Kázání Josefa Bartoška
Pořad:
Introit Ž99, 1-4+9
1.Píseň 284 Nuž Bohu děkujme
Modlitba
Čtení 1.Pet 4,7-13
2.Píseň 402 Ó Pane můj nenech mě být
Text kázání Přísloví 10,12
Kázání
3.Píseň Svíták 343 Tuhletu píseň
Ohlášky
Modlitba
4.Píseň Svíták 364 Nové přikázání
Poslání, požehnání
5.Píseň 585 Přijď již přijď Duchu stvořiteli
Texty:
Introit Ž99, 1-4+9
Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá. Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený. Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň – je svaté! Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš. Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se směrem k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý!
Čtení 1.Pet 4,7-13
Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh – tak aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen.
Text kázání Přísloví 10,12
Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.
Poslání 1 Pet 1,13-16
Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘
Požehnání Nu 6,24-26
Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘ Amen
Kázání:
Sestry a bratři, milí přátelé
Žijeme ve světě, který je velmi turbulentní a nepředvídatelný. Ještě před pár měsíci bychom toto asi zcela neodsouhlasili. Ano, turbulentní, tedy proměnlivý, to jistě je. Ale nepředvídatelný? No, možná částečně. Ale některé konstanty jsou dané, a přece jen tu vládne jakási geopolitická stabilita. Jenomže to se změnilo a hlavně, změnilo to i pocity lidí, jak je ventilují v rozhovorech či při pastoračních návštěvách. Člověk pociťuje více osobní nejistoty. Budu si moci příští rok koupit za svoji výplatu či penzi totéž, co letos, budu moci jet na stejnou dovolenou jako minulý rok atd. atd. Člověk má pocit, že se svět není schopen na ničem domluvit, že všude panuje pouze nepřátelství a nenávist, partikulární zájmy mocných jedinců a diktátorů. To se člověku promítá, ať chce či nechce i do jeho osobního života, do jeho strachů a obav a naopak, jeho osobní problémy se promítají i do této zjitřené situace.
Klekí Petra, bílý otec hrdiny mých dětských let, Vinnetoua, říkal: muži mají sedět, když spolu hovoří. Jenomže muži dneska válčí, případně pronášejí silná slova do éteru nebo pod rouškou anonymity zbaběle zaplavují sociální sítě nesmysly, za které nenesou žádnou zodpovědnost a kterými ostatní lidí straší nebo znejišťují. Ženy pochopitelně také. Tudy samozřejmě cesta nevede. Ani v životě světového společenství (nebo jak se dnes říká globální vesnice), ze kterého se nemůže nikdo vyvléci či vystěhovat, ani v životě osobním, rodinném či sborovém.
A tak mě nepřekvapilo, když mi jedna čistá duše řekla: měl bys kázat o usmíření a odpuštění. Hned mi to
připomnělo německou poválečnou Aktion suhnezeichen, které jsem se také později v sedmdesátých letech účastnil a někteří z přítomných pamětníků možná také. Zároveň se mi také vybavila úskalí takového kázání. Á, pan farář zase moralizuje. Nebo ještě hůře: Á, pan farář si vyřizuje s někým účty z kazatelny. Fuj. A tak jsem si myslel, že toto téma v klidu pominu, na něco se vymluvím a budu mít pokoj. Jenomže stalo se něco, co mě přinutilo nést kůži na trh. Potkal jsem letitého přítele a on mi řekl. Ty víš, že jsem s mámou neměl ideální vztah. A teďka, když je mrtvá, tak se mi o ní zdá a tůhle jsem dokonce se s brekem probudil, když se mi zdálo, že jsem ji nikdy neřekl, že ji mám rád. Co s tím? Nepřipomínal jsem mu, kolikrát jsem mu říkal, že ta jeho máma je docela fajn a že by se k ní měl chovat jinak. To by mu asi teď moc nepomohlo. Napadla mě slova slavné písničky Joni Mitchel: člověk neví co má, dokud o to nepřijde. Opravdu si člověk uvědomí ty nejdůležitější věci, až když je pozdě, když už se nedá nic dělat, když už není možné tu situaci napravit? Proč to nejde dříve? To je člověk tak neústupný beran, který tady stojí a nemůže jinak až nakonec přijde o všechno, třeba i o život, jako ti dva berani na lávce nad bouřlivou vodou. Co tedy můžu dělat? Čekat, až ten hlupák proti mně pochopí, že já mám přece pravdu, a já se s ním ze své nedozírné velkorysosti usmířím a odpustíme si? No, o tom asi každý sníme, ale to k ničemu nevede. Ovlivnit můžu akorát sám sebe. Já sám za sebe mohu odpustit, aniž bych se dožadoval reciprocity. Ne proto, že jsem dobráček, ale pocit křivdy člověka užírá až ho zničí. Tedy kvůli sobě odpouštím, jak píše Dostojevský v knize Uražení a ponížení. A já bych šel ještě dál: vnitřně si vůbec
nepřipustit, že by mi mohl někdo chtít ublížit, že by mě někdo neměl rád, že by proti mně někdo zamýšlel něco zlého. Slova jako křivda, nenávist, podraz, zrada a podobná si vůbec nevpustit do svého nejvnitřnějšího já. Mohu o nich uvažovat pouze tehdy, když si dávám pozor, abych někomu neublížil já, abych někoho nezranil atp. No, jó pěkně naivní, teď zase přijde ten kněz, co dal stříbrnou konvici zlodějovi, co mu ukradl poháry. To už jsme tu stokrát slyšeli. No vidíš, už jsi na to přišel. Ta Ježíšova cesta je prostě taková. Pokud se ti nelíbí, no tak si najdi jinou.
V nejisté době píše apoštol Petr: Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. No, jenže já si moc neuvědomuji, že taky těch mojich a tak mi spíš bzučí v hlavě: láska je zbraň co nezraní každej mu namlátí. No a co, tak ať. Hlavně ať neodpovídám: Hej, nestůj klacku, vrať mu facku anebo zub za zub.
Jó a co jsem řekl tomu kamarádovi? Jestli po smrti nic není, tak je to jedno a ty se tím netrap. A jestli tě máma vidí, tak má radost, že si změnil svůj pohled, a i ty se s ní můžeš radovat. A - co jsem mu neřekl? Chlapečku, kdybys jí aspoň jednou za život řekl, že ji máš rád, tak by se radovala stokrát víc.
A my si z toho můžeme vzít poučení: nezapomeňme svým blízkým říkat, že je máme rádi, dokud je čas. Abychom se jednou nemuseli budit ze spaní.
Amen