostí, které se kolem dějí. Končí první století - krvavé podobně jako mnohá jiná v dějinách světa.
Jan ve svých viděních vidí knihu. Drží ji ten, který sedí na trůnu. Kniha je popsaná zevnitř i zezadu - do posledního místečka. Každý milimetr – z obou stran - je využitý. Už je to vše plné. Jako kalich který přetéká. Nebo jako čas který uzrál, jako utrpení které už větší být nemůže.
Co je v té knize napsáno? V podobném svitku u proroka Ezechiele jsou to nářky, křivdy, bědování. Jsou sepsány jako důležité podklady pro soud. Jsou to příběhy těch, kdo trpěli. Ponížení, smrt na válečné frontě, nesmyslné tragedie, pronásledování a umírání pro víru, koncentráky a komunistické lágry, prchání před hrůzami ve vlastní zemi, uprchlické tábory, smrtící epidemie,..
Kniha je plná bezmoci, kterou vznášejí trpící. Trpící všech časů a všech míst. Plná bolestných otázek – proč se to stalo? Jak je to možné? Proč zrovna já? … Když se ptali - … bylo ticho. Kdo jim odpoví? … Musí to být strašná kniha.
Zatím je uzavřena. Teď se řeší - kdo ji může otevřít. Dříve než budou řešeny příběhy trpících a nevinných - musí být jasné, kdo tu knihu může otevřít.
Je uzavřena sedmi pečetěmi. Rozlomením každé pečetě se část té hrůzy vyvalí ven. Postupně - ale všechno. Nic nebude zapomenuto.
Možná se může někomu zdát - zde na zemi a v čase který žijeme - že smrtí člověka je všechno pryč. V nenávratnu. Jen tak se to zde mihlo a už to není. Už si nikdo nevzpomene, jak to tenkrát bylo. Jednou zemře poslední člověk který nás znal. A s ním i paměť toho, co se stalo – paměť všech těch utrpení, tragedií malých i velkých po celém světě.
Jan svým viděním křičí – ale ne! Není to zapomenuto. Ještě není konec. Ještě mají naději všichni, kteří už nejsou s námi zde na této zemi. Všichni, po kterých zde na zemi třeba nezbyla ani památka. To, co jim stalo – to ještě žije - je to zapsáno! A je toho tolik, že se to už téměř nikam nevejde.
To je advent. Příchod světla, lásky, pravdy, pokoje. Ujištění, že existuje stále naděje. I pro ty - kdo zemřeli v zoufalství, že je konec.
Je tu totiž někdo - kdo si s tím ví rady. Je tu někdo - kdo to napraví, kdo ještě rozsvítí pořádné světlo i tam, kde už po roky, desetiletí, staletí či tisíciletí - vládne tma jak v hrobě, a nic.
Kniha je zapečetěná - ještě nenastal čas ji číst. Ale už už se k tomu schyluje. Už je tu někdo - kdo je toho hoden. Je to dobrá zpráva. Žádné pozemské události nejsou jen tak vymazány. Křivdy a ponížení nejsou jen tak bez vysvětlení škrtnuty. Nepřijde žádný podplacený úředník, aby něco skartoval, aby vytrhl stránky a spálil je. Utrpení, zdánlivě nesmyslné - nezůstane bez povšimnutí. Někdo o něm ví. Žádná skrytá bolest zde na zemi - neunikne nebeské pozornosti.
To je krásná zpráva. A advent to potvrzuje. Boží syn přichází na svět. Není to jen drobná kosmetická úprava. Je to bytostná změna směrem k naději. I pro ty, co se stali hlínou a popelem a už nežije nikdo, kdo by je pamatoval.
Pozornost od knihy se přesune k osobě. - Kdo je hoden ji otevřít? Kdo je toho hoden – to znamená: Kdo si s tím bude vědět rady. Kdo je schopen se s tím vyrovnat. Kdo se v té hrůze která se vyvalí - neutopí. Kdo tomu - co se povalí ven - dá smysl. Kdo to srovná, kdo utěší, kdo dodá naději.
Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. Velmi jsem plakal, píše Jan, že se nikdo takový nenašel…
Nebe, bytosti sedící na trůnu, starci, kniha, a Janův tichý pláč. … Ale jeden ze čtyřiadvaceti starců, kteří oslavují Boha ve věčných bohoslužbách - tu oslavu přeruší. Uprostřed chvalozpěvu svatému a věčnému Stvořiteli špitne stařec Janovi: Neplač. Jakoby říkal - já už vím kdo to bude. Nebreč. Zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře knihu sedmkrát zapečetěnou.
Zvítězil lev. A sotva si Jan utře slzy a dobře se podívá - vidí Beránka. U trůnu stojí Beránek - ten obětovaný. Ten zabitý. - To je ten lev. Má sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa. Beránek si poradí s tím co se vyvalí z knihy.
A pak k tomu dojde. Stane se to - po čem toužili ti, kdo kdy trpěli a umírali. Jejich příběhy nezmizely. Jejich příběhy nejsou zapomenuty. Jejich příběhy žijí.
Beránek přistoupil k tomu, který sedí na trůnu a přijal knihu z jeho pravice. Přijal. Sláva! Má ji – už trvale – ve svém držení. Žádný agent xy, žádná ideologie, žádný diktátor ji nedostane a nezničí.
A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem. Úctu, kterou vzdávali samému Bohu Stvořiteli, nyní také vzdávají zabitému Beránkovi.
A zpívají novou píseň: Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras. - Tebe ta špína a bolest nezavalí. Ty víš o co jde - a proto jsi nadějí pro ty, kdo už žádnou naději neměli. Ty jsi trpěl a zemřel na kříži i z mrtvých vstal. Proto jsi hoden.
Advent. Radost a potěšení. Pořádné - žádné drobky. Bůh přichází do tohoto světa. Světlo do tmy, láska do nenávisti. Je to boj - kdo s koho. Tma se brání - nechce ustoupit. A ten boj přináší mnoho utrpení a bolesti. Kdysi i dnes. Láska to nemá ve světě snadné.
Ale - o každém utrpení které vzniká v souboji lásky a nenávisti, života a smrti - o každém utrpení v nebi vědí. Žádná bolest není tak skrytá, aby unikla Boží pozornosti. Teď to tušíme, jednou to bude zjevné. Garantem toho je Beránek. Ukřižovaný a Vzkříšený. Přítomný a živý. Jemu buď sláva na věky věků.
Modleme se: Kriste králi náš, tobě vzdáváme chválu. Prosíme, přicházej k nám, oslovuj nás, buď s námi. Posiluj všechny, kdo trpí soubojem světla a tmy, lásky a nenávisti. Stávej se světlem všem, kdo se topí ve tmě a rezignují na dobrý život. Ty si víš rady s tím, s čím my si rady nevíme. Amen.
12.12.2021 Prčice
Pozdrav: Milé sestry a bratři v Kristu, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Dnes slavíme 3..neděli adventní.
AP: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl, a kterýž přijíti má!
Introit: Zj 21,1-4; 22,20
Píseň: 260 – Otče všemohoucí 273 – Zvedněte, brány, svrchků svých
Modlitba: Bože nových počátků, děkujeme, že ses nám neuzavřel, když jsme se k tobě otočili zády. Děkujeme, že stále pamatuješ na své stvoření. Bože, bohatý v lásce a milosrdenství, děkujeme, že jsi stále na cestě k nám, a to i ve chvílích, kdy se ti vzdalujeme. A my se ti slovy i činy opravdu nejednou vzdalujeme a jednáme spíš jako děti vzdoru než jako synové a dcery světla. Prosíme tě, odpusť nám.
Promluv k nám hlasem tichým a jemným, hlasem, který zbavuje strachu a obživuje naději. Posilni v nás jistotu, že jsi nám v Ježíši Kristu otevřel budoucnost, kterou nám nikdo nemůže jen tak zavřít. Ať se již nyní s chutí učíme žít jako děti tvého Království a čekáme tě vděčně, s radostí a nadějí. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosanna na výsostech! Amen.
1čtení: Mt 21,1-9
Píseň: 675 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli
2 čtení: Zj 5,1-14 kázání
Píseň: 272 – Jak vítati mám tebe (1-3)
Ohlášky:
Píseň: 276 – Slávy Pán přichází opět
Příml. modl.: Pane, prosíme tě, potěšuj a posiluj svým sv. Duchem ty, kteří jsou souženi nemocí, i ty, kteří se o ně starají. Prosíme za všechny zdravotníky, posiluj je v jejich těžké a náročné práci. Prosíme za všechny soužené, pronásledované, ponižované…Prosíme za všechny uprchlíky, za ty, co nemají střechu nad hlavou a trpí zimou a strachem o budoucnost svou i svých rodin. Prosíme za nás všechny, dej, ať tě trpělivě vyhlížíme, ať pevně věříme, i když tě nevidíme.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš,...
Poslání:(Žd 10,23) Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Amen
Požehnání:
Píseň: 485 - Král věčný nás požehnej 448 – Sláva buď tobě, Bože náš