Joz 2,1-24 (Rachab) Kázání
Dnes uslyšíme příběh o další ženě z Ježíšova rodokmenu – o Rachab z města Jericha.
Je večer. Večer ve slavném městě Jerichu. Poslední opozdilci spěchají městskou bránou. A mezi nimi dva muži - už na první pohled je poznat, že nejsou odsud. Žádný sestřih podle jerišské módy - spíš to vypadá, že za sebou mají hodně dlouhou cestu. A čím se snaží chovat nenápadněji - tím víc bije do očí, že sem nepatří.
Už si taky všimli, že vyvolali pozornost, o kterou vůbec nestáli. Jak jim to řekl Jozue? Jděte do Kenaanu - a všechno potají očíhněte. A nejvíc - Jericho. Jakou má obranu, hradby, opancéřovaná vrata. Jděte - a nikdo ať se o vás nedozví.
Jenže - Izraelce mezi pohany neutajíš - a ostražité domorodce už to taky praštilo do očí: tihle dva mezi nás nepatří. A tak ti dva hledí zapadnout do prvních dveří. Jenže - kde asi tak mají v Jerichu volný pokoj pro podezřelé cizince - a bez objednání? Leda v domě s červenou lucernou. V nevěstinci. Trochu neobvyklé útočiště - a ještě neobvyklejší přijetí je tam čeká - mohou tam zůstat. Jakoby přišli domů. Najednou se v tom nepřátelském městě ocitli v bezpečí.
Jestli ovšem někomu připadá, že čte laciný špionážní román - vypravěč ho ještě chvíli nechá přitom. Sotva totiž za těmi dvěma zapadnou dveře - už buší na dveře městská policie: “Hej, Rachab, otevři - a vyveď nám ty dva zákazníky! A moc se s nimi nemazli - jsou to špioni - přišli jen proto, aby připravili cestu nepříteli! Sem s nimi!”
Tak tedy - Rachab se jmenuje takhle podivná paní domácí. Jediná postava, která má v tomhle příběhu jméno: Rachab. Jejímu jménu se dá rozumět nejméně dvojím způsobem: "Nadutá" - a nebo taky - "Neobvykle otevřená". Který výklad jejího jména sedí líp? - Na to si ještě chvilku počkáme.
Rachab zatím jedná jakoby si byla víc než jistá, co všechno si může dovolit. Dokonce - i hrát si s městkou policií na schovávanou. Pošle ty dva nečekané zákazníky nahoru po jakémsi schodišti - a běží ke dveřím: - Tak špioni, říkáte, kdo by to byl řekl? To se dneska dějí v Jerichu věci… No - byli tady nějací dva - ale ty už jsem obstarala - už jsou pryč - ještě mohli stihnout odejít, než zavřeli bránu... A že jsou to Izraelci - to mě fakt vůbec nenapadlo. Kontrolovat cizincům pasy, to opravdu nepatří k mému řemeslu.
Až moc chytrá je tahle Rachab, co otevírá svůj dům a svou náruč - ale proč to žene takhle na ostří nože? Proč podstupuje takové riziko, proč si tak zbytečně komplikuje život? - Hlídka odchází pryč. A ti dva - a my spolu s nimi - si teprve všimnou, v jaké že to podivné skrýši se ocitli. Ve lněném pazdeří, čteme svorně v Bibli kralické i v novém překladu. Jenže osamělá ženská tohoto řemesla provozovala zároveň - a především - ještě něco jiného: totiž sloužila místnímu božstvu. Na střeše nebylo nic menšího než její svatyně - a ty dva tak ukryla pod oltářem svého božstva. Pod svícnem, kde je největší tma.
Proto si byla jistá, že u ní nikdo domovní prohlídky dělat nebude - že její slovo bude vrchovatě stačit. Proto také po rozmluvě s ní poslala městská policie hlídky do širokého okolí a přikázala zavřít městskou bránu. Ale o to víc je její vstřícnost nečekaná. Izraelští vyzvědači - které pohanská kněžka ukryje do své domácí svatyně...Co to má znamenat?
- Vy dva Hebrejci, jste tady?, slyší za chvíli ti dva svou podivnou paní domácí...
- tak poslouchejte -
Poslouchejte - protože teď se budu ve své svatyni zpovídat svým návštěvníkům - ze svého strachu - a ze své bláznivé naděje. Poslouchejte - protože teď se najednou prohazují role - ochránkyně hledá pomoc u těch, které zachránila.
Poznala jsem - začíná Rachab - poznala jsem toho hodně: jak to chodí s jerišskými bohy - a taky - hodně mužů - hned tady v pokoji vedle. Poznala jsem ale ještě něco dalšího: strach - strach z kočovníků, sotva vyzbrojených - z kočovníků utahaných 40 letým putováním - strach z vás, které vede a chrání váš Bůh Hospodin. Dříve než vy - špatně utajení špioni - sem totiž dorazily zvláštní zprávy. Zprávy o tom, jak vám Bůh otevřel cestu z otroctví v Egyptě, zprávy o mocném Bohu, před kterým neobstojí žádná překážka, ani neprůstřelná obrana.
A tady - za těmito vysokánskými hradbami a neprůstřelnými vraty - ve městě Jerichu - tady po těch zprávách vládne strach. Sami jste možná vystrašení z toho, co jste viděli a jak funguje naše obranné zpravodajství - jak dalekonosné jsou naše zbraně. Ale to je mašinerie, která mele z posledního. Není nikoho - kdo by se s přesvědčením a vírou v úspěch a s tou správnou pohanskou sebedůvěrou - s vámi pustil do boje.
Váš Bůh totiž - je jediný, kterého lze brát vážně - váš Bůh je jediný hoden víry - váš Bůh, ten vysvobozující, zaručuje budoucnost... - A tak poslouchejte:
- ve jménu toho Boha, který vás vyvedl z Egypta a otevřel vám cestu z otroctví a nachystal pro vás tuhle Zemi - v jeho jménu jsem vás já přijala a ukryla před místními slídily.
Jak je to tedy s jejím jménem? Je Rachab - nadutá - nebo otevřená?
Teď už víme - otevřená: bláznivě, nevšedně otevřená víře Izraele. Ty dveře, které otevřela podezřelým špionům - otevírala zároveň jejich Bohu. Zná ho jen ze zpráv o jeho činech - ještě tady není Bohem - ale ona už teď kvůli němu zpřetrhala všechny svazky s tímhle městem. S městem, kam patří, které ji živí, kde žije její rodina. Zpřetrhala s tímto městem všechny svazky - protože chce mít podíl na životě - který otevírá právě tento přicházející Bůh Vysvoboditel.
Proto ji evangelista Matouš jmenuje v knize zrození Ježíše Krista - jako další z pohanek, které osvědčily víru, ke které je povolán lid Boží. Víru odvážnou, víru bez důkazů, víru, která se dokáže vzepřít postojům většiny - a spolehnout se na toho, kterého teprve ohlašují jeho skutky. Jakoby nám evangelista Matouš napovídal - jestli vás postava a vyznání téhle praprabáby mesiáše provokuje - vězte, že právě k tak provokující víře vás bude zvát ten mesiáš samotný.
A tohle vyznání – vyznání pohanské kněžky - zpověď bláznivé naděje - nezůstává bez odpovědi. Na život a na smrt vážnou odpověď dostává Rachab: Neprozradíš-li nás a vytrváš-li s touhle svojí vírou ještě nějaký čas - potom - až nám Hospodin dá tuhle Zemi - až se naplní jeho zaslíbení - bude tu místo i pro tebe. Prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost. Poznáš naplno solidaritu Hospodinovu - a poznáš naplno, že tvoje naděje a rozhodnutí k víře nebylo a není bláhové spoléhání na něco, co se nesplní.
A Rachab neslyší jen slib. Dostává i pečeť - znamení - značku, že už patří k Božímu lidu - značku, že má a bude mít podíl na životě - že vyvázne ze zahynutí. Až nám Hospodin otevře cestu sem - do zaslíbené země - pověsíš z okna šňůrku - krvavě šarlatovou - označíš svůj dům stejnou barvou těch - kdo jsou vysvobozeni, vychváceni z panství smrti - barvou oběti. Označ svůj dům stejnou barvou jako Izrael noc předtím, než vyšel na pouť z egyptského otroctví. Toho se drž - a budeš žít - i ty - i všichni, které jsi touto vírou zaštítila.
Proč zrovna provázek v barvě šarlatově?
Protože po provaze ty dva zvědy za chvíli spustí z okna svého domu v městských hradbách - a dovrší tak svůj rozchod s Jerichem. Ano, vlastně se už úplně vyloučila s jerišské pospolitosti - zpřetrhala všechny vazby. A v ruce nemá nic - jen ten šarlatový provázek. Šňůrku krvavě zbarvenou - na znamení, že jí - i jí- bude patřit život a záchrana.
Je večer. Daleko do rána. A celé dlouhé, nekonečné tři dny - než se potvrdí záchrana - než budou skrytí špioni zachráněni. Dlouhé tři dny, během kterých můžeš jen potají doufat - nebo cuknout. Nakonec, kdoví, jestli ty zprávy o Hospodinově vítězství nebyla jen nafouklá bublina.
Je večer. Jerichu pořád ještě vládne král, který se chce za každou cenu ubránit příchodu Jozueo - příchodu zachránce. A přece tu je kdosi, kdo už velice netrpělivě Jozuův příchod vyhlíží - kdo mu připravuje cestu. Ta - která uslyšela - a uvěřila. A rozhodla se pro volbu hodně riskantní. Rachab.
Požehnaná buď Rachab, a požehnaný plod i tvého života a tvé víry, náš mesiáš Ježíš.
Amen.
9.1. 2022 Prčice
AP: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi!
Pozdrav: Milí bratři a sestry v Kristu, vítám vás v toto nedělní ráno. Dnes slavíme první neděli po Zjevení Páně.
Intro: Naše společné bohoslužby otevřeme slovy Žalmu 114,1-4:
Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči, stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím. Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil, Hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. (Ps 114,1-4)
Píseň:168 – Zpívejte, čest vzdejte
Modlitba: Zní ti žalmy vděčné Pane, vždyť i pro nás se děly všechny ty zvláštní události, ve kterých jsi projevil, jak ti záleží na vysvobození z otroctví a strachů, jak ti záleží na naději, spravedlnosti a obnově lidství. Děkujeme za tuto chvíli jako příležitost si to připomenout. Děkujeme za příběhy svědků, kteří na tebe s odvahou i vytrvalostí čekali. Děkujeme za všechny, kdo se nenechali pokřivit falešnými měřítky své doby, ale hledali a hledají tebe a životní nasměrování, které ty umožňuješ.
Předkládáme ti své žití, chatrnost svého očekávání, svou ustrašenost, svou nedokonalou víru. Věříme, že navzdory tomu všemu nás chceš oslovit a pozvat k výhledům tvého království. Amen.
1čtení: Mt 1,1-5a Joz 2,1-7
Píseň: 368 – Ó Tvůrce, Duchu svatý, přijď 192 – Dobře staví, kdo zná a ví
2čtení: Joz 2,8-24 kázání
Píseň: 452 – Za dar Slova, Bože milý Sv 51 – Dnes jdu k tobě, Pane můj
Ohlášky:
Příml. modl.: Pane Ježíši Kriste, Boží Synu, prosíme tě, utišuj naši žízeň po tobě. Vstup i k nám ještě dnes a v tuto chvíli a ujisti nás, že nám zůstaneš nablízku. Způsob to, ať nás tvá řeč osloví a získá. Dej nám ve tvém slovu najít pravou a věrnou oporu ve všech nejistotách současného světa. Způsob to svou předivnou mocí, ať se smíme radovat z tvé blízkosti a přijmout dar tvého smilování.
Prosíme za všechny nemocné a umírající, za osamělé, smutné a nešťastné. Pane, dej, ať pocítí, že jsi jim nablízku. Prosíme za všechna místa, kde se dnes zvěstuje tvé slovo.
Nevyslovené prosby vložme do modlitby Páně: Otče náš,
Poslání: (Žd 11,30-31+12,1-2a) Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní. Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími. Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se na nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Amen.
Požehnání: (1Te 5,23n) Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Píseň: 297 – Slyš, jaká to libá píseň Sv 83 – Chtěl bych být majákem