Mt 4,18-22

Mt 4,18-22 kázání
Milé sestry, milí bratři, Ježíšovo slovo platí nejen v neděli, ale i pro náš všední den. Platí pro naše vztahy doma, mezi přáteli. Platí i pro naši práci.
Vždyť práce je podstatnou součástí našeho života. Práce k životu patří jako jeho náplň, úkol nebo poslání. Vážíme si pracovitosti. Jsme zvyklí na to, že se lidé hodnotí podle pracovitosti, podle výkonnosti.
Prací se přece projevuje odpovědnost člověka – odpovědnost vůči zaměstnavateli, vůči společnosti, odpovědnost vůči vlastní rodině – i před nejbližšími ručíme za to, že rodinu zajišťujeme řádně, poctivě.
Z Bible ale teď slyšíme, že existuje něco, kvůli čemu člověk svou práci opustí. Existuje něco, kvůli čemu lidé doslova pustili nářadí z ruky. Odešli od rozdělané práce. Co to bylo, co to je?
Jeden takový důvod známe z Bible. Najdeme ho ve slovech Desatera: Pamatuj na den sváteční, aby ti byl svatý. Je to čtvrté přikázání Desatera. Odpočinout a slavit den Hospodinův – to je důvod zanechat práce. A přiznejme si, že židům, našim starším bratřím ve víře se tohle slavení daří: každý pátek na minutu přesně vědí, kdy zapadá slunce, a kdy tedy začíná šábes – jejich den odpočinku. Opouštějí práci, aby mohli odpočinout a slavit den Hospodinův.
Ale my jsme dnes slyšeli o jiném důvodu k tomu, aby člověk opustil svou práci. Bylo jím Ježíšovo pozvání.
Petr, Ondřej, Jakub a Jan dělají svou normální rybářskou práci, která je živí, tak jako kterýkoliv jiný den. Netuší, že dnes se stane něco, co změní jejich životy navždy. A Ježíš, který jim v té době není neznámý, možná k němu chovají jisté sympatie - ale každopádně přitom žijí svůj život, on má také svůj život a ty životy jsou až do té chvíle na sobě nezávislé - se u nich cestou po břehu Galilejského moře zastaví a říká jim: Pojďte za mnou, učiním z vás rybáře lidí. - A oni se zvednou a jdou. V tom momentě život nezávislý na Ježíšovi skončil. Ježíš je pozval, aby se stali součástí jeho příběhu, a oni pozvání přijali. V tu chvíli jako by se potůčky jejich vlastních příběhů vlily do řeky příběhu Ježíšova a už navždy zůstanou jeho součástí. Co je čeká? - Stanou se učedníky.
Ježíš tehdy začal zvát lidi, aby se od něj učili. Totiž, nejen aby poslouchali, co říká a co vyučuje, ale aby se učili tím způsobem, že ho budou doprovázet. Tak budou moci na vlastní oči vidět, jak také sám skutečně žije a k čemu ho jeho učení vede. Ježíš lidi zve, aby se učili z jeho stylu života.
Ježíš v tomto ohledu nebyl výjimkou. Jiní rabíni, v té době i později, měli také své žáky. Ale u Ježíše bylo něco jinak. - Co to bylo? Jiné rabíny si totiž jako své duchovní a životní učitele vybírali jejich žáci. U Ježíše je tomu ale přesně obráceně: Ježíš vyjde a své žáky si začne vybírat sám.
Jaký je to výběr? Jaká má kritéria? Koho si asi vybere, koho si zvolí do toho nejužšího okruhu svých žáků? Budou to ti nejschopnější, nejzbožnější, nejvzdělanější, nejaktivnější? – Ne, zase je to nějak jinak. Ježíš jako své žáky oslovuje rybáře. Vybere si ty největší outsidery, kteří jsou tu po ruce.
Tenkrát bylo rybářství podezřelé zaměstnání. Můžeme si říct: co je na tom špatného, být rybář? Takové pěkné a tiché povolání, na zdravém vzduchu, uprostřed přírody. Ale Židé měli zvířata rozdělená na čistá a nečistá. Podle nařízení Zákona se některá zvířata nesměla jíst, ani se jich člověk nesměl dotýkat. Ryby sice všichni jedli, ale když se hodí síť do jezera, tak se do ní nachytá všechno možné. I všelijací (pro Židy) nečistí živočichové. Rybáři to pak museli přebírat, a proto se lidem zdálo, že nejsou dost dobří, když se dotýkají i takových živočichů. Rozhodně neměli být dost dobří pro učitele, rabína, jako byl Ježíš.
Ježíš si ale své první žáky vybírá právě mezi rybáři. Jako by tím dával najevo, že on si všimne každého. Že on pro své poslání umí vybrat každého. I mezi námi si k tomu umí vybrat každého.
Kde se ten Ježíšův nábor odehrává? Jan Křtitel, nejvýznamnější prorok této doby, kázal a působil na poušti u řeky Jordán. Jan se rozhodl žít jako asketa, stranou lidí, stranou všeho běžného lidského provozu. A velké zástupy lidí, které Janovo vyučování chtěli slyšet, chodili na poušť za ním
U Ježíše je to zase naopak. Ježíš své působení začíná v Galileji, v části země, která byla nejvíc ovlivněna pohanstvím. V tomto čase obchází Galilejské jezero: v krajině, která díky úspěšnému rybolovu a obchodu byla nejvíce osídlena. Tady začíná Ježíš své působení. Ježíš se lidí nestraní, on chodí za nimi.
Ježíš povolá Šimona a Ondřeje, dva rybáře, dva bratry. Mohli bychom si myslet, že to je dobrá volba. Bratři přece mohou tvořit skvělý tým!
Ano, mohou, to je ta dobrá alternativa. Ta druhá alternativa je, že si naopak budou mimořádně vzdálení, právě i navzdory své podobnosti. Máloco je tak frustrující jako konflikt mezi dvěma bratry, máloco je tak odcizující. A pokud jsou si bratři kolegy a konkurenty ve své branži, pak ještě hůř. Ježíš k sobě nezve Šimona a Ondřeje, protože jsou bratři - on je zve navzdory tomu, že jsou bratři.
A jakoby tahle volba byla málo riskantní, Ježíš pozve ještě jiné dva bratry, Jakuba a Jana. Konkurenty Šimona a Ondřeje. Také oni opustili svou práci a rozhodli se učit u Ježíše. Oni ale neopustili jen svou síť – jako Šimon s Ondřejem - oni opustili své lepší sítě, svou lepší loď. A navíc opustili svého otce, opustili celý rodinný podnik. Jejich rozhodnutí jít za Ježíšem je stálo mnohem víc, také proto později očekávají zásluhy mnohem více. Konflikt mezi těmi čtyřmi je zaručen. Ale Ježíš mezi své žáky vybírá i je.
Ježíš jim tehdy řekl: Učiním z vás rybáře lidí. - Co to má znamenat? Ta slova nám mohou znít nepříjemně. U Ježíše ale nikdy nešlo o nahánění lidí, o lovení, nešlo mu o to druhého nachytat.
Ježíšovo lovení znamená záchranu. Jak Ježíš řekne později v jednom svém podobenství: „království Boží je jako síť, která zahrne všechno“. Je to lovení k záchraně – ty, kdo ve svých dnech ztrácejí pevnou zem pod nohama, kdo se ve své situaci topí, ty, kterým se jako vlny přes hlavu valí jejich povinnosti, odpovědnosti, starosti, pocity viny – tak všechny tyto chce Ježíš zachytit svou zprávou o Boží přízni a možném Božím odpuštění.
Ježíš zve k sobě lidi všemu navzdory. Tak jak tu jsme i my dnes v tomto shromáždění: se všemi našimi odlišnostmi, s nejrůznějšími životními příběhy, s celou naší různorodostí. Pokud to bude on, kdo nás spojuje, a pokud my se od něj budeme chtít učit - pak můžeme být společenstvím jeho žáků. Amen.

6.2.2022 Prčice
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v dnešním shromáždění. Dnes slavíme 5. neděli po Zjevení Páně.

AP: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého!

Intro: (Ž 27,1) Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Amen.

Píseň: 171 – Buď Pánu čest

Modl.: Hospodine, Pane a Bože náš, děkujeme, že tu dnes můžeme být. Děkujeme, že bohoslužby vůbec mohou probíhat. Děkujeme, že můžeme naslouchat Písmu, díky za možnost zpěvu. Díky, že se můžeme různými způsoby účastnit nedělního dění. Je teď před námi možná ještě těžké období, kdy stále ještě musíme počítat s omezováním svých zvyklostí, svých životů, svých přání. Dej, prosíme, ať neztrácíme ze zřetele to, že ty jsi nám přese všechno vnějšně nepříznivé nablízku. Že s námi zůstáváš a jdeš nám po boku, ať se všechno kolem může zdát jakkoli temné. Buď s námi, prosíme, také dnes, v tomto shromáždění. Prosíme, otevři naše srdce i mysl tomu, co nám chceš sdělit. Amen.

1 čtení: Mt 4,12-17

Píseň: 438 – Přišli jsme,ó Ježíši

2.čtení: Mt 4,18-22 kázání

Píseň: 383 – Mne zajmi, Pane můj Sv 108 – Úžasná láska

Ohlášky:

Píseň: 680 – Nás zavolal jsi, Pane

Příml. modl.: Bože náš, děkujeme za milost, které se nám dostává, když je nám v Ježíši Kristu nabídnuta cesta, která vede do společenství s tebou, v podřízenosti tvému vedení a panování. Myslíme v tuto chvíli na náš svět, který se k tobě otočil zády a potácí se v chaosu zla. Prosíme, podpírej ty, kterým je křivděno a ubližováno, aby neztráceli naději v tebe. Prosíme, veď život každého jednoho z nás, aby vše, co činíme, bylo tobě ke slávě a my v tom byli šťastni. Smiluj se nad námi a zůstávej svou milostí a láskou s námi a mezi námi.
Pane, prosíme tě, vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš…

Poslání:(2 Tim 1,7) Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy. Amen.

Požehnání:

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej Sv 113 – Jako slunce je Boží láska