Kázání Zuzany Bruknerové
Kázání 22.1.2023 – Ř1,13-17 – 3. neděle po Zjevení Páně
Pozdrav: Milosrdenství vám a pokoj i láska budiž rozmnožena. /Ju 2/
Introit: Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. /Ž50,1/
Milé sestry a milí bratři, děkuji za vaši důvěru a pozvání ke společnému slavení dnešní neděle, která je 3. po Zjevení Páně. Své kázání jsem připravila na text perikopy k této neděli, uvedený v Heslech Jednoty bratrské.
Píseň 96/116 – Ž96
Modlitba:
Hospodine, Pane náš, tvé myšlení je myšlení o pokoji mezi lidmi i mezi lidmi a tebou. Ty jsi nám vyšel vstříc do temnoty a svým synem, jeho smrtí a zmrtvýchvstáním jsi v ní rozsvítil světlo a tak jsi smířil svět se sebou. Za to ti děkujeme a chválíme tě.
Pane Ježíši Kriste, přicházíme za tebou se svými starostmi a trápeními. Každý z nás má svoji bolest a máme i bolesti společné s jinými. Pane, nejsme hodni, abys vstoupil pod naši střechu, ale řekni jenom slovo a budeme uzdraveni. Na tvé slovo čekáme.
Duchu svatý, způsob svou mocí, abychom slovo Kristovo přijímali ve víře, ať se nám i našim blízkým stane zdrojem víry, naděje, ale hlavně lásky.
Dej, ať Boží slovo, které se dnes po celém světě zvěstuje, rozbíjí předsudky mezi církvemi a národy, vede tvůj lid k jednotě a oslovuje ty, kdo tě neznají.
Bože trojjediný, Otče, Synu i Duchu svatý, ty máš moc to učinit. Na tebe očekáváme.
Amen.
Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.
Amen, haleluja!
/Ž119,129-130/
Píseň 440/313
KÁZÁNÍ:
text – Ř 1,13-17
Apoštol Pavel touží dělat misii, hlásat evangelium v slavném hlavním městě tehdejšího světa, Římě. Proč by se měl za něj stydět? Co je to za evangelium, že takto o něm mluví? A vůbec, co to evangelium je? Co za spravedlnost zjevuje? Z jaké spravedlnosti lze žít a z jaké ne? Jak to, že spravedlivý nebude žít ze své spravedlnosti, ale z víry? To je otázek z jednoho kratičkého textu.
Ovšem věc, která na mě z textu, ale i z celého příběhu apoštola Pavla promluvila velmi silně, je téma obratu, převratu, jiného vidění světa a z toho vyplývyjící otevírání dveří a překračování hranic.
Již na počátku zrození Pavla jako apoštola je převrat. Obrat ze Saula, farizeje, dodržovatele zákonů a pravidel, pronásledovatele vyznavačů Ježíše v největšího hlasatele zvěsti o mesiášství a panství ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Ježíše. V prvním čtení jsme slyšeli krásný popis tohoto zázraku proměny lidského srdce, způsobené setkáním s živým Ježíšem. Ze Saula se stává Pavel a právě tento obrácený nepřítel pokládá pevné základy ke stavbě církve, která je skutečně univerzální.
Takřka hned po události setkání v Damašku touží Pavel zvěstovat toho, s kterým se setkal, Ježíše, jako pravého Krista, mesiáše, na kterého čeká celý Izrael.
Své zvěstování začne v synagogách. Damašek, sousední Arábie, ale i Jeruzalém, rodný Tarsus, Syrská provincie, Malá Ázie, Řecko, Makedonie, Dalmácie.
Zvěstnou činnost zaměřoval na důležitější městská střediska. Podle svědectví kniky Skutků navazoval pravidelně na místní židovské sbory, kde zvěstoval Ježíše jako pravého mesiáše nejdříve Židům. Bylo to ve shodě s jeho přesvědčením, že Ježíš je předně mesiášem Izraele, i když spasení jím přinesené není omezeno na Izrael. Kolem synagogy se ale také tvořily skupiny pohanů, kteří byli pod vlivem starozákonního učení o jediném svrchovaném Bohu. Právě tyto skupiny byly obzvlášť vnímavé pro zvěst, která v Ježíši Kristu nabízela účast na pravé smlouvě Boží s Izraelem, aniž požadovala příslušnost a připojení k židovské pospolitosti. Umíme si asi představit, co tato novota – tedy bezvýhradně univerzální stránka Pavlovy zvesti, vyvolala u pravověrných členů synogogy. Dochází k prudkému rozchodu a další zvěstovatelská činnost se už obrací přímo k pohanům a to vyvolává další spory. Cesta tedy trnitá, velmi nelehká. Nicméně, přes všechna protivenství pokračuje Pavel v šíření evangelia Ježíše Krista. Vjednu chvíli začal považovat svoji činnost v Malé Ázii i na Balkáně za ukončenou, na tomto území již byla rozprostřena hustá síť sborů a proto pomýšlel na další výboje pro evangelium v končinách dalekého západu, konkrétně v Hispánii. Východiskem pro tuto další misijní práci měl být sbor v Římě, už od dřívějška existující v tomto hlavním městě říše.
Tak tedy Řím. Říše, jemuž vévodí toto město, sahá od Pyrenejského polostrova po Sýrii a Palestinu, od Porýní a Podunají až po severní Afriku. Světové město, do něhož proudí početné zástupy dobrovolných i otrockých přistěhovalců ze všech konců rozsáhlé říše i z barbarských krajů za jejími hranicemi. Sídlí zde mocný císař, v jehož rukou je soustředěna všechna vojenská i správní moc obrovské říše. Mocná říše, mocný císař, velikost, sláva.
A Pavlův plán právě sem přinést evangelium. Což o to, význam slova evangelium je dobrá, radostná zvěst, veselá novina, dobré poselství, jež vyvolává radost, zpráva o vítězství, také příznivý věštný výrok. Za evangelium byly pokládány také císařovy výnosy. Rovněž zvěst o zrození císařova nástupce, nebo jeho nastoupení na trůn.
Ale jak vypadá to Pavlovo evangelium? Proti vší slávě a lidské moci a velikosti staví jediné novozákonní evangelium o království Božím. Jedině toto evangelium znamená záchranu pro všechny. Proti císaři staví Ježíše Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého. Naprostý obrat, zvrat, naprostá jinakost. Místo velikosti malost, místo halasnosti a pompy tichost a chudoba stáje. Místo bujných ořů směšné oslátko na krátkých nožkách, místo skvostné výzbroje prak, místo stoupání nahoru sestup dolů. Dveře otevřené pohanům, otrokům, nemocným, bezmocným, hříšným, život ve smrti, místo trestu milost. I způsob, jakým přijíždí Pavel do říma je úplně jiný, než apoštol plánoval. Je přivezen v poutech a evangelium zvěstuje z vězení. A přesto se ono rozšíří do celého světa, jak si přál a po čem toužil.
Všechno vzhůru nohama, naprosté bláznovství. Toto všechno se nedá uchopit jinak, než vírou. Přijetím této zvěsti, toho co se stalo v Ježíši Kristu, přijetím Ježíše Krista a jeho oběti lásky na kříži. Boží tah čeká na naši svobodnou odpověď. Bůh trpělivě čeká na každého z nás. A ví, že jakmile jednou nastoupíme na tuto cestu milosti, zamilujeme si jeho zákon a bude naší největší touhou plnit ho. Tak se naplní to, co hlásal apoštol zvaný Paulus, tedy malý, že Ježíšem Kristem se zákon neruší, nýbrž naplňuje. Evangelium Ježíše Krista je naplněním Starého zákona.
Pane Bože, odpusť nám, prosíme, když máme oči spíš pro věci veliké, halasné, barevné, bohaté a nevidíme to, na čem opravdu záleží. Na tvou nekonečnou milost, danou nám v tvém jediném synu Ježíši Kristu spoléháme.
Amen.
Píseň 609/276
Oznámení
Prosby a přímluvy:
Pane Bože, v radostné jistotě, že ty vyslýcháš naše prosby, pro oběť tvého syna Ježíše Krista tě prosíme za všechna místa oddělení a rozdělení. V rodinách, ve sborech, církvích, v sousedství, ve státech, v celém evětě. Dávej milost právě tam, je toho velmi potřeba, sami na to nestačíme.
Prosíme za lidi žijící v chudobě, prosíme za lidi ve vyloučených lokalitách, za lidi ve vězeních, v nemocnicích, domovech pro seniory, za lidi osamělé, žijící v oddělení od druhých i od tebe, lidi všelijak hříšné. Uzdravuj ty, všemocný lékaři všechna tato bolavá místa svého stvoření.
Prosíme tě za tvoji církev, dávej ji svého Svatého Ducha, veď ji ty sám svým Slovem. Při mluvení o tvých věcech, ale hlavně při žití tvého slova, dávej nám moudrost, otevřenost, odvahu a horlivost, jakou měl apoštol Pavel.
Požehnej zvěstování tvého evangelia milosrdenství a pokoje ve všech zemích.
Pomoz ty sám svým Duchem svatým růstu ve sborech. Povolávej prosíme nové kazatele tvého Slova. Prosíme pomoz nám předávat tvé evangelium dalším generacím.
Prosíme tě i za občanské záležitosti, v tuto chvíli za volbu prezidenta v naší zemi. Drž nad ní svoji ochrannou ruku.
Prosíme tě za vlády a ty, kdo mají v rukách moc nad jinými, dej, ať si počínají moudře a spravedlivě. Prosíme tě za mír na zemi.
V tiché chvíli ti předkládáme své osobní prosby a přímluvy.
Společně k tobě voláme slovy, které nás naučil tvůj syn Ježíš Kristus:
Otče náš,....
Poslání: 2K13,3-4
Kristus vůči vám není slabý, nýbrž je mezi vámi mocný. Zemřel sice na kříži v slabosti, ale z Boží moci je živ. I my jsme s ním slabí, ale budeme společně s ním žít z moci Boží.
Požehnání: 2T2,16
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a doboru naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.
Amen.
Píseň 486/409